76 CM 91/2021-21 — Krajský soud v Praze

1. Žalobce se svým návrhem domáhal na žalovaných zaplacení částky 14 800 Kč s tím, že žalovaní vystavili dne [datum] na řad žalobce směnku vlastní, v níž se zavázali bezpodmínečně zaplatit směnečný peníz ve výši 29 000 Kč dne [datum]. Doposud žalovaní uhradili částku ve výši 14 200 Kč, zbývá tedy uhradit částku ve výši 14 800 Kč, kterou žalovaní neuhradili, i přes výzvu žalovaným ze dne [datum]. 2. Soud postupoval podle § 175 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a vydal dne [datum] směnečný platební rozkaz, č. j. [číslo jednací], jímž byla žalovaným uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalovanou částku ve výši 14 800 Kč s 6 % úrokem z prodlení, směnečnou odměnu a náhradu nákladů řízení. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl směnečný platební rozkaz vůči žalovaným 2) a 3) zrušen z důvodu jeho nedoručení žalovanému 2) a 3) do vlastních rukou, směnečný platební rozkazu vůči žalované 1) nabyl právní moci a vykonatelnosti dne [datum]. 3. V souladu s § 115a o. s. ř. vyzval soud účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Součástí výzvy bylo poučení o tom, že pokud se nevyjádří, soud bude mít za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se nevyjádřili, soud proto vynesl rozsudek veřejně bez nařízení jednání. 4. Z předložené směnky soud zjistil, že byla vystavena žalovanými 1), 2) a 3), na řad žalobce dne [datum] v [obec], jedná se o směnku vlastní splatnou dne [datum] v [obec]. 5. Podle čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb. zákon směnečný a šekový (dále jen„ ZSŠ“), vlastní směnka obsahuje: označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; údaj splatnosti; údaj místa, kde má být placeno; jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; datum a místo vystavení směnky; podpis výstavce. Podle čl. I § 28 odst. 1, 2 ZSŠ se přijetím směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Podle čl. I. § 78 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka zaplacena, má majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok na vše, co lze žádat podle § 48 a 49. Dle čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, dále šestiprocentní úroky ode dne splatnosti směnky, útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty a odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši. 6. V projednávané věci uplatnil žalobce nárok na zaplacení vlastní směnky proti žalovaným 1), 2) a 3) jako jejím výstavcům. Předložená směnka obsahuje veškeré náležitosti vyžadované čl. I § 75 ZSŠ pro platnou vlastní směnku a ztělesňuje přímý, nesporný a abstraktní závazek žalovaných k zaplacení směnečné sumy, která je na ní uvedena. Protože směnka nebyla při splatnosti uhrazena, vznikl žalobci proti žalovaným dle shora citovaných ustanovení nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 14 800 Kč s 6% úrokem ode dne splatnosti směnky tj. ode dne [datum] do jeho zaplacení, směnečné odměny ve výši 49 Kč a náhrady nákladů řízení. 7. Žalobce předložením směnky prokázal jednoznačně svůj nárok, soud proto žalobě s odkazem na § 75 ZSŠ, jakož i § 120 o. s. ř. v plném rozsahu vyhověl. 8. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 5 000 Kč Náklady řízení představují 2x úkon po 1 700 Kč tj. 3 400 Kč podle § 7 odst. 6 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., [anonymizováno] režijní paušál po 300 Kč tj. 600 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996, Sb. a soudní poplatek ve výši 1 000 Kč.