38 C 70/2017-475 — Krajský soud v Praze

1. Žalobce se návrhem doručeným soudu dne 9. 8. 2017 domáhal nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Praha ze dne 20. 6. 2017 č. j. SPU 238771/2017, spisové značky SP8144/2014 - 537207 (dále také jen jako„ Napadené rozhodnutí“) tak, že se žalobci vydává do výlučného vlastnictví část pozemků ZE (PK) parc. [číslo] – označené v geometrickém plánu [číslo] ze dne 22. 4. 2017 pro [katastrální uzemí] jako pozemek KN parc. [číslo]; část pozemků ZE (PK) parc. [číslo] – označené v geometrickém plánu [číslo] ze dne 22. 4. 2017 pro [katastrální uzemí] jako pozemek KN parc. [číslo] část pozemku ZE (PK) parc. [číslo] – označená v geometrickém plánu [číslo] ze dne 22. 4. 2017 pro [katastrální uzemí] jako pozemek KN parc. [číslo] (dále také jen jako„ Předmětné pozemky“). Žalobce v návrhu nesouhlasil s Napadeným rozhodnutím, kterým správní orgán rozhodl nevydat Předmětné pozemky pro překážku ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále také jen„ zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi“). Uvedl, že Předmětné pozemky nebyly žalobci vydány, neboť správní orgán odůvodnil, že tyto mají být určeny pro veřejně prospěšnou stavbu – silniční obchvat – koridor silnice [číslo]. Žalobce žalobou brojil proti skutečnosti, že geometrickými plány byl ve správním řízení za účelem stavby silničního obchvatu oddělen pás o šíři cca 40 metrů, přičemž – jak uváděl žalobce - z normy ČSN 61 10 má vyplývat, že pro dvoupruhovou silnici s návrhovou rychlostí 90 km/h postačí zřídit pás o šíři max. 11,5 metru. Žalobce namítal, že podmínka dle § 8 odst. 1 písm. f) citovaného zákona byla ve vztahu k Předmětným pozemkům v šířce tvořící rozdíl mezi normou ČSN a skutečně zabraným pásem uplatněna nezákonně. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhnul, aby soud rozhodl tak, že se Předmětné pozemky vydávají do výlučného vlastnictví žalobce, čímž se nahrazuje Napadené rozhodnutí a účastník řízení je povinen zaplatit žalobci náklady řízení v plném rozsahu. 2. Účastník řízení se k návrhu žalobce vyjádřil tak, že s žalobou nesouhlasil, odkázal na Napadené rozhodnutí a označil je za správné. Zdůraznil, že při aplikaci restitučních předpisů je třeba volit takovou interpretaci, která by směřovala k maximálnímu naplnění účelu restituce a současně respektovala proporcionalitu mezi omezením restitučního nároku na vydání původních pozemků a prosazením konkrétního veřejného zájmu. Účastník řízení tvrdil, že podmínka nevydání Předmětných pozemků ve smyslu § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi byla splněna, dopravní stavbu [číslo] – silnice [číslo], [obec] přeložka, včetně veškerých úprav a přeložek inženýrských sítí je třeba považovat za veřejně prospěšnou stavbu dopravní infrastruktury, když je takto vymezena v územně plánovací dokumentaci a v Zásadách územního rozvoje [územní celek] je zanesená jako veřejně prospěšná stavba. Dále účastník řízení uvedl, že z územně plánovací dokumentace, územního plánu [územní celek], změny [číslo] ve které jsou přímo vyjmenované dotčené pozemky, a to mimo jiné pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parcela [číslo] změny [číslo] v níž je část výše uvedené veřejně prospěšné stavby upřesněna v lokalitě [číslo], jsou Předmětné pozemky zahrnuty mezi pozemky pro samotnou stavbu natolik důležité, že jsou vedeny jako pozemky, pro které lze práva k pozemkům vyvlastnit. Závěrem účastník řízení navrhnul, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a aby mu byla soudem přiznána náhrada nákladů řízení. 3. Ve věci bylo nejprve rozhodnuto rozsudkem ze dne 18. října 2019, č.j. 38 C 70/2017- 388, kterým soud vydal žalobci zemědělské nemovitosti – pozemek parcelní [číslo] – orná půda o výměře 6 201 m2, pozemek parcelní [číslo] – orná půda o výměře 1 607 m2 a pozemek parcelní [číslo] – orná půda o výměře 2 758 m2, vše v katastrálním území a obci [obec]. Soud dospěl k závěru, že z provedeného dokazování – zejména z katastrální mapy založené na č. l. 169 spisu a jejím porovnáním s výřezem územního plánu [územní celek] na č. l. 168 spisu – není zřejmé, že by veřejně prospěšná stavba (přeložka silnice [číslo]) měla předmětné pozemky zasáhnout, neboť podle této mapy je zřejmé, že trasa veřejně prospěšné stavby bude vedena jižněji mimo pozemek parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] se nedotýká vůbec. Žalobce v mezidobí po podání žaloby požádal in eventum o vydání částí předmětných pozemků nezasažených veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury a v tomto směru navrhl, aby soud prvního stupně připustil změnu žaloby, což soud prvního stupně učinil. Soud prvního stupně nakonec dospěl k závěru, že všechny předmětné pozemky lze žalobci vydat, neboť zde není překážka pro jejich vydání ve smyslu § 8 odst. 1 písm. f/ zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, proto žalobě vyhověl a současně podle § 250j o.s.