19 CO 250/2022-42 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Nymburce (dále jen„ soud prvého stupně“) shora označeným usnesením žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků, když dospěl k tomu závěru, že i při splnění jedné ze dvou stěžejních podmínek, a to nikoliv zřejmě bezúspěšném uplatňování nebo bránění práva, žalobkyně nesplňuje druhou podmínku, kterou jsou její majetkové a osobní poměry. Soud přihlédl k výši soudního poplatku, který podle předmětu sporu by měla zaplatit žalobkyně ve výši [částka] a dospěl k tomu závěru, že je v majetkových poměrech žalobkyně tuto jednorázovou částku zaplatit. Protože je soudu z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně ze svého důchodu pravidelně přispívá částkou [částka] měsíčně svému zletilému synovi, který je sám schopen se živit, pak k tomuto jejímu výdaji soud nemohl přihlédnout. Žalobkyně navíc neuvedla žádné konkrétní důvody, proč by měla tuto částku měsíčně na výživu svého syna vynakládat. Zdůraznil, že k úplnému osvobození od soudních poplatků lze přistoupit pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, které v daném případě neshledal naplněnými. Navíc zdůraznil, že se žalobkyně mýlí ve svém úsudku, pokud se domnívá, že soud je vázán při rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků jinými rozhodnutími vydanými jiným soudem v jiných věcech. V této souvislosti poukázal na přiměřenou judikaturu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 10 As 64/2020 či usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1947/18. S tímto závěrem proto žalobkyni osvobození od soudních poplatků nepřiznal. 2. Proti usnesení soudu podala včasné odvolání žalobkyně, která s rozhodnutím nesouhlasila. Předně poukazovala na to, že její poměry od podání žaloby na vyloučení věci se nijak nezměnily a v této věci odkazovala na usnesení téhož soudu ve věci sp. zn. 8 E 20/2015, kdy dne 29. 6. 2021 tento soud osvobodil žalobkyni v plném rozsahu. Pokud jde o důvod plnění částky [částka] synovi na úhradu jeho měsíčních výdajů, pak je přesvědčena, že takovou povinnost má v souladu se zákonem o vyživovací povinnosti mezi předky a potomky, protože její syn je dlouhodobě bez příjmů, jsou proti němu vedeny nezákonné exekuce a zaměstnavateli je proto odmítán pro jeho vedení v registru dlužníků. Dále soudu vytýkala ryze nepřípustné formalistické hodnocení její žádosti, který je i v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Poukazovala rovněž na skutečnost, že její majetkové poměry jsou velmi dobře známy i Krajskému soudu v Praze, který ve věci sp. zn. 59 As 15/2021 dne 7. 12. 2021 či ve věci sp. zn. 51 A 5/2021 dne 4. 2. 2021 jí osvobodil plně od soudních poplatků. Tento krajský soud sice nepřihlédl k její povinnosti vůči synovi ve smyslu § 910 občanského zákoníku, přesto jí přiznal osvobození od soudních poplatků, a to na základě vyhodnocení stejných majetkových poměrů, tak jak jsou uvedeny i v napadeném usnesení. Namítala, že není schopna vůbec zaplatit soudní poplatek, a to především v důsledku extrémního nárůstu inflace a nárůstu spotřebitelských cen v prvním čtvrtletí roku 2022. Poukazovala právě na závěry Městského soudu v Praze v usnesení č. j. 8 A 58/2020-28 ze dne 18. 8. 2020, kde soud dovodil, že je zřejmé, že žalobkyně splňuje podmínky pro osvobození, když výše jejího příjmu neumožňuje, aby jí byl vyměřen soudní poplatek, a to ani v minimální výši. Je tak přesvědčena, že nepřiznání osvobození od soudních poplatků by v konečném důsledku vedlo k nepřípustnému odnětí jejího přístupu ke spravedlnosti. Soud tak zcela ignoroval, že aktuální životní výdaje žalobkyně vzrostly, a to v důsledku inflace přibližně ve výši 17,5 % meziročně, když se zvýšily v současné době ceny potravin a ostatního základního zboží, doplatků za léky, cen energií a dopravy. Takto žalobkyně měsíčně utratí za základní potřeby mnohem více a nezůstává jí žádná rezerva. Tato rezerva nezůstane žalobkyni ani v případě, kdyby žádné peníze svému synovi neposkytovala. Protože zásadně zákonodárce a Ústavní soud předpokládá v rámci předvídatelnosti rozhodnutí, že soudy rozhodují o shodných věcech stejně v souladu s příslušnými zásadami civilního procesu, pak napadené rozhodnutí tyto zásady předvídatelnosti porušilo, když vykazuje prvky libovůle a svévole. Navrhla proto, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že sám přizná žalobkyni osvobození od soudních poplatků. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 212, § 212a odst. 1, 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“). 4. Odvolání žalobkyně nelze upřít důvodnost. 5. V posuzované věci již soud prvého stupně zjistil, že nárok uplatněný žalobou na vyloučení věcí z exekuce není zřejmým či zjevně bezúspěšným uplatňováním práva, přesto nárok na osvobození od soudních poplatků shledal nedůvodným, a to pro posouzení majetkových poměrů žalobkyně. Ve svém rozhodnutí však žádné konkrétní majetkové poměry, jakož i schopnosti zaplatit poplatek neposuzoval, když své rozhodnutí vystavil výlučně na závěru, že tvrdí-li v předchozích podáních žalobkyně, že ze svého důchodu vyplácí synovi částku [částka], pak je nepochybně schopna soudní poplatek ve výši [částka] jako jednorázový výdaj zaplatit. 6. Soud prvého stupně neměl bližší údaje o aktuálních majetkových poměrech žalované, neopatřil si ani podklady z jiných řízení vedených u téhož soudu, v nichž bylo rozhodováno o osvobození žalobkyně od soudních poplatků, obsahující příjmy a výdaje. Ani odvolacímu soudu se nepodařilo zjistit přesnou výši nyní vypláceného důchodu žalobkyni, když žalobkyně na výzvu soudu nereagovala (výzva soudu byla doručena na adresu trvalého bydliště žalobkyně dne [datum]). I přes tento deficit však je podle odvolacího soudu zřejmé, že pokud je z předchozích rozhodnutí jak soudů nižších či vyšších soudů (např. usnesení Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 8 E 20/2015 a usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 20 Co 275/2021, které jsou založeny ve spise), zřejmé, že žalobkyni byl vyplácen důchod ve výši [částka], pak s ohledem na valorizaci důchodů provedenou v roce 2021 a zejména v průběhu roku 2022 je jí nyní vyplácen důchod nejméně [částka]. Tento závěr je opřen o zvýšení základní výměry v roce 2021 v průměru o [částka] měsíčně, respektive v roce 2022 o [částka] měsíčně a procentní navýšení důchodu ve třech fázích roku 2022 (k 1. 1., k 1. 6. a k [datum]), které činilo další navýšení zásadně o 7,1 % k [datum], o 8,2 % k [datum] a o 5,2 % k [datum] Tyto údaje jsou veřejně dostupné a zřetelné z procesu valorizace schválené vládou České republiky v letech 2021 a 2022, která se již realizovala podle nařízení vlády. Pouhým porovnáním příjmu žalobkyně oproti okamžiku, kdy podala návrh ve věci samé (v září 2021), je zřejmé, že se majetkové poměry posouzením výše důchodu zlepšily. Odvolací soud však nemůže pominout a správně na to žalobkyně poukazuje, že v důsledku především vnější [anonymizováno] situace, která měla dopad zejména na energetickou závislost států Evropské unie, došlo k výraznému nárůstu cen, a to nejen spotřebního zboží potravin, ale především energií, tedy produktů, které v běžné domácnosti je potřeba nakupovat a zajistit. Za této situace, i když se nepochybně zvýšil důchod žalobkyně přinejmenším o [částka] oproti roku 2020, pak inflace, která ve společnosti dosahuje v současné době kolem 17 %, zatěžuje nárůstem cen žalobkyni o to více, a pokud je jejím jediným příjmem pouze starobní důchod, pak se nárůst cen u spotřebního zboží, potravin a zejména u cen energií musí negativně promítnout do poměrů žalobkyně v tom smyslu, že se zásadním způsobem zvýší i její běžné výdaje. Za této situace i částka [částka], která představuje úhradu soudního poplatku z podaného návrhu, a to v souladu s položku [číslo] odst. 1 písm. c) ve spojení s odst. 3 Sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., je v současné době pro žalobkyni takovým výdajem, který bez ohrožení své životní úrovně není nepochybně schopna uhradit. Tento závěr pak soud přijímá bez ohledu na tvrzení žalobkyně, že ze svého příjmu přispívá na výživu svého syna, který údajně není schopen si najít vhodné zaměstnání v důsledku toho, že se ocitl v registru dlužníků. K tomuto tvrzenému výdaji odvolací soud při posuzování majetkových poměrů žalobkyně nepřihlédl, neboť se nejedná o výdaj, kterým by mohla žalobkyně odůvodňovat své zhoršené majetkové poměry. To, že žalobkyně přispívá dobrovolně na výživu syna částkou [částka], je rozhodnutí žalobkyně, jde o výdaj, k němuž není potřeba při posouzení majetkových poměrů žalobkyně přihlédnout a je tedy pouze na žalobkyni, zda tento výdaj za stávající neutěšené majetkové situace synovi poskytuje. Proto pro posouzení majetkových poměrů žalobkyně toto tvrzení nebylo pro odvolací soud tvrzením podstatným a relevantním. 7. Stávající majetkové poměry žalobkyně, která je důchodkyní a jiný příjem nemá a současně s ohledem na objektivní výrazné navýšení nákladů na potraviny, léky a zejména na energie v domácnosti, neumožňují jí bez ohrožení životní úrovně zaplatit soudní poplatek z návrhu a to ani v poměrné