102 CO 7/2022-369 — Krajský soud v Praze

1. Řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], zemřelém dne [datum], bylo zahájeno usnesením Okresního soudu Praha - východ ze dne 28.5.2019 č.j. 22 D 301/2019-3. Provedením úkonů v řízení byla pověřena JUDr. [jméno] [příjmení], notářka v [obec] (§ 101 odst.2 z.ř.s.). 2. V průběhu řízení před soudem prvního stupně vyšlo najevo, že zůstavitel nepořídil pro případ smrti a že zákonná dědická posloupnost svědčí v šesté dědické třídě účastníkům 2), 3), 4) a 5) jako bratrancům a sestřenicím zůstavitele. Jako dědic ze zákonné dědické posloupnosti se do řízení o pozůstalosti přihlásil účastník 1) [jméno] [příjmení]; tvrdil, že se o zůstavitele staral od roku 2011 do jeho smrti, že společně vařili, prali a starali se o zahradu, že doprovázel zůstavitele k lékaři, že společně trávili svátky, že jezdili na výlety a že se stýkali denně, přičemž někdy u sebe vzájemně přespávali. Účastník 1) se proto považuje za dědice ze zákonné dědické posloupnosti ve třetí dědické třídě jako osoba, která se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí žila ve společné domácnosti a která z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost. V průběhu řízení bylo dále zjištěno, že zůstavitel byl rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 6.11.2013 č.j. 30 Nc 725/2011-111 omezen ve způsobilosti k právním úkonům; o omezení svéprávnosti pak bylo opakovaně rozhodováno podle nové právní úpravy (zákona č. 89/2012 Sb.) a jeho opatrovnicí byla naposledy (od roku 2015) [jméno] [příjmení]. 3. Okresní soud Praha - východ usnesením ze dne 17.2.2022 č.j. 22 D 301/2019-339 - poté, co všechny účastníky poučil o dědickém právu (žádný z nich dědictví po zůstaviteli neodmítl), co k jeho výzvě o smírné řešení ve věci kolize dědických práv účastníci 2) až 5) prohlásili, že účastníka 1) považují ze nezpůsobilého dědice a že nemají za dostatečně prokázané, že byl spolužijící osobou zůstavitele, a co účastník 1) prohlásil, že setrvává na tom, že je dědicem zůstavitele jako spolužijící osoba pečující o společnou domácnost - uložil účastníku 1) [jméno] [příjmení], aby "do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podal u Okresního soudu Praha - východ žalobu na určení, že je povolán k dědění pozůstalosti po zůstaviteli, a to proti dědicům [příjmení] zákonné třídy pozůstalým sestřenicím [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a pozůstalým bratrancům [jméno] [příjmení] a [jméno] Procházkovi", a aby "současně o podání žaloby vyrozuměl pověřenou soudní komisařku"; zároveň uvedl, že "nebude-li žaloba ve lhůtě podána, bude-li řízení o žalobě zastaveno nebo bude-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou" a že "vyplývá-li z toho nebo z rozhodnutí soudu, že dědické právo nesvědčí některému z dosavadních dědiců, soud usnesením jeho účast v řízení ukončí". Poté, co dovodil, že z výpovědi účastníka 1) bylo "zjištěno, že tento se o zůstavitele se dlouhodobě staral", a s odkazem na prohlášení účastníků 2) až 5), kteří "nesouhlasí s konstrukcí, kde by měli být odstaveni od dědického práva, jako jediní přímí zákonní dědici", dospěl soud prvního stupně k závěru, že je třeba postupovat podle ustanovení § 170 z.ř.s. a "odkázat [jméno] [příjmení], aby své právo uplatnil žalobou"; k jeho odůvodnění uvedl, že "vzhledem k uvedeným okolnostem" se jeví právní důvod účastníka 1) jako dědice [příjmení] zákonné dědické třídy "jako slabší, neboť závisí na prokázání existence dědického titulu vůbec (MS v [obec] [číslo jednací], [příjmení] [číslo], s. 113) ". 4. Proti tomuto usnesení soudu prvního stupně podal účastník 1) odvolání. Namítá, že v řízení o pozůstalosti bylo výslechem opatrovnice zůstavitele, písemnou zprávou ošetřujícího lékaře zůstavitele a výpovědí účastníka 1) "prokázáno", že se zůstavitelem žil ve společné domácnosti nejméně jeden rok před jeho smrtí ve společné domácnosti. Účastníci 2) až 5) se se zůstavitelem vůbec nestýkali, a "pouze paušálně a bez jakýchkoliv konkrétních tvrzení, podložených konkrétními důkazy, odmítají, že by mu mohlo svědčit lepší dědické právo". Proto měl soud prvního stupně odkázat k podání žaloby účastníky 2) až 5), když "jeho dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejsilnější". Požaduje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. 