69 CO 358/2022-61 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Okresní soud vyloučil z exekuce nařízené exekučním příkazem soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] ze dne 1. 4. 2022, č. j. [číslo jednací], proti povinnému [jméno] [příjmení] movité věci položky [číslo] až 10 zapsané v protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 4. 4. 2022, v jejich výčtu uvedeném ve výroku I. rozsudku. Žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo (výrok II.). 2. Proti výroku II. tohoto rozsudku podala odvolání žalobkyně. V důvodech podaného odvolání uvedla, že žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno, žalobkyně měla zcela úspěch ve věci a měl by jí tudíž být přiznán nárok na náhradu nákladů řízení. Soud však náhradu nákladů řízení nepřiznal s odůvodněním, že žalovaná, která neměla ve věci úspěch, nezavdala svým chováním příčinu k podání návrhu na zahájení řízení, neboť se pouze domáhala v exekuci zákonným způsobem svého práva na výkon rozhodnutí. Skutečnost, které věci a majetková práva budou postiženy exekučním příkazem nijak ovlivnit nemohla. S tímto žalobkyně vyslovila nesouhlas. Podání žaloby předcházel nesouhlas žalobkyně se soupisem movitých věcí přímo v době provádění soupisu a dále návrh žalobkyně na vyškrtnutí předmětných věcí ze soupisu, k čemuž žalobkyně doložila potřebné důkazy osvědčující její tvrzení. Návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu v rámci exekučního řízení, jehož účastníkem je i žalovaná, nebylo vyhověno. Žalobkyně byla tudíž nucena podat žalobu na vyloučení věcí z exekuce. Žalovaná se o skutečnosti, že se žalobkyně domáhá vyloučení movitých věcí z exekuce dozvěděla již v rámci exekučního řízení a žalobkyně poskytla dostatečné důkazy k tomu, proč mají být věci vyloučeny. Žalovaná nedala v rámci exekučního řízení pokyn soudnímu exekutorovi, aby návrhu žalobkyně vyhověl. Ani po doručení žaloby neučinila žalovaná kroky k tomu, aby soudní řízení nemuselo pokračovat, když žalovaná mohla alespoň v této fázi sama podat soudnímu exekutorovi návrh na vyškrtnutí movitých věcí z exekuce, či vyslovit souhlas s žalobou. Žalobkyně byla proto nucena pokračovat v soudním řízení a vznikly jí další náklady spojené zejména s cestou z místa sídla zástupce žalobkyně do sídla soudu prvního stupně. Žalobkyně žádala, aby výrok II. rozsudku okresního soudu byl změněn podle zásady úspěchu ve věci. 3. Žalovaná se k podanému odvolání žalobkyně nevyjádřila. 4. Odvolání žalobkyně je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu v jeho odvoláním napadeném výroku o nákladech řízení podle § 206 odst. 3, § 212 o. s. ř. a bez nařízení odvolacího jednání podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., po přezkoumání obsahu spisu dospěl k závěru, že výrok o náhradě nákladů řízení je třeba změnit. 5. Žalobkyně ve sporu uspěla a podle zásady úspěchu ve věci jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží náhrada účelně vynaložených nákladů, které v průběhu řízení před soudem prvého stupně vynaložila. Nicméně odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvého stupně, že jsou zde dány důvody pro částečnou moderaci náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 150 o. s. ř. Důvody hodné zvláštního zřetele spatřuje odvolací soud v tom, že žalovaná vskutku nemohla ovlivnit, které věci na základě exekučního příkazu exekutor k uspokojení pohledávky žalované (oprávněné v exekučním řízení) sepíše. Žalobkyně ve stadiu svého návrhu na vyškrtnutí věcí se soupisu předložila darovací smlouvu, podle které nabývá jednotku byt a v níž se mimo jiné uvádí, že dárce daruje tuto nemovitost se všemi právy a povinnostmi, se všemi součástmi a příslušenstvím i veškerým vybavením do výlučného vlastnictví žalobkyně (své vnučky). Nicméně darovací smlouva nijak nespecifikuje, co konkrétně je ono„ veškeré vybavení“, které dárkyně spolu s převodem nemovitosti žalobkyni do jejího výlučného vlastnictví darovala. To ostatně bylo nepochybně i důvodem, že žalobkyně součástí návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu navrhla i výslech dárkyně [jméno] [příjmení]. Proto k prokázání rozhodné skutečnosti, že jde vskutku o věci, které žalobkyně nabyla darem, bylo třeba v řízení před soudem vyslechnout svědky ([jméno] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]), z jejichž výpovědí bylo zjištěno, že sepsané věci v rámci exekuce jsou právě těmi věcmi, které byly žalobkyni darovány, jakožto vybavení bytu (jednotky). 6. Krajský soud proto změnil rozsudek okresního soudu ve výroku II. a žalobkyni přiznal jednu polovinu ze všech účelně vynaložených nákladů, které tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 2.000 Kč, dále za úkony právní služby advokátky, a to za převzetí a přípravu věci, sepis žaloby a účast u jednání. Odměna za 1 úkon právní služby činí podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty 10.000 Kč, částku 1.500 Kč a za 3 úkony právní služby 3x 1.500 Kč = 4.500 Kč, k tomu 3x 300 Kč režijní paušál dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem 5.400 Kč. K tomu dále náleží náhrada cestovních výdajů za cestu z [obec] do [obec] a zpět vozidlem, jehož spotřeba podle údajů uvedených ve velkém technickém průkazu činí 6 litrů benzínu 95 oktanů [číslo] km při průměrné ceně za 1 litr = 44,50 Kč (§ 4 písm. a/ vyhlášky č. 511/2021 Sb.). Náhrada za spotřebované pohonné hmoty na trase v délce 260 km tak činí 694 Kč. K této částce dále náleží náhrada za použití osobního silničního motorového vozidla při sazbě 4,70 (§ 1 písm. b/ vyhlášky č. 511/2021 Sb.) x 260, 1.222 Kč. Cestovné celkem tak činí 1.916 Kč. K náhradě dále náleží částka 800 Kč za 8 půl hodin strávených cestou z místa sídla advokátní kanceláře ([obec] [část obce]) do [obec] a zpět. Odměna za právní zastoupení tak činí celkem 5.400 Kč a k tomu náhrada za cestovné a ztrátu času, celkem 2.716 Kč. Odměna včetně náhrad tak činí celkem 8.116 Kč (5.400 Kč je odměna, včetně režijního paušálu a 2.716 Kč = náhrady za cestovné a ztrátu času). K částce 8.116 Kč dále náleží 2.000 Kč za zaplacený soudní poplatek, celkem 10.116 Kč a polovina z této částky činí částku 5.058 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.). 7. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobkyně s podaným odvoláním uspěla pouze částečně a poměr úspěchu a neúspěchu nezakládá důvod, aby žalobkyni byla přiznána třeba jen částečná náhrada nákladů odvolacího řízení.