23 CO 131/2022-303 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Berouně (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], stanovil žalované povinnost umožnit žalobci vstup na pozemky st. [parcelní číslo], p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] vše v [katastrální uzemí], za účelem údržby stavby oplocení, která je součástí stavební parcely p. č. st. 24 a pozemkových parcel p. [číslo] p. [číslo] vše v [katastrální uzemí], a to po dobu nejvýše dvou týdnů po sobě jdoucích v období od května do září, a to k písemné výzvě žalobce, na jejímž základě žalovaná žalobci do sedmi dnů ode dne jejího doručení písemně určí dny, ve kterých tento vstup umožní na dobu nejpozději 30 dnů od doručení výzvy žalobce (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal, aby se zdržela stavebních úprav nebo údržby stavby oplocení, která je součástí stavební parcely [parcelní číslo], pozemkových parcel p. [číslo] p. [číslo] vše v [katastrální uzemí]. Výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem IV. stanovil žalobci povinnost zaplatit doplatek na soudním poplatku ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu prvního stupně. 2. Předmětem řízení byl nárok žalobce jako vlastníka stavby plotu tvořícího rozhradu mezi pozemky v [katastrální uzemí], a to [anonymizována dvě slova], p. [číslo] p. [číslo] jejichž vlastníkem je žalobce a pozemky ve vlastnictví žalované: [anonymizována dvě slova], p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] na vstup na pozemky žalované za účelem údržby stavby oplocení i v části, ze které je přístup pouze z pozemků žalované. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce prokázal vlastnictví stavby oplocení, kterou zhotovil v roce 2003, a to na základech zhotovených jeho právním předchůdcem s tím, že tato stavba se dnem [datum] stala součástí pozemků, jejichž vlastníkem je rovněž žalobce. Od roku 2015 nebyla stavba oplocení opravována a za stavu, kdy vyžaduje opravu a údržbu a k provedení opravy části oplocení není jiný přístup než právě z pozemků, které jsou ve vlastnictví žalované, shledal soud prvního stupně nárok žalobce na umožnění vstupu za účelem opravy důvodným. Žalobu nedůvodnou shledal v části, kdy se žalobce domáhal stanovení povinnosti žalované zdržet se zásahu do jeho vlastnického práva ke stavbě oplocení, a to jakýchkoliv stavebních úprav nebo údržby stavby oplocení. Soud prvního stupně uzavřel, že pokud žalovaná provedla opravu omítky části podezdívky, jednalo se o zásah, který již byl vykonán, a to za stavu, kdy žalovaná byla přesvědčena o tom, že předmětná stavba oplocení je ve spoluvlastnictví obou účastníků, nikoliv pouze ve výlučném vlastnictví žalobce. V řízení nebylo dle závěru soudu prvního stupně prokázáno, že by další takový zásah žalované byl učiněn, případně v budoucnu hrozil. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to pouze proti výrokům II. a III. podal včas odvolání žalobce. Nesouhlasil se závěry soudu prvního stupně, že i když žalovaná zásah spočívající v opravě omítky části podezdívky již vykonala, chybí konkrétní nebezpečí jeho opakování. Poukazoval na to, že zásah vykonala žalovaná v průběhu řízení a s odkazem na elektronickou komunikaci mezi účastníky ze dne [datum] namítal, že hrozí natření dřevěné části oplocení neznámou látkou ze strany žalované, tak jak to v předmětné komunikaci uváděla. Poukazoval na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, dle které je zápůrčí žaloba důvodná, u již vykonaných zásahů, které však trvají, nebo jejichž opakování hrozí. Soudu prvního stupně vytýkal, že se zabýval pouze již proběhlým zásahem žalované a nevyjádřil se žádným způsobem k hrozícímu zásahu, který je z prohlášení žalované v uvedené v elektronické komunikaci zřejmý. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném zamítavém výroku II. změnil a žalobě vyhověl i v tomto rozsahu a žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení. 4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Poukazovala na to, že veškerá komunikace žalované i její jednání před rozhodnutím soudu prvního stupně vycházelo z jejího předpokladu, že stavba oplocení je ve spoluvlastnictví účastníků. Poté, kdy bylo rozhodnutím soudu prvního stupně jako předběžná otázka učiněn závěr o vlastnictví žalobce ke stavbě oplocení, tedy zásah ze strany žalované do této stavby již nehrozí. 5. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212, § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a neshledal odvolání žalobce důvodným. Rozsudek soudu prvního stupně nebyl napaden ve výroku I., kterým bylo v části žaloby, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované strpět vstup na pozemek, vyhověno a dále ve výroku IV., kterým byla žalobci stanovena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku. V tomto rozsahu tedy rozsudek soudu prvního stupně nabyl samostatně právní moci. Předmětem odvolacího řízení byla část žaloby, kterou se žalobce domáhal stanovení povinnosti žalované zdržet se stavebních úprav a údržby stavby oplocení žalobce mezi sousedními pozemky účastníků, která byla výrokem II. rozsudku soudu prvního stupně zamítnuta a dále nákladový výrok III. 6. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: účastníci jsou vlastníky pozemků v [katastrální uzemí], které spolu bezprostředně sousedí, a to žalobce stavební parcely [anonymizována dvě slova] a pozemkových parcel p. [číslo] p. [číslo] žalovaná stavební parcely [anonymizována dvě slova], pozemkových parcel p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo]. Rozhradu mezi pozemky obou účastníků tvoří stavba oplocení, vybudovaná žalobcem v roce 2003 na základech jeho právního předchůdce. [příjmení] stavby oplocení je žalobce, který od roku 2015 na ní neprovedl žádné opravy ani údržbu, s výjimkou drátěného oplocení. Část stavby oplocení z pozemků ve vlastnictví žalované je potažena gumotextilií, která je částečně napadena plísněmi a mechem, zasahujícím i část dřevěného oplocení. [příjmení] je napadena i část podezdívky zděného oplocení. Žalovaná žalobci k jeho výzvám neumožnila vstup na pozemek za účelem údržby, žalobci nabízela, že v případě potřeby provede úpravy své poloviny plotu sama s tím, že stavba oplocení je dle ní ve spoluvlastnictví obou účastníků. [jméno] provedla v letních měsících 2019 opravu zdi, a to omítnutím podezdívky. 7. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem soudem prvního stupně ztotožnil. Neshledal důvodné námitky žalobce, že soud prvního stupně pochybil, pokud neprovedl důkazy žalobcem předložené elektronické komunikace, ze které mělo být zřejmé, že ze strany žalované hrozí další zásah opravou omítky a nátěrem dřevěné části oplocení. V tomto směru je třeba poukázat na to, že i sám žalobce odkazoval na elektronickou komunikaci ze dne [datum], ve které, jak sám žalobce uvedl, odkazovala žalovaná na nabídku, že provede sama opravu a nátěr oplocení datovanou dne [datum], tedy v době předcházející podání žaloby. Tato nabídka vycházela z tehdejšího přesvědčení žalované o spoluvlastnictví k stavbě oplocení a vztahuje se tedy časově k zásahu žalované, který již proběhl, nikoliv jako hrozba dalšího zásahu. 8. Odvolací soud shledal správným i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který v případě žaloby, která je předmětem odvolacího řízení, vycházel z ustanovení § 1042 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), dle kterého se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. Jak bylo soudem prvního stupně správně uzavřeno, zápůrčí žalobou je možné se v zásadě domáhat ochrany jak proti již vykonaným zásahům, které trvají anebo i proti těm, jejichž opakování hrozí. Odvolací soud se v plném rozsahu ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v projednávané věci byl prokázán zásah žalované do vlastnického práva žalobce, který spočíval v tom, že žalovaná přistoupila k opravě omítky podezdívky stavby plotu, která je ve vlastnictví žalobce. K tomuto zásahu došlo v době, kdy žalovaná byla přesvědčena o tom, že stavba oplocení je ve spoluvlastnictví obou účastníků a je tedy oprávněna provádět na straně ze které je přístup výlučně z jejího pozemku, opravy. V řízení nebylo prokázáno, že by zásahy žalované nadále trvaly, či hrozilo jejich opakování v budoucnu. Naopak, poté, kdy rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci v části, ve které byla žalované stanovena povinnost umožnit žalobci vstup na své pozemky za účelem údržby stavby oplocení, k tomu, jak byla shodně uvedeno oběma účastníky, v průběhu letních měsíců letošního kalendářního roku došlo. I tato skutečnost svědčí o tom, že žalovaná nemá v úmyslu zásahy do vlastnictví žalobce ani v budoucnu opakovat. Za tohoto stavu tedy soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že žaloba v této části není důvodná. 9. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud r