23 CO 176/2022-164 — Krajský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou domáhal, aby soud určil, že se jeho pracovní poměr u žalované změnil z pracovního poměru na dobu určitou v pracovní poměr na dobu neurčitou a trvá tak i nadále. Uvedl, že byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], uzavřené na dobu určitou do [datum], avšak vykonával pro žalovanou pracovní činnost i během února 2021, a to až do [anonymizováno], kdy podstoupil předem plánovanou operaci a od té doby je v dočasné pracovní neschopnosti. Pokračování pracovního poměru lze dle žalobce vyvodit i z chování žalované, která žalobci i po [datum] ponechala jeho pracovní pomůcky jako je notebook, mobilní telefon a vstupní kartu na pracoviště a žalobce je tak přesvědčen, že jeho pracovní poměr u žalované se ze zákona přeměnil na pracovní poměr na dobu neurčitou a žalovaná je tak vůči němu povinna nadále plnit své povinnosti zaměstnavatele, zejména platit žalobci náhradu mzdy, přidělovat mu práci atd. 2. Okresní soud v Kolíně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) zamítl žalobu na určení, že„ pracovní poměr mezi [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], a [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa], se změnil na dobu neurčitou a trvá tak i nadále“ (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované na nákladech řízení 13 552 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované (výrok II.). 3. Soud prvního stupně předně konstatoval, že žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby v této věci a má i naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Po provedeném dokazování vzal za prokázané, že žalobce s vědomím žalované pokračoval po skončení svého pracovního poměru v práci, nicméně v době od [anonymizováno] do [datum] tak činil z důvodu jednání účastníků o jejich další spolupráci na základě příkazní smlouvy s žalobcem jako OSVČ, která měla na pracovní poměr bezprostředně navazovat a smlouva měla být zpětně uzavřena k [datum]. Žalobce si ponechal za tímto účelem služební mobil a notebook a byl mu umožněn přístup do budovy žalované jako externistovi, obnoven účet a zprovozněn služební e-mail. Žalobce docházel na původní pracoviště nepravidelně a nebyl přítomen v budově po celou pracovní dobu stanovenou žalovanou, jelikož už nebyl jejím zaměstnancem, žalovaná jeho přítomnost na pracovišti nesledovala, ani jeho činnost, byla tolerantní k jeho benevolentnímu přístupu k splnění si všech výstupních formalit k [datum]. Žalovaná považovala pracovní poměr žalobce u ní za ukončený právě k [datum]“, což uvedla i v k tomuto dni vyhotoveném potvrzení o délce zaměstnání žalobce u žalované; dne [datum], žalovaná oznámila skončení zaměstnání žalobce u ní [obec] správě sociálního zabezpečení, dne [datum] totéž oznámila [anonymizována tři slova]. Dne [datum] pak přímý nadřízený žalobci sdělil, že spolupráce účastníků pokračovat v žádné formě nebude a nemá tedy už do výrobního závodu docházet. Soud prvního stupně uzavřel, že„ vůlí účastníků bylo po skončení pracovního poměru žalobce pokračovat ve vzájemné spolupráci jinou formou a fikce přeměny PP z pracovního poměru na dobu určitou na dobu neurčitou v tomto konkrétním případě nenastala“. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkal soudu prvního stupně chybný závěr, že pokračoval po skončení svého pracovního poměru v práci z důvodu jednání účastníků o jejich další spolupráci na základě příkazní smlouvy jako OSVČ, která měla na pracovní poměr bezprostředně navazovat, který, podle žalobce, z provedeného dokazování nevyplývá. Poukazoval na to, že nevěděl, jakou formu vzájemné spolupráce nakonec žalovaná zvolí, a proto poslední týden v lednu 2021 tehdejšímu řediteli žalované poslal návrh činnosti, o které si myslel, že ji bude dále vykonávat, a to formou příkazní smlouvy tak, jak mu navrhovala žalovaná ještě předtím, než do firmy nastoupil. Ovšem teprve [datum] bylo žalobci sděleno, že příkazní smlouva uzavřena nebude, což však nic nemění na skutečnosti, že žalovaný na počátku února 2021 prováděl pro žalovanou pracovní činnost, o čemž žalovaná věděla. Podle žalobce žalovaná o příkazní smlouvě s žalobcem vůbec nejednala, když skutečnost, že jí žalobce poslal mail s návrhem příkazní smlouvy, na který neodpověděla a vždy se pouze neformálně vyjádřila ve smyslu, že se to nějak vyřeší, nelze považovat za„ jednání o příkazní smlouvě“. