73 CM 11/2021-24 — Krajský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze dne 3. 2. 2021 proti žalovanému domáhal zaplacení směnečného peníze ve výši 40 000 Kč s úrokem 6 % ročně z částky 40 000 Kč od 16. 8. 2020 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 133 Kč. Žalobce tvrdil, že je majitelem směnky vlastní se směnečnou sumou 40 000 Kč vystavené dne 9. 7. 2020 žalovaným na řad žalobce se splatností dne 15. 8. 2020. Směnka obsahuje všechny zákonné náležitosti a je opatřena fakultativní doložkou bez protestu. Po předložení směnky v místě placení v den splatnosti nebyla směnka žalovaným ani zčásti proplacena. Žalovaný byl k úhradě vyzván přípisem zástupkyně žalobce ze dne 13. 11. 2020. 2. Na základě podané žaloby a předloženého prvopisu směnky byl vydán směnečný platební rozkaz, který však nebyl žalovanému řádně doručen, a proto byl zrušen. Současně s usnesením o zrušení směnečného platebního rozkazu byl žalovaný vyzván, aby se k žalobě vyjádřil, což neučinil. 3. Soud v rámci dokazování učinil následující skutková zjištění, jež ve svém souhrnu odpovídají závěru o skutkovém stavu věci. 4. Z žalobcem předloženého prvopisu směnky soud zjistil, že byla vystavena v [obec] dne 9. 7. 2020 žalovaným, který se v ní zavázal zaplatit na řad žalobce částku 40 000 Kč, přičemž den splatnosti byl stanoven na 15. 8. 2020 a platební místo je uvedeno následovně:„ splatno v – dle výzvy“. 5. Z výzvy zástupkyně žalobce ze dne 13. 11. 2020 soud zjistil, že jí žalobce vyzývá žalovaného k proplacení uvedené směnky. Potvrzení o odeslání nebylo k předžalobní výzvě doloženo. 6. Podle čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSŠ“), vlastní směnka obsahuje: 1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; 2. bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; 3. údaj splatnosti; 4. údaj místa, kde má být placeno; 5. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; 6. datum a místo vystavení směnky; 7. podpis výstavce. 7. Podle čl. I § 76 odst. 1 ZSŠ listina, v které chybí některá náležitost uvedená v předchozím paragrafu, není platná jako vlastní směnka, s výhradou případů uvedených v následujících odstavcích. Podle odstavce 3 citovaného není-li zvláštního údaje, platí, že místo vystavení směnky je místem platebním a zároveň místem výstavcova bydliště. 8. Podle čl. I § 77 odst. 1 ZSŠ pokud to neodporuje povaze vlastní směnky, platí pro ni daná pro cizí směnku o …, postihu pro neplacení (§§ 43 až 50, 52 až 54). 9. Podle čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány; 2. dále 6% úroky ode dne splatnosti; 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty; 4. odměnu ve výši 1/ 3 % směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši. 10. V projednávané věci uplatnil žalobce nárok na zaplacení vlastní směnky spolu s úrokem proti žalovanému jako jejímu výstavci. Mezi zákonné náležitosti směnky náleží rovněž i údaj místa, kde má být placeno. V části směnky, kde má být uveden údaj místa placení, je však uvedeno: dle výzvy. Otázkou je, zda údaj u kolonky platebního místa lze považovat za neurčitý či považovat takový údaj za nenapsaný, když se zjevně nejedná o místopisný údaj, a aplikovat zákonné platební místo – místo vystavení. Návod, jak v takovém případě postupovat, lze spatřovat v závěrech Nejvyššího soudu, kdy ve svém rozsudku ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 29 Cdo 169/2013, uvedl, že není pochyb o tom, že údaj„ Česká spořitelna“ místopisným údajem není, když jde o název (respektive jeho část), pod kterým je podnikatel (právnická osoba) zapsán do obchodního rejstříku (§ 8 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku). Jelikož není pochyb o tom, že údaj„ Česká spořitelna“ (byť vyznačený v řádku„ splatno v “ (…),„ místo placení“) nelze považovat za určení platebního místa, nelze uvažovat ani o neurčitosti takto„ vymezeného“ platebního místa, jež by jinak byla důvodem neplatnosti směnky. Výše uvedený závěr je pak podporován i grafickou podobou sporné směnky, podle níž je evidentní souvislost údajů„ Česká spořitelna“ a„ čísla účtu plátce (…)“, jež by nasvědčovala spíše závěru soudu prvního stupně o tom, že jde o údaj domicilu (čl. I. § 4 a § 77 odst. 2 směnečného zákona). V situaci, kdy řešení otázky, zda jde vskutku o domicil nebo zda jde o údaj, k jehož existenci (proto, že nejde o místopisný údaj, kterým lze platební