27 CO 48/2022-338 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně č.j. 229 C 57/2020-293 ze dne 15.11.2021 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 616 505,11 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 616 505,11 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a dále povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 158 729 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel (ve stručnosti) z toho, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o dílo, jejímž obsahem bylo provedení vymezených stavebních prací v ceně 2 623 546 Kč (podle rozpočtu), a to v termínu do [datum], přičemž pro případ nedodržení termínu byla sjednána povinnost zhotovitele stavby (žalovaného) zaplatit objednateli (žalobci) smluvní pokutu ve výši 0,5% z hodnoty díla denně. K dokončení a předání díla nedošlo podle soudu prvního stupně (z důvodů v rozsudku podrobně popsaných) nejen ke dni nastěhování žalobce do domu ([datum]), ale ani ke dni [datum]. Nárok žalobce na smluvní pokutu za dobu do [datum] do [datum] tak soud prvního stupně shledal opodstatněným. Podrobně se vypořádal s námitkami žalovaného a neshledal ani důvody k moderaci (snížení) uvedené pokuty, jejíž denní sazbu považoval za přiměřenou. Podle úspěchu pak přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, jejichž výši podrobně specifikoval. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání žalovaný, a to v celém rozsahu. Namítal (ve stručnosti), že k prodlení se zhotovením díla nedošlo z jeho strany, ale z důvodů na straně žalobce, který také odmítal dílo převzít, ačkoli vady díla v jeho užívání nebrání. Pokud se žalobce do domu nastěhoval dne [datum], tak nejpozději tímto dnem dílo fakticky převzal. Dále žalovaný obsáhle argumentoval k důvodům pro moderaci uvedené pokuty, neboť je podle jeho názoru nepřiměřená. Zdůraznil také, že žalobce již zahájil další řízení, v němž uplatnil smluvní pokutu za další období a že s podáním žaloby bezdůvodně otálel, aby nárok navýšil o úrok z prodlení. Proto navrhl změnu rozsudku soudu prvního stupně, včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. 3. V průběhu odvolacího řízení strany uzavřely shora uvedený smír. K tomu lze podle obsahu spisu shrnout, že předmětem řízení je vymezená (kapitalizovaná) část sjednané smluvní pokuty 0,5% denně z ceny díla za neprovedení dohodnutého díla ve sjednaném (velmi krátkém) termínu. Mezi účastníky není sporu o tom, že toto bylo dohodnuto, že dílo nebylo provedeno v dohodnutém termínu bez vad a že tyto vady dosud nebyly odstraněny, a to nejen v části vylití podlah. Rozsah vad a důvody stávajícího stavu jsou sporné. Proto žalobce dílo formálně nepřevzal, byť se do domu skutečně dne [datum] nastěhoval. Soud prvního stupně podrobně vymezil, proč nepřičítá prodlení žalovaného tvrzeným nedostatkům v součinnosti žalobce. Základní odvolací námitkou zůstala možná moderace sjednané pokuty odvolacím soudem. K tomu směřovala většina námitek i samotný odvolací návrh na změnu rozsudku soudu prvního stupně. V průběhu odvolacího řízení pak strany uzavřely dohodu o narovnání, v níž shrnuly všechny své sporné nároky ke dni uzavření dohody, zejména z titulu smluvní pokuty, ale i z titulu všech dosud známých vad díla (dle znaleckého posudku) a vzájemného nároku žalovaného na doplatek ceny díla, a nahradily je novým nárokem žalobce obsaženým v uzavřeném smíru s tím, že tím se bude dílo považovat za předané bez vad a nedodělků, že další smluvní pokuta nebude uplatňována (navazující žaloba bude vzata zpět) a náklady řízení nebudou požadovány. 4. Podle § 99 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“) připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu. Podle § 99 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení. 5. Odvolací soud za této situace postupoval podle shora citovaných zákonných ustanovení a za použití § 220 odst. 2 o.s.ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že smír uzavřený účastníky schválil, neboť předmětem řízení je takový nárok žalobce (nárok na zaplacení smluvní pokuty), ohledně něhož lze smír uzavřít. Totéž platí pro jakékoli další mezi stranami sporné nároky spojené se smlouvou o dílo, které strany učinily předmětem narovnání nad rámec původního předmětu řízení. Povinností soudu je strany k smírnému řešení vést a nezasahovat do jejich smluvní autonomie. Strany tak mohou své sporné vztahy narovnat nejen částečným plněním, ale i uspokojením celého nároku či naopak zcela nebo i bez uspokojení uplatněného nároku, včetně příslušenství, popř. úplně jinak. Smírné řešení se může promítnout v ujednání o lhůtě k plnění nebo o náhradě nákladů řízení, včetně její výše. Vyloučen není ani takový smír, jehož podstatou je něco jiného, než bylo původně předmětem řízení, pokud tím spor o předmět řízení odpadne. 6. V daném případě se strany dohodly na širším (komplexním) vypořádání, tedy na zaplacení částky 1 200 000 Kč, a to v dohodnutých splátkách, bez příslušenství. Strany se dohodly i o náhradě nákladů řízení s tím, že navíc nebudou uplatňovány další potenciální (sporné) nároky, které strany mezi sebou v daném právním vztahu ze smlouvy o dílo a v souvislosti s ní vzájemně mají (měly), jak byly vymezeny dohodou o narovnání. Dohoda tedy řeší více sporů. Jde zejména o nároky z titulu dokončení díla (resp. odstranění vad), ceny díla, z prodlení a další (viz výše). S ohledem na celkovou výši plnění a období, kterého se týká, je zřejmé, že výsledkem smírného řešení je i žalovaným navrhovaná moderace (snížení) celkové smluvní pokuty. Tím byla za uvedeným vztahem záměrně učiněna ke dni uzavření smíru tzv. tlustá čára. Pro účely smíru (narovnání) lze vyjít z toho, a bývá to spíše pravidlem, že některé rozhodné skutečnosti zůstanou sporné (neprokázané), popř. že zůstane sporné právní posouzení uplatněných nároků. To je kompenzováno nesporným obsahem nové pohledávky vyplývající ze soudního smíru. Takový smír neodporuje právním předpisům, proto se odvolací soud nezabýval konkrétními zjištěními, z nichž nároky vycházejí či naopak nevycházejí, a ani posuzováním sporné smluvní pokuty. Strany smíru nejlépe vědí, jak se všechny rozhodné skutečnosti udály a jak vzniklý spor urovnat ke spokojenosti všech zúčastněných. 7. S ohledem na komplexní obsah smíru odvolací soud již o náhradě nákladů řízení nerozhodoval, neboť výrok o náhradě nákladů řízení (vzniklých stranám před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem) je zahrnut v obsahu uzavřeného a odvolacím soudem schváleného smíru (srov. § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř.). 8. O vrácení části zaplaceného soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 10 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, podle kterého se v případě schválení soudního smíru vrací zaplacený poplatek (z odvolání) snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč. Ze zaplaceného poplatku z odvolání ve výši 30 826 Kč se proto vrací 24 660 Kč.