5. Účastníci 2 až 5) navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil, protože je správné. 6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, k němu oprávněnou osobou a proti takovému usnesení soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 a § 28 z.ř.s. a § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. 7. V řízení o pozůstalosti soud vyšetří dědická práva všech, které vyrozuměl o jejich dědickém právu nebo kteří řádně uplatnili své dědické právo, jestliže dědictví neodmítli nebo zaniklo-li jim právo odmítnout dědictví nebo je-li odmítnutí dědictví neplatné anebo jestliže se k odmítnutí dědictví nepřihlíží; nemohou-li všechna dědická práva vedle sebe obstát, je tu spor o dědické právo (srov. § 168 z.ř.s.). Závisí-li vyřešení sporu o dědické právo na právním posouzení pouze takových skutečností, které jsou mezi dědici nesporné, soud usnesením rozhodne, s kterými účastníky bude nadále jednáno a kterým z účastníků se účast v řízení ukončuje (srov. § 169 odst.1 z.ř.s.). V případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce (srov. § 170 odst.1 z.ř.s.). 8. Z výše uvedeného v první řadě vyplývá, že spor o dědické právo (z pohledu ustanovení § 168 z.ř.s.) nastává vždy, uplatňuje-li v řízení o pozůstalosti více osob svá (údajná) dědická práva, z nichž jedno vylučuje druhé, a je-li proto vyloučeno, aby rozhodnutím o dědictví mohlo být potvrzeno nabytí dědictví všem takovým osobám. Došlo-li ke sporu o dědické právo, neprovádí se v pozůstalostním řízení dokazování k prokázání rozhodných skutečností, které jsou mezi účastníky řízení (dědici) sporná; nemůže-li být přímo v pozůstalostním řízení ve smyslu ustanovení § 169 odst.1 z.ř.s. rozhodnuto, se kterými účastníky bude nadále jednáno a kterým z účastníků se účast v řízení ukončuje, neboť rozhodné skutečnosti jsou mezi účastníky řízení (dědici) sporné, soud v pozůstalostním řízení postupuje podle ustanovení § 170 odst.1 z.ř.s. a odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou, aniž by byl povinen (a oprávněn) provádět ohledně sporných skutečnosti dokazování a aniž by byl povinen (a oprávněn) činit z provedených důkazů skutková zjištění či snad právní závěry (smírné vyřešení sporu o dědické právo tím samozřejmě není dotčeno). 9. Otázku, u kterého účastníka se sporné dědické právo jeví jako nejslabší, je třeba řešit - jak vyplývá již ze znění ustanovení § 170 odst.1 z.ř.s. - "se zřetelem k okolnostem případu". Není tu tedy samo o sobě významné, jakou "právní sílu" má (by měl mít) ten který dědický titul; nejedná-li se o situace popsané v ustanovení § 1673 odst.1 NOZ, je třeba dovodit, že nejslabším se jeví dědické právo u toho z účastníků, který tvrdí skutečnosti, na nichž se zakládá jeho dědické právo a jež jiný účastník řízení popírá, nebo který zpochybňuje skutečnosti týkající se dědického titulu, jenž zakládá dědické právo jiného účastníka, jestliže v případě prokázání těchto skutečnosti mu dědické právo nemůže svědčit, nebo který tvrdí skutečnosti o dědické nezpůsobilosti, jež jiný (tím dotčený) účastník popírá, jestliže v případě jejich prokázání je z dědického práva vyloučen, anebo který tvrdí skutečnosti, jež vyvracejí jinak zřejmý dědický titul jiného (tím dotčeného) účastníka a tím jeho dědické právo. 10. V projednávané věci je nepochybné, že mezi účastníky vznikl spor o dědické právo, který je třeba řešit způsobem uvedeným v ustanovení § 170 z.ř.s. Tvrdí-li totiž účastník 1), že je dědicem zůstavitele ze zákonné dědické posloupnosti jako osoba, která žila se zůstavitelem ve společné domácnosti a která z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost, namítají-li účastníci 2) až 5), že nebylo "dostatečně prokázáno", že by účastník 1) se zůstavitelem trvale žil ve společné domácnosti, a jestliže účastníci 2) až 5) při jednání u soudu prvního stupně (soudního komisaře) dne [datum] prohlásili, že "nesouhlasí s tím, aby byli odstaveni od dědického práva, jako jediní přímí zákonní dědici, protože nějaký kamarád prostřednictvím svého právního zástupce prohlašuje, že s panem [příjmení] sdílel společnou domácnost", vznikl tu spor o dědické právo, pro jehož vyřešení je třeba prokázat právně významné skutečnosti, jež jsou mezi úča