23 Co 156/2024-150 — Krajský soud v Praze

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 177 260 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, podle které měl žalovaný zhotovit samonosnou bránu včetně její montáže za sjednanou cenu 129 770 Kč. Dílo bylo předáno dne 21. 6. 2024, cena díla byla žalobcem uhrazena dle faktur žalovaného. V době užívání díla začalo vykazovat vady a jeho užívání bylo ztíženo, a to tak, že brána se zasekávala nebo nešla otevřít vůbec. Reklamace ze strany žalovaného byla vždy kladně vyřízena, vady byly odstraněny. Vady se však opakovaly, proto si žalobkyně zajistila odborný posudek, podle kterého má brána nesprávné konstrukční řešení a je třeba provést změny. Žalobce tuto vadu reklamoval u žalovaného, který reklamaci neuznal s tím, že po posledním servisním zásahu je brána zcela funkční. Žalobkyně se proto rozhodla vady odstranit na vlastní náklady, a to výrobou nové brány a vyzvala žalovaného k uhrazení nové ceny díla a nákladů znaleckého posudku, na což žalovaný nereagoval.2. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem, ve znění opravného usnesení (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 177 260 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 177 260 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na nákladech řízení 44 806,77 Kč (částka opravena z původních 37 030,39 Kč usnesením ze dne 13. 5. 2024, č. j. 12 C 236/2023 – 112), do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování konstatoval, že smlouva mezi žalobkyní a žalovaným nestanovila možnost, aby žalobkyně uzavřela novou smlouvu s třetí osobou, která by zhotovila na náklady žalovaného nové dílo, aniž by mu byla dána možnost dodat sám novou nebo opravenou bránu a odstranit tak vady díla. Žalobkyně nevyužila žádnou z možností tak, jak je stanoveno v obchodních podmínkách a zároveň jak stanoví § 2106 o. z. Poukázal na to, že žalovaný navrhoval provést opravu stávající brány, popř. z původních komponentů brány vyrobit bránu novou s výztuhami, avšak žalobkyně na tuto nabídku nijak nereagovala, a po vyhotovení znaleckého posudku (kde však bylo uvedeno, že brána je funkční a lze ji používat jak na elektrický, tak ruční pohon) nechala vyhotovit bránu novou a úhradu ceny díla požadovala po žalovaném. Soud prvního stupně tak uzavřel, že „žalobkyni nevznikl nárok na využití ustanovení bodu 14.12 obchodních podmínek, aby bylo dodáno náhradní plnění, neboť pro to nebyly splněny podmínky, a to, že by se jednalo o vady neopravitelné a s opravou byly spojeny nepřiměřené náklady“. Podle soudu prvního stupně skutečnost, že žalobkyně nevyužila možnosti, aby z původních komponentů vyrobil novou bránu žalovaný a nechala třetí osobou vyhotovit bránu novou, nemůže být k tíži žalovaného a požadovat po něm uhrazení veškerých nákladů na výrobu nové brány.4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkala soudu nesprávný skutkový závěr, že žalovanému nebyla poskytnuta možnost odstranit vady díla. Poukazovala na to, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovanému soudem předestřená možnost spočívající v odstranění vady díla byla žalobkyní dána, když tuto skutečnost prokazuje písemné uplatnění práv z vadného plnění ze strany žalobkyně ze dne 9. 11. 2022. V něm je vada brány podrobně popsána, tedy že není reklamována nefunkčnost otevírání či zavírání brány, která byla v době sepisu přípisu dočasně provozuschopná, nýbrž příčina jejích dřívějších opakovaných nefunkčností, tedy nesprávné konstrukční řešení a deformace brány s tím, že je zřejmé, že se nefunkčnost brány bude opakovat. Na tento přípis žalovaný písemně reagoval dne 10. 11. 2022, kdy reklamaci zamítl s tím, že ji považuje za neoprávněnou a bezpředmětnou. Podle žalobkyně, „pokud reklamaci žalovaný zamítl, je zcela zřejmé, že odmítl vadu uplatněnou žalobkyní odstranit“. Dále namítala, že „podle bodu 14.14 obchodních podmínek byla žalobkyně oprávněna, pokud žalovaný neodstranil vadu způsobem a ve lhůtě určené mu žalobkyní nebo pokud před uplynutím lhůty sdělí žalobkyni, že vadu neodstraní, mimo jiné, zajistit na náklady žalovaného náhradní plnění“, a „žalobkyně si toto oprávnění uvedené v bodě 14.14 písm. c) obchodních podmínek, tedy zajištění náhradní dodávky na náklady žalovaného, oprávněně zvolila“. To, že bude zadáno odstranění vady jiné osobě, bylo uvedeno již ve výše uvedeném písemném přípise žalobkyně adresovaném žalovanému ze dne 9. 