24 CO 251/2021-223 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 13 455,40 Kč s 10 % úrokem z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, částku 8 326,89 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a částku 100 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. žalobu žalobce v části, v níž se domáhal po žalované zaplacení částky 9 600 Kč z titulu smluvní pokuty, zamítl, výrokem III. rozhodl o povinností žalované zaplatit žalobci náklady řízení 1 463,60 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem v [obec a číslo] a konečně výrokem IV. uložil žalobci povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kladně - doplatek soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení 315 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Jde-li o zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, tak tento soud v důvodech svého rozhodnutí uvedl, že smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ze dne [datum], uzavřená mezi žalobcem a žalovanou ve vztahu k odběrnému místu [obec], [ulice a číslo], byla sjednána na dobu určitou, a to 30 měsíců od data účinnosti smlouvy, tj. od [datum] bez možnosti výpovědi, v kategorii domácnost. V rámci této smlouvy si smluvní strany sjednaly pro případ porušení každé jednotlivé platební povinnosti žalované smluvní pokutu 100 Kč, dále si ujednaly i smluvní pokutu pro případ opakovaného porušení povinnosti žalovanou, představující„ případnou náhradu škody“, vzniklé obchodníkovi s energiemi neodebráním zákazníkem pro zákazníka obchodníkem předem nasmlouvaného množství elektřiny, a to ve výši 400 Kč pro kategorii domácnost za každý kalendářní měsíc, a to i jeho část, následující po dni ukončení dodávky do konce trvání smlouvy. Žalobce vyúčtoval žalované za období od [datum] do [datum] odběr (spotřebu) elektřiny po zohlednění zaplacených záloh a opravného vyúčtování částkou 13 455,40 Kč se splatností [datum] a za období od [datum] do [datum] odběr (spotřebu) elektřiny po zohlednění zaplacených záloh částkou 8 326,89 Kč se splatností [datum], avšak žalovaná žalobci smluvenou cenu za odběr (spotřebu) elektřiny nezaplatila. Na zaplacení těchto částek za odebranou elektrickou energii má tak žalobce vůči žalované nárok, včetně zákonného příslušenství (úroku z prodlení). V souladu se smluvními ujednáními má dále žalobce nárok na zaplacení mu žalovanou 1 smluvní pokuty ve výši 100 Kč za prodlení s platbou delší než 10 dnů Proto rozhodl tak, jak je výše ve výroku I. rozsudku uvedeno. Jde-li o požadavek žalobce na zaplacení smluvní pokuty 9 600 Kč, zde dospívá k závěru, že tato smluvní pokuta byla sjednána v rozporu se zákonem, proto tento nárok žalobce není důvodný. Takto sjednaná smluvní pokuta prostřednictvím předpřipraveného ujednání o„ další smluvní pokutě“ 400 Kč/měsíc, ve své podstatě totiž představuje pro dodavatele energií„ odstupné“ za předčasné ukončení smlouvy odběratelem, v tomto případě spotřebitelem, přičemž toto ujednání shledává v rozporu s požadavkem přiměřenosti, způsobující významnou nerovnováhu ve vzájemných právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch žalované, coby spotřebitelky - § 1813 z.č. 89/2012 Sb., dále jen„ OZ.“ Prostřednictvím tohoto ujednání je na žalovanou, jako spotřebitelku, dodavatelem energií vyvíjen nepřiměřený tlak, směřující k dodržení sjednané doby trvání smlouvy, přitom obdobně ve smlouvě dodavatel (žalobce) omezován není. K tomuto ujednání tak tedy nelze při rozhodování o uplatněném nároku žalobce v této věci přihlížet. Žádná povinnost k měsíčnímu odběru určitého množství elektrické energie ze strany žalované nebyla účastníky ve smlouvě sjednána, není tedy namístě ani paušalizovaná náhrada škody za neodebrání nasmlouvaného odběru elektrické energie. V procesu kontraktace si žalovaná, jako spotřebitel, zajišťovala pro sebe zásadní službu, potřebnou pro život, a dodavatel (obchodník) nesmí toto její postavení zneužívat při své činnosti za účelem zajištění si zisku. Odhlédnout nelze od skutečnosti, že žalobce je již při své činnosti ze samotné povahy této činnosti vystaven podnikatelskému riziku, které nelze přenášet na spotřebitele. Rozhodnutí o nákladech řízení pak vychází ze vzájemného porovnání úspěchu a neúspěchu na stranách obou účastníků. 3. Včasné odvolání si proti samostatnému zamítavému výroku II. rozsudku soudu prvního stupně a proti závislému výroku III., o nákladech řízení, prostřednictvím svého zástupce, podal žalobce. Navrhl v napadených výrocích rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že žalované bude uloženo zaplatit žalobci dále i smluvní pokutu 9 600 Kč a povinnost zaplatit žalobci náklady řízení v plné výši, a to před soudy obou stupňů, popř. v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. V důvodech namítá, že žalovaná neplnila řádně své smluvní povinnosti z uzavřené jí smlouvy o dodávce elektrické energie, což při svém rozhodování soud prvního stupně zcela pomíjí. Soud prvního stupně pak své rozhodnutí neodůvodnil dostatečně přesvědčivě, je tak ve vztahu k výroku II. nepřezkoumatelné, z jeho pohledu není dán důvod k tomu, aby posuzovaná smlouva byla považována za neplatnou v souvislosti s ujednáním o smluvní pokutě 400 Kč/měsíc, toto ujednání nezakládá žádnou nerovnováhu v právech nebo povinnostech v neprospěch žalované, coby spotřebitele, a i pokud by snad šlo o určitou nerovnováhu, pak nejde o nerovnováhu natolik významnou, aby mohla mít za následek neplatnost ujednání o smluvní pokutě. V souladu se zásadou smluvní volnosti je se zákazníkem uzavírána smlouva dle jeho individuálních potřeb, je tedy pouze na něm, zda uzavře smlouvu na dobu určitou či na dobu neurčitou. Výhodou smlouvy na dobu neurčitou je pak pro zákazníka zachování jeho flexibility, kdy může smlouvu kdykoliv ukončit, a protiváhou této jeho flexibility je pak vyšší cena za spotřebu energií. Naopak v případě smlouvy na dobu určitou, tedy smlouvy, kterou žalovaná uzavřela, získává zákazník od dodavatele energií výhodnější cenu energií a protiváhou k tomuto je pak pro dodavatele povinnost dodržení sjednané doby trvání závazku, jež je zajištěna posuzovanou smluvní pokutou. Nelze akceptovat, aby v závazkových vztazích běžně užívaný právní nástroj – smluvní pokuta - byl v případě spotřebitelských smluv předem vyloučen. Smluvní pokuta z povahy věci znamená vždy uplatnění nepříznivého právního následku vůči druhé smluvní straně a účelem smluvní pokuty je jednak sankčně utvrdit závazek dodržovat sjednanou dobu trvání smlouvy a, jednak kompenzovat i určitou náhradu škody pro dodavatele v případě nedodržení doby trvání sjednané délky smlouvy, jež mu vznikla nebo mohla vzniknout. Podle jeho přesvědčení je žalované, jako spotřebiteli, posuzované ujednání o smluvní pokutě 400 Kč/měsíc žalobcem, jako dodavatelem, tzv. dostatečně kompenzováno, a to jednak ujednáním o nižší než standardní ceně elektrické energie, dále ujednáním o mechanismech, s jejichž využitím může odběratel tzv. dosáhnout snížení, popřípadě i eliminace smluvní pokuty, dále poskytnutím bonusu 300 Kč, jakož i tím, že smluvní pokuta v sobě zahrnuje paušalizaci náhrady škody, která by jinak mohla být i vyšší. Nelze přehlížet, jak to činí soud prvního stupně, že žalobce, jako obchodník s energiemi, má specifické vztahy k výrobci elektřiny, provozovateli distribuční soustavy a k ostatním obchodníkům. Vzhledem k nim je povinen zajistit potřebnou distribuční kapacitu na dlouhou dobu dopředu před skutečnou dodávkou energií jednotlivým zákazníkům. Není-li smlouva na dobu určitou plněna zákazníkem, pak vzniká obchodníku škoda (zbytečně zajištěná komodita, možnost ztrát při odprodeji, marně vynaložené zprostředkovatelské náklady pro zprostředkovatelskou sesterskou společnost, marně vynaložené finanční bonusy, ušlý zisk v podobě marže za nerealizované dodávky, cena za nevyužitou rezervovanou distribuční kapacitu, zvýšené náklady na vývoj a správu IT systémů, náklady personální i administrativní, apod.). Tyto skutečnosti nelze pominout jen prostým zjištěním, že nebyl sjednán žádný minimální odběr. I při nulovém odběru zůstává totiž povinnost zákazníku hradit stálé měsíční platby. Vázanost smluvní pokuty na opakované porušení platebních povinností není žalobcem stanovena svévolně, ale odpovídá zákonné úpravě neoprávněného odběru. Je tak přesvědčen o tom, že uplatnění smluvní pokuty je v daném případě zcela v souladu s právem a není v rozporu s § [číslo]„ OZ“. Dále uvádí, že ve své podstatě každé ujednání o smluvní pokutě může být považováno za zhoršující postavení spotřebitele a i přesto zákonodárce nevyloučil možnost ujednání o smluvní pokutě. Zákazník má dáno na své straně bezpochyby právo svobodně si zvolit dodavatele energií, nicméně žádný právní předpis nebrání tomu, aby smlouva o sdružených dodávkách energií byla sjednána na dobu určitou. Je jen na volbě odběratele, zda na uzavření takové smlouvy přistoupí nebo bude požadovat smlouvu na dobu neurči