73 CM 95/2021-22 — Krajský soud v Praze

Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení směnečného peníze 23 000 Kč s úrokem 6% ročně z částky 23 000 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, kdy tvrdila, že je majitelkou směnky vlastní vystavené v [obec] dne 31. 3. 2021 na její řad žalovaným. Na směnečný peníz 23 000 Kč se splatností do dne 30. 6. 2021 v [obec] u žalobkyně žalovaný v platební den povinnost zaplatit směnku nesplnil. Žalobkyně proto žalovanému dne 1. 7. 2021 zaslala na jeho poslední známou adresu výzvu k úhradě, na kterou žalovaný nereagoval a svoji povinnost vyplývající ze směnky nesplnil. Žalovaný ve věci uvedl jen to, že se bude snažit dluh žalobkyni zaplatit, ale má těžkou situaci, nastupuje do nové práce. Soud učinil následující skutková zjištění, jež ve svém souhrnu odpovídají závěru o skutkovém stavu věci. Z žalobkyní předloženého prvopisu směnky vyplývá, že byla vystavena v [obec] dne 31. 3. 2021 žalovaným na řad žalobkyně s tím, že žalovaný se za směnku zavázal zaplatit bez protestu do 30. 6. 2021 směnečný peníz 23 000 Kč v [obec] u žalobkyně. Výzvou k úhradě z 1. 7. 2021 ve spojení s dodejkou a podacím lístkem je prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze shora uvedené směnky. V článku I. § 75 zákona č. 191/1950 Sb. zákona směnečného a šekového (dále jen ZSŠ) vlastní směnka obsahuje za prvé označení, že jde o směnku pojaté do vlastního textu listiny vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána, za druhé bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu, za třetí údaj splatnosti, za čtvrté údaj místa, kde má být placeno, za páté jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno, za šesté datum a místo vystavení směnky, za sedmé podpis výstavce. Dle článku I. § 77 odst. 1 ZSŠ pokud to neodporuje povaze vlastní směnky, platí pro ni ustanovení daná pro cizí směnku o indosamentu (§ 11 – 20), splatnosti (§ 33 – 37), placení (§ 38 – 42), postihu pro neplacení (§ 43 – 50, § 52 – 54), placení pro čest (§ 55, 59 – 63), opisech (§ 67 – 68), změnách (§ 69), promlčení (§ 70 – 71), dnech pracovního klidu, počítání lhůt a zákazu denní odkladu (§ 72 – 74). Dle článku I. § 33 odst. 1 ZSŠ směnka může být vystavena: na viděnou, na určitý čas po viděné, na určitý čas po datu vystavení, na určitý den. Dle článku I. § 33 odst. 2 ZSŠ směnky s jinou dobou splatnosti nebo se splatností postupnou jsou neplatné. V řízení uplatněná směnka není platnou směnkou vlastní, když její splatnost odporuje ust. článku I. § 33 odst. 1 ZSŠ, když není splatná na viděnou, ani na určitý čas po viděné, ani na určitý čas po datu vystavení a ani na určitý den. Ve všech uvedených případech platí, že dnem splatnosti směnky musí být jeden konkrétní den a tato nemůže být určena do určitého data, tj. obdobím. Žalobou uplatněná směnka proto není platnou směnkou vlastní a žalobkyni tak nesvědčí právo na zaplacení směnečného peníze ani 6% úroku od 1. 7. 2021 do zaplacení. S ohledem na uvedené soud žalobu jako danou nikoli po právu v celém rozsahu zamítnul. Jelikož žalobkyně nebyla v řízení úspěšná dle § 142 odst. 1 o. s. ř. by měla žalovanému hradit náklady řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.