11. 2022. V této souvislosti poukazovala na to, že ze znaleckého posudku vyplývá doporučení znalce k odstranění vad výrobou nové brány, když podle znalce by oprava brány sice možná byla a byla by pravděpodobně levnější, nicméně by byla z jeho pohledu komplikovaná a složitá, přičemž je otázkou, zda by funkčnost brány po opravě zůstala stejná, a jednodušší tak, dle jeho názoru, bylo vyrobení nové brány. Vytýkala soudu prvního stupně nesprávné skutkové zjištění i v tom, že žalovaný navrhoval, aby z původních komponentů byla vyrobena brána nová s výztuží s diagonálními profily a jako výplň 2D panel o hmotnosti 80 kg s tím, že žalovaný poskytne záruku 24 měsíců, kdy poukazovala na to, že tento návrh byl obsažen v e-mailu předcházejícím uzavření smlouvy o dílo, který se týkal návrhu konstrukčního řešení nové brány, která byla následně předmětem smlouvy o dílo ze dne 25. 4. 2022, nikoli návrh žalovaného k odstranění žalobkyní vytknutých vad jím dodané brány. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladu před soudy obou stupňů.5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že dle jeho názoru předané dílo, tj. samonosná ocelová brána, žádnými vadami netrpělo, kdy poukazoval na to, že sama žalobkyně uvedla, že vytýká dílu jeho možnou budoucí nefunkčnost a přitom konstatuje, že v době uplatnění vad je předané dílo zcela funkční. Dále namítal, že žalobkyni dodal dílo dle předchozí cenové nabídky a žalobkyně toto dílo bez jakýchkoli výhrad k jeho provedení převzala. Z toho žalovaný dovozuje, že zhotovil a žalobkyni předal dílo, které jednak odpovídalo uzavřené smlouvě a jednak bylo i zcela funkční, což potvrdil i žalobkyní přizvaný znalec. Podle žalovaného, skutečnost, že se 12 metrů dlouhá brána na celé své délce prohýbá o 2,5 cm, je zcela obvyklá, nijak to nebrání jejímu řádnému užívání a rovněž nelze hovořit o tom, že by brána měla mít pouze z tohoto důvodu jakékoli vady. Dále poukazoval na to, že opakovaně reagoval na žádosti ze strany žalobkyně a několikrát byl i přítomen na místě samém, aby zjistil, zda jsou její výhrady k chodu brány oprávněné. Přitom zjistil, že kluzné vozíky, které byly nainstalovány na původní podklad se pohnuly a bylo nutno vynaložit větší sílu při otevírání a zavírání brány. S ohledem na tento stav, který však nezavinil žalovaný, bránu odmontoval, kluzné vozíky demontoval a srovnal nivelačním laserem a následně došlo k opětovné instalaci. Při této opravě byl přítomen i zástupce žalobkyně a zámečník. Brána byla následně převzata zástupcem objektu panem , právnická osoba, od jejího nasazení jezdila opět velmi lehce. I poté byl žalovaný několikrát kontaktován, aby přijel na místo samé s tím, že chod brány je těžký, avšak brána vždy po řádném přezkoušení zcela normálně fungovala a žádné opravy nevyžadovala. Žalovaný nicméně v zájmu spokojenosti žalobkyně navrhoval, že dílo vyztuží dalšími diagonálními výztuhami, a to přesto, že se nedomnívá, že by byly k provedení díla nutné. Žalobkyně však na tyto návrhy nereagovala a přistoupila k odstranění žalovaným dodané brány s požadavkem na úhradu zcela nové brány. Žalovaný vyjádřil přesvědčení, že své povinnosti ze smlouvy o dílo neporušil, když dodal dílo, které bylo dohodnuto ve smlouvě a které bylo zcela funkční. Navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů řízení.6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení předcházející jeho vydání podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Z obsahu soudního spisu se podává, že žalovaný byl žalobkyní zprvu povolán k opravě původní brány ve vjezdu do areálu společnosti , právnická osoba, . v Čestlicích, přičemž po prvotních úvahách o opravě či rekonstrukci původní vjezdové brány bylo rozhodnuto o její demontáži a výrobě a instalaci brány nové. Žalovaný vytvořil cenovou nabídku a následně byla účastníky dne 25. 4. 2022 uzavřena smlouva o dílo , hodnota, , ve které se žalovaný, jako zhotovitel, zavázal provést dílo – výměnu a opravu samonosné brány ve společnosti , právnická osoba, . , adresa, , kdy předmětem díla bylo „zejména“ zajištění demontáže, výroby a opravy brány; výkopové práce, betonáže, zinkování, likvidace staré brány; zprovoznění a oživení, zapojení pohonu. To vše za sjednanou cenu 129 770 Kč be