28 CO 205/2022-574 — Krajský soud v Praze

1. Žalobce se domáhá zaplacení celkem 104 939,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z 38 168,50 Kč od [datum] do zaplacení a z 11 128,50 Kč od [datum] do zaplacení, od [datum] do zaplacení, od [datum] do zaplacení, od [datum] do zaplacení, od [datum] do zaplacení a od [datum] do zaplacení. Tvrdil, že účastníci jsou spoluvlastníci nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví [číslo] v [katastrální uzemí], každý ideální poloviny, a žalobce zaplatil celou daň z nemovitých věcí za rok 2017 až 2021 ve výši celkem 209 879 Kč. Žalovaná namítala, že je sice jako spoluvlastník nemovitostí zapsána v katastru nemovitostí, tento zápis však neodpovídá skutečnému stavu. Dohoda o vydání věci z [datum], na základě které jsou účastníci jako spoluvlastníci předmětných nemovitostí v katastru zapsáni, je absolutně neplatná, neboť byla uzavřena s osobou, která nebyla oprávněnou osobou dle § 3 zákona č. 403/1990 Sb. Dohodu uzavřel žalobce, přestože restituentem byl otec účastníků, kterému zákon prohlášení o převedení restitučního nároku za jeho života neumožňoval a který své prohlášení [datum] písemně odvolal. Dohodu navíc žalobce podepsal i jménem žalované, ačkoli k tomu nebyl řádně zmocněn, neboť plnou moc udělenou v roce 1991 odvolala ústně a v roce 1993 i písemně. 2. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I.) a žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 64 367,44 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalované (výrok II.). 3. Při svém rozhodnutí vycházel z následujících skutkových zjištění učiněných po provedeném dokazování. Z výpisu z katastru nemovitostí zjistil, že účastníci jsou na listu vlastnictví [číslo] v katastrálním území Kutná Hora zapsáni jako spoluvlastníci nemovitostí, a to každý ideální polovinou, a to na základě dohody o vydání věci (V6 817/ 1998). Výzvou ze dne [datum] vyzval žalobce [příjmení], s.p., [obec], k učinění všech potřebných kroků vedoucích k vydání předmětných nemovitostí, které byly rodině odňaty rozhodnutím ONV v [obec] ze dne [datum] na základě vládního nařízení č. 15/1958 Sb. a vyhlášky [číslo]. Žalovaná udělila žalobci [datum] plnou moc k zastupování při jednáních a převzetí majetku navráceného dle [anonymizováno], a to včetně podpisu smluv a převzetí nemovitého a movitého majetku. [obec] [anonymizováno] starší, nar. 1915, postoupil prohlášením ze dne [datum] svůj nárok plynoucí ze zákona o zmírnění následků některých majetkových křivd na žalobce a žalovanou. Mezi RKT - [anonymizováno] a kotevní technika, s.p., [IČO], jako vydávající organizací a žalobcem a žalovanou zastoupenou žalobcem jako příjemci byla dne [datum] uzavřena dohoda o vydání věci, na základě které vydávající strana účastníkům řízení vydala předmětné nemovitosti, kdy podíl každého z příjemců na vydaných předmětných nemovitostech činil ½. [anonymizováno] dle smlouvy doložili písemným prohlášením [jméno] [příjmení] staršího, RČ [číslo], že jmenovaný na základě písemné dohody postoupil svůj restituční nárok na příjemce, dohoda byla podepsána [jméno] [příjmení] za vydávající organizaci a dvakrát žalobcem, jednak jménem svým a jednak jménem žalované na základě zmocnění. Žalobci byla vyměřena z předmětných nemovitostí daň, a to za rok 2017 a 2018 vždy ve výši 44 988 Kč, a za rok 2019, 2020 a 2021 vždy ve výši 44 514 Kč, žalovaný uhradil tyto daně v plné výši, na daň za rok 2017 uhradil [datum] částku 31 349 Kč, na daň za rok 2018 uhradil [datum] částku 713 Kč, dne [datum] částku 21 781 Kč a dne [datum] částku 22 494 Kč, na daň za rok 2019 uhradil [datum] částku 22 257 Kč a [datum] částku 22 257 Kč, na daň za rok 2020 uhradil [datum] částku 22 257 Kč a [datum] částku 22 257 Kč a na daň za rok 2021 uhradil [datum] částku ve výši 22 257 Kč a dne [datum] částku ve výši 22 257 Kč. [příjmení] povinnost byla vyměřena pouze žalobci, žalované daňová povinnost finančním úřadem stanovena nebyla, žalobce požadoval úhradu poloviny zaplacené částky e-mailem z [datum] a [datum]. 