ř. rozhodl o nahrazení předmětného rozhodnutí správního orgánu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. 4. K odvolání účastníka řízení Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 2. 2021, č.j. 4 Co 32/2020-415, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V projednávané věci je ze žaloby zřejmé, že žalobce požadoval vydání celých předmětných pozemků v k. ú. [obec] Odvolací soud uvedl, že řízení je zatíženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, kdy soud prvního stupně by měl odstranit vady podání žalobce ze dne 26. 10. 2018, resp. 28. 8. 2019, kterými žádal změnu žaloby. Odvolací soud je názoru, že uvedená podání neobsahují žádný petit, jemuž by bylo možné vyhovět, ani skutková tvrzení, která by změnu žaloby odůvodňovala, jsou neurčitá. Dále konstatoval, že soud prvního stupně vyšel z grafické části územního plánu [územní celek], který nebyl nijak specifikován, tudíž se nelze ani domnívat, že jde o územní plán účinný nejpozději ke dni podání výzvy, tj. ke dni 13. 12. 2013, když podle již ustáleného právního názoru odvolacího soudu je pro posouzení existence výlukového důvodu podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi je rozhodující územně plánovací dokumentace účinná (platná) nejpozději ke dni podání výzvy k vydání majetku oprávněné osobě v režimu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. V uvedené grafické části územního plánu [územní celek] založeném na č. l. 168 nejsou předmětné pozemky vůbec vyznačeny, proto není zřejmé, z čeho vycházel soud prvního stupně při úvaze, že tyto pozemky nejsou zasaženy veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury, když výřez na č. l. 169 je zvětšenou mapou, do níž byla učiněna linka (pravděpodobně) obyčejnou tužkou, jež má (snad) být vodítkem pro polohu pozemků parc. [číslo] ve výřezu územního plánu [územní celek] na č. l. 168 spisu, kde se tato linka nachází rovněž. Na č. l. 161 spisu je pak založena grafická část územního plánu [územní celek] ze dne 8. 7. 2019, jíž soud prvního stupně ve svém rozsudku nijak nezhodnotil, byť byla jako důkaz provedena při jednání konaném dne 9. 7. 2019. Nezbývá tedy než uzavřít, že případná existence výlukového důvodu podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi nebyla soudem řádně vyšetřena, proto již z tohoto důvodu napadený rozsudek nemůže obstát. Existence výlukového důvodu musí být prokázána, přičemž důkazní břemeno v tomto směru nese stát, neboť je to právě stát, kdo má ohledně existence výlukového důvodu bránícímu vydání žádaných pozemků (nemovitostí) rovněž povinnost tvrzení. Tomu tedy musí odpovídat poučení podle § 118a o.s.ř., jež však bylo soudem prvního stupně při jednání konaném dne 2. 10. 2018 dáno v rozporu s uvedenou tezí žalobci, čímž bylo důkazní břemeno ohledně existence výlukového důvodu (v tomto případě podle § 8 odst. 1 písm. f/ zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi) nesprávně přeneseno na žalobce, tedy oprávněnou osobu. 5. Žalobce následně specifikoval, že žádá vydat všechny požadované pozemky v celém jejich rozsahu, a v případě prokázání existence překážek pro jejich byť částečné nevydání by navrhl eventuální návrh o vydání těch částí pozemků, které by překážkou jejich vydání nebyly zasaženy. 6. Účastník řízení po poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. doplnil tvrzení stran existence překážek pro vydání požadovaných pozemků dle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi tak, že všechny pozemky jsou dotčeny veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury – dopravní stavba [číslo] - silnice [číslo] [obec] – obchvat. K prokázání tohoto tvrzení účastník řízení navrhl záborový elaborát [číslo] [obec], obchvat. Dále doplnil podáním ze dne 8. 11. 2021, že dle Zásad územního rozvoje [územní celek] po 2 aktualizaci je zřejmé, že pozemek parc. [číslo] je v celé své výměře dotčen veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury – dopravní stavba [číslo] [číslo] – silnice [číslo], obchvat [územní celek]. Současně konstatoval, že pozemky parc. [číslo] nejsou veřejně prospěšn