27 CO 7/2022-117 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 30.9.2021, č. 10 C 79/2021-69 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“), ve výroku I. uložil žalovaným povinnost vyklidit pozemek parc. č. St. 105 – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 401 m2, jehož součástí je stavba č. ev. 8, a pozemek parc. [číslo] – zahrada, o výměře 761 m2, vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Rakovník, na [list vlastnictví] pro Katastrální území Senec u Rakovníka a obec Senec (dále též jen„ předmětné nemovitosti“), a vyklizené je předat žalobkyni do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Procesně plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovaným ve výroku II. náhradu nákladů řízení ve výši celkem 79 072 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Při svém rozhodnutí vyšel soud ze zjištění, že žalobkyně je na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] vlastníkem předmětných pozemků. Žalovaní pak pozbyli svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem v důsledku jejich zpeněžení v insolvenčním řízení, kdy tyto nemovitosti byly prodány [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], kupní smlouvou ze dne [datum] (od nichž pak následně zakoupila kupní smlouvou z [datum] předmětné nemovitosti žalobkyně). Žalovaní se v rámci daného insolvenčního řízení domáhali určení neplatnosti uvedené kupní smlouvy z [datum], avšak tato jejich žaloba byla rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2019, č.j. 73 ICm 1737/2018-273, pravomocně zamítnuta. Odvolání žalovaného 2) proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum] bylo odmítnuto pro opožděnost a toto odmítnutí bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 2021, č.j. 103 VSPH 183/2021-321, které nabylo právní moci dne [datum]. K odvolání žalované 1) proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum] rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 3. 2021, č.j. 103 VSPH 194/2020-334, tak, že napadený rozsudek, jímž byla žaloba žalovaných zamítnuta, potvrdil, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku dospěl k závěru, že kupní smlouva ze dne [datum] (na základě níž žalovaní pozbyli své vlastnické právo k předmětným nemovitostem) byla uzavřena platně. Soud prvního stupně uzavřel, že žaloba byla podána důvodně, když žalovaní nadále nejsou vlastníky předmětných nemovitostí, přesto je však bez právního důvodu dále užívají. Soud prvního stupně se zabýval i námitkou žalovaných, že podaná žaloba je v rozporu s dobrými mravy, takovou situaci však v daném případě neshledal. Žalobkyně dle soudu řádně nabyla vlastnické právo k předmětným nemovitostem na základě kupní smlouvy ze dne [datum], a jsou to naopak žalovaní, jimž nesvědčí žádný právní titul k jejich užívání, přesto dosud přes výzvu žalobkyně k vyklizení tyto nemovitosti dále užívají. Soud prvního stupně zdůraznil, že tento stav trvá již od [datum], kdy došlo k prvnímu převodu nemovitostí, přesto žalovaní tyto po celou dobu bez jakéhokoliv právního titulu dále užívají a odmítají je dobrovolně vyklidit. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020 pod sp. zn. 22 Cdo 3047/2020 a s ohledem na popsané okolnosti tak soud prvního stupně uzavřel, že po žalobkyni nelze spravedlivě požadovat, aby se ochrana jejího práva jakkoli podmínila či odložila. O nákladech řízení pak bylo rozhodováno v souladu se zásadou procesního úspěchu ve věci, kdy soud prvního stupně vycházel při určení tarifní hodnoty sporu z ceny předmětných nemovitostí dokládané žalobkyní znaleckým posudkem znalce [jméno] [jméno] ze dne [datum], podle nějž jejich obvyklá cena činí 1,7 mil. Kč. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalovaní včasné odvolání. V nich popisovali jak průběh insolvenčních řízení vedených u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] s dlužnicí – žalovanou 1) a pod sp.zn. [insolvenční spisová značka] s dlužníkem – žalovaným 2), tak předchozí insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v Praze s matkou žalované 1) Ing. [jméno] [příjmení] pod sp.zn. [insolvenční spisová značka], v rámci něhož došlo rovněž ke zpeněžení (jiné) nemovitosti v [obec]. Žalovaní měli za to, že k prodeji nemovitostí v rámvi jimi uváděných insolvenčních řízení došlo pod cenou, nespravedlivě, nebylo přihlédnuto k investicím, které byly do nemovitostí provedeny, matce žalované 1) nebylo umožněno u soudu svědčit. K prodeji předmětných nemovitostí žalobkyni pak došlo v průběhu (předchozího) řízení (o určení neplatnosti kupní smlouvy), ještě před tím, než odvolací soud (Vrchní soud v Praze) dne [datum] rozhodl (shora uvedeným rozsudkem, jímž potvrdil zamítnutí žaloby žalovaných o určení neplatnosti kupní smlouvy z [datum]). Žalovaní se ve svém odvolání domáhali vlastnického práva opět pouze s obecným poukazem na„ ochranu rodiny pro rozpor s dobrými mravy“. Navrhovali zamítnutí žaloby s tím, že rozhodnutí o vyklizení je vůči nim příliš tvrdé. 4. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání připomínala, že argumentace žalovaných je shodná jako v průběhu předchozího řízení jak v této věci, tak v řízeních předešlých. Poukazovala na to, že k prodeji nemovitostí z vlastnictví žalovaných došlo již kupní smlouvou ze dne [datum]. Již od této doby si žalovaní byli vědomi toho, že své vlastnictví pozbyli. Žalobkyně sama pak nabyla předmětné nemovitosti na základě smlouvy ze dne [datum], následně pak vyzývala žalované k dobrovolnému vyklizení, k podání žaloby došlo až [datum], tedy po téměř dalším půl roce od nabytí vlastnictví žalobkyní. Požadované vyklizení tedy není nikterak náhlou událostí. Navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnými osobami a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), a shledal odvolání žalovaných ve věci samé nedůvodným. 6. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o.s.ř. či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti. 7. Soud prvního stupně na základě provedených důkazů dostatečně zjistil skutkový stav věci tak, jak byl shrnut výše, který podrobně ve svém rozsudku popsal. Žalobkyně opírala svou žalobu o vyklizení předmětných nemovitostí o tvrzení, že se na základě kupní smlouvy ze dne [datum] stala jejich vlastníkem, kterážto skutečnosti byla doložena výpisem z katastru nemovitostí s provedeným zápisem vlastnického práva žalobkyně. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaní dosud užívají předmětné nemovitosti a tyto nevyklidili ani po výzvě žalobkyně, ani po podání žaloby o vyklizení. Žalovaní předmětné nemovitosti pozbyli v důsledku zpeněžení nemovitostí v rámci insolvečního řízení, jež bylo s žalovanými jako dlužníky vedeno. Při tomto zpeněžení byly předmětné nemovitosti převedeny kupní smlouvou ze dne [datum] na kupující [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], od nichž následně dané nemovitosti zakoupila žalobkyně. Žalovaní brojili proti kupní smlouvě ze dne [datum] podáním žaloby o určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum], v kterémžto řízení byli neúspěšní, rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21.11.2019, č.j. 73 Icm 1737/2018-273, byla jejich žaloba pravomocně zamítnuta. V uvedeném řízení soud žádný důvod neplatnosti napadené kupní smlouvy nezjistil, přičemž se zabýval taktéž vznesenou argumentací dobrými mravy. 8. Soud prvního stupně správně věc vyhodnotil i po stránce právní, správně věc posuzoval za použití § 285 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), na jejichž citaci v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud pro stručnost odkazuje. Žalovaní tím, že bez právní důvodu nadále okupují předmětné nemovitosti nyní ve vlastnictví žalobkyně a tyto odmítají přes její výzvu dobrovolně vyklidit, zasahují do jejího vlastnického práva. Ochrana vlastnického práva žalobou na vydání věci ve smyslu § 1040 odst. 1 o.z. se v případě nemovité věci realizuje zásadně prostřednictvím žaloby na její vyklizení a předání žalobci – vlastníkovi. Žalovanými opakovaně vznášenou námitku rozporu výkonu práva žalobkyně s dobrými mravy shledal i odvolací osud ve shodě se soudem prvního stupně (a rovněž ve shodě s dříve rozhodujícími soudy v předchozím řízení o žalobě žalovaných, tam žalobců, o určení neplatnosti kupní smlouvy z [datum]) nedůvodnou a neopodstatněnou. K pozbyt