místo vymezit) se nepřihlíží, není z hlediska posouzení (ne) platnosti směnky významné, uplatní se tzv. zákonné platební místo (čl. I. § 76 odst. 3 směnečného zákona), tj. v dané věci místo vystavení směnky. Prizmatem uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu lze dospět k závěru, že stejně jako výraz„ Česká spořitelna“ a„ čísla účtu plátce (…)“ také výraz dle výzvy není možné považovat za vymezení místa, poté nelze ani uvažovat o jeho případné neurčitosti. Uplatní se tudíž tzv. zákonné platební místo dle čl. I § 76 odst. 1, 3 ZSŠ, kdy platebním místem je místo vystavení – [obec], přičemž určení místa obcí, resp. městem, je dostatečně určité. 11. Předložená směnka tedy obsahuje veškeré náležitosti vyžadované čl. I § 75 ZSŠ ve spojení s čl. I § 76 odst. 1, 3 ZSŠ pro platnou vlastní směnku a ztělesňuje tedy přímý, nesporný a abstraktní závazek žalovaného k zaplacení směnečného peníze, který je na ní uveden. Protože směnka nebyla při splatnosti uhrazena, vznikl žalobci proti žalovanému dle shora citovaných ustanoveních nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 40 000 Kč s úrokem 6 % ročně z částky 40 000 Kč od 16. 8. 2020 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 133 Kč. 12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řadu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") ve spojení s ustanovením § 142a odst. 2 o. s. ř. a s níže uvedenými závěry Nejvyššího soudu, podle čehož byla plně úspěšnému žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. K předžalobní výzvě nebylo doloženo potvrzení o jejím odeslání, tudíž ji nelze považovat za předžalobní výzvu ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. Nicméně v této věci je vhodné aplikovat § 142a odst. 2 o. s. ř. a závěry Nejvyššího soudu prezentované v usnesení ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013, či v usnesení ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 32 Cdo 5256/2015, kdy i navzdory nezaslání předžalobní výzvy žalovanému lze žalobci přiznat náhradu nákladů řízení vzhledem k důvodům hodných zvláštního zřetele hodných. Pro účely § 142 o. s. ř. je nezbytné, aby žalobce vyzval žalovaného k zaplacení a tuto výzvu zaslal žalovanému alespoň 7 dní před podáním žaloby. Žalovaný tak disponuje maximálně 7 dny, aby dostál svému závazku. Žalovaný však nezaplatil do 7 dní ani později, kdy mohl být obeznámen se svým závazkem na základě předložení kopie směnky spolu s žalobou. Kopie směnky byla žalovanému předložena nejpozději dne 10. 4. 2021, kdy soud kopii směnky doručil žalovanému prostřednictvím provozovatele poštovních služeb fikcí, přičemž zároveň bylo žalovanému takto doručováno usnesení o zrušení platebního rozkazu a žaloba, což plyne z doručenky k těmto písemnostem založené na č. l. 17 spisu. Žalovaný má v Centrální evidenci obyvatel zapsanou adresu trvalého pobytu na adrese sídla [stát. instituce] [číslo], což je adresa, na kterou je soud povinen soudní písemnosti doručovat dle § 46b písm. a) o. s. ř. Soud žalovaného 3x obesílal a pokaždé byla soudu zásilka zaslána zpět jako nedoručená, když žalovaný schránku nemá označenou. Žalovaný je tedy nekontaktní. Soud proto dospěl k závěru, že i v případě absence zaslání předžalobní výzvy žalovanému ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. lze žalobci náhradu nákladů řízení přiznat, když vzhledem k pasivitě žalovaného je pravděpodobné, že by žalovaný nezaplatil ani na základě řádně učiněné výzvy, a tedy by za takové situace bylo nepřiměřené žalobci nepřiznat náhradu nákladů řízení. 13. Náklady řízení činí celkem 13 042,20 Kč a jsou představovány soudním poplatkem za zahájení řízení ve výši 2 007 Kč, odměnou zástupkyně žalobce ve výši 8 220 Kč, tj. 3 úkony právní služby po 2 740 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, účast na jednání konaném dne 19. 5. 2021) podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ vyhláška“), náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč, tj. 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky a náhradou za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů zástupce ve výši 1 915,20 Kč podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. Soud žalovanému uložil, aby žalobci nahradil náklady řízení ve lhůtě 3 dní po nabytí právní moci rozhodnutí dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. (bod II. výroku).