4. Zjištěné skutečnosti posoudil dle zákona o dani z nemovitých věcí a podle § [číslo], § 1872 a § 1876 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a dle § 2, § 3, § 5. § 19 zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků majetkových křivd a dospěl k závěru, že poplatníkem daně z nemovitých věcí je skutečný vlastník nemovité věci, zabýval se tedy tím, zda je žalovaná spoluvlastníkem nemovitých věcí, a dospěl k negativnímu závěru. Dohodu z [datum], na základě které je žalovaná jako spoluvlastník nemovitých věcí zapsána v katastru nemovitostí, však posoudil jako neplatnou. Důvodem neplatnosti je dle názoru soudu prvního stupně skutečnost, že restituční nárok nemohl být za života otce účastníků platně postoupen, ale musel být předmětem dědictví. Poukázal na to, že žalovaná tvrdila, že otec byl jedinou oprávněnou osobou, která svůj nárok včas uplatnila, ani žalobce přes výzvu a poučení neuvedl, že by žalované svědčilo právo na vydání nemovitostí po jiné oprávněné osobě. Včasné uplatnění restitučního nároku nemůže dle názoru soudu prvního stupně suplovat ani podepsaná plná moc, minimálně ze strany žalované tak nebyla dohoda v roce 1998 platně uzavřena, nebyly zjištěny ani jiné skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit spoluvlastnictví žalované (např. vydržením). Dodal, že vlastnictví žalobce soud prvního stupně jako předběžnou otázku neřešil, neboť taková otázka není v tomto řízení právně významná. Nákladový výrok odůvodnil soud prvního stupně procesním úspěchem žalované, která vynaložila náklady na soudní poplatky (celkem 3 022 Kč) a právní zastoupení advokátkou, která provedla 17 úkonů právní služby, promeškala 24 půlhodin času a vynaložila náklady na cestovné ve výši celkem 3 945,44 Kč. 5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že v řízeních, kde požadoval zaplacení polovinu daně z nemovitých věcí za předchozí zdaňovací období, byl úspěšný, soud prvního stupně se však s důvody odlišného rozhodnutí v odůvodnění svého rozsudku nevypořádal. Žalovaná přitom nesoulad skutečného stavu se zápisem v katastru nemovitostí neprokázala a nebyly provedeny ani žádné důkazy k prokázání tvrzení, které na svou obranu uplatnila. Soud prvního stupně se nevypořádal s námitkou nedostatku plné moci ani s tím, zda dohoda byla přes takový případný nedostatek platně uzavřena. Namítala-li žalovaná, že není vlastníkem, měl soud dle žalobce řešit, kdo je vlastníkem nemovitostí. Pokud by dospěl k závěru, že vlastníkem je jen žalobce, byla by situace jiná, k tomu ale soud prvního stupně dokazování v potřebném rozsahu neprovedl, a není tak postaveno najisto, kdo je vlastníkem nemovitostí. Podle názoru žalobce nese důkazní břemeno nesouladu zápisů v katastru se skutečností žalovaná a měl by také být objasněn důvod postupu finančního úřadu, který jedná jen s žalobcem. V odvolacím řízení dále uvedl, že rozdílné zájmy na způsobu uspokojení získala jeho sestra až po uzavření dohody, veškeré předchozí dohody uzavřené jejím jménem žalobcem akceptovala, v dubnu 1998 byl stále sestrou zplnomocněn a byl přesvědčen, že s ním souhlasí, co se týče vydání věci. Snahu vyloučit jej v roce 1996 z řízení zahájeného v roce 1992 považoval za tak absurdní, že to vůbec nebral vážně. Tvrdil, že byl jedinou osobou, která uplatnila v prekluzivní lhůtě restituční nárok, a to v souladu s § 5 a 6 zákona o mimosoudních rehabilitacích. V lednu nárok uplatnil výhradně sám za sebe, zmocněn byl až následně, a to ne k žádosti o vydání věci. V dubnu 1998 při uzavření dohody postupoval ve snaze splnit přání otce, aby nemovitosti nabyli se sestrou rovným dílem. Otec sice podal výzvu k vydání nemovitostí včas, ale u nesprávné organizace, a nedodal dokumenty vyžadované § 6 zákona o mimosoudních rehabilitacích, šlo tedy o neplatnou výzvu, jeho nakládání s restitučním nárokem po [datum] je irelevantní. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, nebo aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 6. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že v předchozích řízeních nebyla žalovaná právně zastoupena a bylo rozhodnuto rozsudky pro zmeškání, námitku nedostatku pasivní věcné legitimace tak neuplatňovala. K prokázání neplatnosti dohody z [datum] předložila dostatek důkazů, soud prvního stupně relevantní důkazy provedl a vypořádal se i výhradami odvolacího soudu uvedenými v předchozím zrušujícím rozhodnutí. Dodala, že žalobce se domáhá určení, že je dědicem ze závěti z [datum], tato závěť byla zatím nepravomocně označena za neplatnou, platná je proto dle žalované závěť sepsaná formou notářského zápisu dne [datum]. [příjmení] moc odvolávala žalovaná nejen písemně dne [datum], ale i ústně. Navrhovala, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen jako věcně správný. 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonn