23 CO 127/2022-198 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Benešově (dále soud prvního stupně) rozsudkem ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 125,80 Kč a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a dále částku 21 031,04 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky I. a II.). Výrokem III. stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně vyplývající z kupních smluv uzavřených s žalovanou, jejichž předmětem bylo dodání kancelářských potřeb, a to kupní smlouvy [číslo] ze dne [datum] (na základě které byl žalované dodán kancelářský papír v hodnotě 22 470 Kč a zboží bylo vyfakturováno fakturou [číslo] ze dne [datum] splatnou [datum]) a smlouvy ze dne [datum], [číslo] (na základě které byly dodány kancelářské potřeby v hodnotě 23 196 Kč, jejichž dodání bylo vyfakturováno fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností ke dni [datum]). Žalovaná byla s úhradou vyfakturovaných částek v prodlení, když faktura [číslo] splatná dne [datum] byla uhrazena na dne [datum] a faktura [číslo] splatná ke dni [datum] byla zaplacena dne [datum]. V souladu se smluvními podmínkami žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení, smluvní pokutu za prodlení s platbou a úhradu doplatku kupní ceny z důvodu ztráty nároku na poskytnutou slevu na zboží. Soud prvního stupně uzavřel, že nárok žalobkyně je důvodný v plném rozsahu, když shledal obě kupní smlouvy (ze kterých je nárok v daném řízení uplatňován) platně uzavřenými. Byly uzavřeny oprávněnými osobami, v zákonem stanovené formě a s dostatečně určitým obsahem. Vycházel ze stavu, že žalovaná minimálně od roku 2014 pravidelně objednávala určité zboží u žalobkyně na základě jednotlivých kupních smluv, na jejichž podkladě byly dále vystavovány faktury znějící na určitou částku, přičemž proces uzavírání smluv, objednávání a dodávání zboží, včetně obsahu smluv, fakturace a úhrady kupních cen probíhal po celou dobu shodně. Obě strany se tedy řídily minimálně obchodními zvyklostmi, mezi nimi nastavenými konkludentně ale i písemně. K uzavření smluv došlo dle závěru soudu prvního stupně prostřednictvím pověřených osob nebo osob, o nichž měla žalobkyně právo se domnívat (právě s ohledem na mezi nimi zaběhnutou obchodní zvyklost), že jsou k tomu pověřené. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včas odvolání žalovaná, která rozsudek soudu prvního stupně odvoláním napadla v celém rozsahu. Nadále projevovala nesouhlas s místní příslušnosti Okresního soudu v Benešově, kdy poukazovala na to, že nebylo zcela jednoznačně postaveno najisto, kdo podepsal listiny obsahující prorogační doložku, a pokud je uvedeno jméno zaměstnance žalované, jedná se o zaměstnance pracujícího na pozici skladníka, který nebyl oprávněn smlouvy takového obsahu uzavírat. Uvedla, že nezpochybňuje uzavření kupních smluv, dodání zboží žalobkyní i způsob fakturace, zpochybňuje však platné sjednání prorogační doložky a sankčních ujednání. Znovu, tak jako v řízení před soudem prvního stupně, namítala, že předmětné listiny nebyly za žalovanou podepsány osobami oprávněnými za něj jednat. Soudu prvního stupně vytýkala, že neprovedl žalovanou navržené důkazy, a to zejména výslech svědka [příjmení] a znalecký posudek. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl, případně rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, když nárok žalobkyně vyplývá z kupních smluv, které byly ve shodném znění, tj. se stejným textem, stejným vzhledem a stejným označením, uzavírány mezi účastníky nejméně od roku 2014 (jak bylo prokázáno v řízení před soudem prvního stupně), možná však i dříve, vzhledem k tomu, že spolupráce mezi účastníky probíhala již od roku 2007. Nepovažovala důvodnou námitku žalované, že zaměstnanec žalované [jméno] [příjmení] nebyl oprávněn kupní smlouvu uzavírat, když tak učinil nejméně v pěti případech v průběhu doby od roku 2015. Žalovanou bylo toto vždy akceptováno, a i na základě takto uzavřených kupních smluv bylo žalovanou bez námitek placeno. Obranu žalované považuje žalobkyně za účelovou, neboť v minulosti neměla žádné námitky a uplatnila ji až v souvislosti s tímto řízením. Poukazovala i na to, že způsob uzavírání kupních smluv v provozovně žalované je zcela v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR. 