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky žalobce namítal, že splnění dvou ze tří podmínek přeměny pracovního poměru sjednaného na dobu určitou v pracovní poměr na dobu neurčitou, faktický výkon pracovní činnosti i po uplynutí sjednané doby a výkon pracovní činnosti s vědomím zaměstnavatele, jsou mezi účastníky řízení nesporné a jádrem sporu je splnění podmínky třetí, tedy zda by prodloužení pracovního poměru na dobu neurčitou nebylo v rozporu s projevenou vůlí účastníků pracovního poměru. Podle žalobce„ vůle žalované byla nejistá, zmatečná, a navíc se v čase měnila“, když nejprve bylo rozhodnuto o sloučení technického a výrobního úseku s tím, že technickému řediteli (žalobci) nebude pracovní poměr prodloužen, avšak následně tehdejší generální ředitel žalované nabídl žalobci další spolupráci, o jejíž formě se mělo dále jednat. Dále poukazoval na to, že ač se do konce ledna 2021 nedočkal odpovědi na svůj mail s návrhem příkazní smlouvy, přesto se počítalo s tím, že žalobce má i na počátku února 2021 vykonávat pracovní činnost pro žalovanou. Žalobce se tak účastnil dne [datum] pravidelné schůzky vedení, kde s ním bylo jednáno jako doposud, byl mu ponechán pracovní notebook, mobilní telefon, vstupní karta na pracoviště a pracovní email. Podle žalobce„ tímto jednáním žalovaná projevila vůli, že chce i nadále žalobce zaměstnávat v rámci pracovního poměru, neboť v tento okamžik neexistoval žádný jiný právní titul, na základě kterého by měl žalobce pracovní činnost vykonávat“. Naproti tomu„ vzhledem k nejednoznačnosti a zmatečnosti vůle žalované nelze dospět k závěru, že žalovaná jednoznačně projevila vůli nadále již nespolupracovat se žalobcem v rámci pracovního poměru“ a tedy„ nelze tvrdit, že by k prodloužení pracovního poměru nemohlo dojít pro rozpor předem projevené vůle mezi stranami“. Z toho důvodu je žalobce přesvědčen, že ke dni [datum] došlo ex lege ke změně jeho pracovního poměru z doby určité na dobu neurčitou. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, určil, že se pracovní poměr mezi žalobcem a žalovanou změnil dne [datum] na dobu neurčitou, a přiznal žalobci náhradu nákladu řízení. 5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání odvolací argumentaci žalobce odmítla s tím, že nejen ona, ale ani žalobce neměl v lednu ani únoru vůli k pokračování vzájemné spolupráce ve formě pracovního poměru, nýbrž pouze externě na základě příkazní smlouvy, jejíž návrh žalobce žalované opakovaně zaslal. Poukazovala na to, že živnostenské oprávnění, které žalobce měl již od roku 1993, ukončil teprve poté, co mu generální ředitel žalované sdělil, že další spolupráce na základě příkazní smlouvy, ani jinou formou, pokračovat nebude, přičemž ani poté žalobce nečinil žádné kroky, z nichž by bylo zřejmé, že má zájem na pokračování v pracovním poměru u žalované a s touto myšlenkou přišel až v dopisu ze dne [datum]. Navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Soud prvního stupně správně zjistil skutkové okolnosti projednávané věci. Tedy, že žalobce pracoval u žalované na pozici technického ředitele na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], sjednané na dobu určitou, do [datum]. V listopadu 2020 byl žalobce informován, že mu vzhledem k schválené organizační změně spočívající ve sloučení technického a výrobního úseku s tím, že řízením nově vzniklého výrobně technického úseku byl pověřen stávající výrobní ředitel [jméno] [příjmení], nebude s žalobcem pracovní poměr prodloužen. Generální ředitel žalované, Ing. [příjmení] [příjmení], nicméně následně žalobci sdělil, že by měl zájem s ním v nějaké formě, která by byla ještě dořešena, spolupracovat i po skončení jeho pracovního poměru. Žalobce v této souvislosti žalované opakovaně zaslal (jednak generálnímu řediteli a rovněž personální ředitelce) návrh příkazní smlouvy, jejímž předmětem měly být zejména návrhy a administrace technických a investičních projektů, monitoring a příprava využití dotačních programů a jiné, a jejíž účinnost měla bezprostředně navazovat na konec pracovního poměru žalobce u žalované, když o této formě spolupráce mezi účastníky se uvažovalo již před uzavřením pracovní smlouvy ze dne [datum]. Při výkonu činnosti dle příkazní smlouvy by žalobce měl nadále umožněn přístup do sídla žalované, a ta by mu pro výko