4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 odst. 1 písm. a) a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: žalobkyně dodávala žalované kancelářský materiál, a to pravidelně od roku 2007, na základě dílčích kupních smluv, kdy následně byla kupní cena vyúčtována vždy fakturou. Kupní smlouvy byly minimálně od roku 2014 uzavírány ve shodném vyhotovení, byly stejného vzhledu, stejně označeny, graficky upraveny a obsahovaly stejný text, kde mimo jiné byla sjednána prorogační doložka, na základě které se pro případ soudních sporů dohodly účastnice na místní příslušnosti Okresního soudu v Benešově a v případě věcné příslušnosti krajského soudu, na příslušnosti Krajského soudu v Praze. Součástí smluvních ujednání byla i dohoda o tom, že forma úhrady a termín splatnosti zboží je stanoven příslušnou fakturou, která je součástí kupní smlouvy a pro případ prodlení odběratele s úhradou faktury mu byla stanovena povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné částky za každý den prodlení, úrok z prodlení ve výši 0,25 % z dlužné částky za každý den prodlení a pro případ, že byla odběrateli dodavatelem poskytnuta sleva na zboží, ztrácí odběratel nárok na tuto slevu a dodavatel je oprávněn poskytnutou slevu zpětně doúčtovat. Dále byla sjednána pokuta ve výši 500 Kč za každou odběrateli doporučeně odeslanou upomínku na úhradu závazku plynoucího z kupní smlouvy. V průběhu období od roku 2014 do roku 2020 byla kupní smlouva za žalovanou jako odběratele podepsána různými osobami, vždy s otiskem razítka žalované. Dne [datum] byla uzavřena kupní smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo dodání kancelářského papíru v hodnotě 22 470 Kč, a to po poskytnutí slevy dle všeobecných obchodních podmínek ve výši 14 980 Kč. Dne [datum] byla vystavena faktura [číslo] na částku 22 470 Kč, se splatností [datum] Kupní smlouva i faktura byla za žalovanou opatřena razítkem společnosti žalované a podpisem s uvedením jména osoby„ [anonymizováno]“, a to dne [datum]. Kupní cena byla žalovanou uhrazena dne [datum], tj. 28 dní po splatnosti. Dne [datum] uzavřely účastnice kupní smlouvu [číslo] jejímž předmětem byla dodávka zboží za částku 23 196 Kč s již poskytnutou slevou dle všeobecných obchodních podmínek ve výši 15 464 Kč. Kupní cena byla vyfakturována fakturou [číslo] částkou 23 196 Kč, splatnou [datum]. Za žalovanou jako odběratele byla kupní smlouva i faktura podepsána osobou s uvedením jména„ Krejčí“ a opatřena razítkem žalované. [příjmení] 23 196 Kč byla žalovanou uhrazena dne [datum] Pan [anonymizována dvě slova], narozen [datum], pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy uzavřené dne [datum] na pozici skladník s tím, že pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do [datum]. 6. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem soudem prvního stupně ztotožnil. 7. Odvolací soud shledal správným i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který vycházel z ustanovení § 2079 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o. z.“), podle kterého se prodávající kupní smlouvou zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. V daném případě nebylo mezi účastníky sporné, zda došlo k uzavření kupní smlouvy, respektive dvou konkrétních kupních smluv, na základě kterých bylo žalobkyní dodáno zboží – kancelářské potřeby. Předmětem sporu byla skutečnost, zda uvedené kupní smlouvy byly uzavřeny platně v žalobkyní tvrzené písemné podobě, neboť předmětem řízení nebyl nárok na zaplacení kupní ceny, ale sankční nároky vyplývající ze smluvních ujednání pro případ prodlení s úhradou kupní ceny. Soud prvního stupně v tomto směru zcela správně postupoval v souladu s ustanovením § 166 a následujících o. z. Podle tohoto ustanovení právnickou osobu zastupují její zaměstnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k její zařazení nebo funkci; přitom rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti. Co je stanoveno o zastoupení právnické osoby zaměstnancem, platí obdobně pro zastoupení právnické osoby jejím členem nebo členem jiného orgánu nezapsaného do veřejného rejstříku. Omezení zástupčího oprávnění vnitřním předpisem právnické osoby má účinky vůči třetí osobě, jen muselo-li jí být známo. Podle §