26 Co 197/2024-120 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl shora označeným rozsudkem tak, že se určuje, že žalobce je vlastníkem části pozemku původně označeného , Anonymizováno, . č. 14/1 o výměře 1 000 m2, a to konkrétně části označené jako 14/2 o výměře 152 m2 a části pozemku, původně označeného jako p. č. , hodnota, o výměře 155 m2, a to konkrétně té části, označené jako 918/2 o výměře 1 m2, vše zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , katastrální pracoviště , adresa, , pro Katastrální území a obec , adresa, , dle geometrického plánu přerozdělení pozemku vyhotoveného , tituly před jménem, , jméno FO, , , adresa, , č. plánu č. , hodnota, -110/2023 ověřeného úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, pod č. 2581/2012 s tím, že nedílnou součástí tohoto rozsudku je geometrický plán č. , hodnota, -110/2023 (výrok I.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobci na nákladech řízení , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.).2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že žalobce získal v roce 1997 na základě darovací smlouvy do svého výlučného vlastnictví nemovitosti - pozemek p. č. st. 80 (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 297 m², jehož součástí je stavba – rodinný dům č. p. , Anonymizováno, , vše zapsáno v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , katastrální pracoviště , adresa, , pro obec a katastrální území , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, (dále i jen ,,předmětné nemovitosti“). Tyto nemovitosti žalobce od dárkyně (své tety) přijal a od roku 1997 až do roku 2015 užíval. Během užívání žalobce plot, ohraničující pozemek tak, jak jej přijal (dále jen ,,Pozemek“), neposunul a nedostalo se mu po celou dobu užívání nemovitostí od žádné třetí osoby upozornění, že by užíval i pozemek (nebo jeho část), který mu vlastnicky nenáleží. V roce 1999 provedl přístavbu rodinného domu na Pozemku. V této souvislosti se obrátil na , právnická osoba, ve , Anonymizováno, , odbor výstavby životního prostředí, který požádal o kolaudační rozhodnutí. , právnická osoba, ve , Anonymizováno, žalobci užívání přístavby rodinného domu č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, povolil, aniž by byl ze strany úřadu žalobce upozorněn na nesrovnalosti v rozsahu faktického užívání Pozemku v porovnání s rozsahem jeho vlastnického práva k nemovitostem. V roce 2015 žalobce prodal předmětné nemovitosti , jméno FO, , na kterého převedl nemovité věci ve stejném rozsahu, v jakém byl v roce 1997 obdarován. , jméno FO, při tomto převodu v roce 2015 žalobce ani , jméno FO, nebyli upozorněni na případné nesrovnalosti ve výměře či označení Pozemku, případně na odlišné vlastnické právo. Po osmi letech od uzavření kupní smlouvy mezi žalobcem a , jméno FO, žalovaná kontaktovala , jméno FO, s výzvou k uzavření nájemní/pachtovní smlouvy a k placení nájemného, s tím, že část Pozemku o výměře 155 m2 užívá , jméno FO, bez právního důvodu, protože není v jeho vlastnictví.3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil za použití § 3028 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), § 134 odst. 1 a § 130 odst. 1 zákona č. 40/1994 Sb., občanský zákoník účinný do , datum, (dále jen ,,obč. zák.“), tak, že žalobce v roce 1997 nabyl na základě notářského zápisu formou darovací smlouvy jako obdarovaný do svého výlučného vlastnictví předmětné nemovitosti, tj. dům č. p. , Anonymizováno, a pozemek p. č. st. , Anonymizováno, o výměře 297 m². Žalobce se stal v souladu s § 129 odst. 1, § 130 odst. 1 věta první a § 134 odst. 1 obč. zák. rovněž držitelem i té části Pozemku, ke které v předmětném sporu uplatňuje vlastnické právo žalovaná. Žalobce poté, kdy v roce 1997 nabyl předmětné nemovitosti do svého vlastnictví, neprojevil žádnou neopatrnost. Při běžném ohledání nelze po žalobci spravedlivě požadovat, aby pozemek p. č. st. , Anonymizováno, , deklarovaný v darovací smlouvě, nechával po uzavření darovací smlouvy před notářem sám odborně přeměřovat a nelze ani po něm žádat, aby rozměr Pozemku přesně pouhým okem odhadl. Současně nelze pominout, že v roce 1999 požádal , právnická osoba, ve Slaném, odbor výstavby životního prostředí, o kolaudační rozhodnutí, kdy sám , právnická osoba, ve Slaném žalobci povolil užívání přístavby rodinného domu na Pozemku, aniž by žalobce upozornil na nesrovnalosti v rozsahu mezi skutečným užíváním Pozemku žalobcem a jeho vlastnickým právem k nemovitosti. Tímto rozhodnutím byl žalobce orgánem státní správy utvrzen v tom, že žádná nesrovnalost ve výměře a faktickém užívání Pozemku nebyla shledána. Od tohoto okamžiku byl žalobce zcela jistě v dobré víře a po dobu minimálně deseti let je oprávněným držitelem. Žalobce proto vlastnické právo ke sporné části Pozemku vydržel, a to již ke dni , datum, v souladu s § 134 a § 130 o. z. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení.4. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná odvolání, které odůvodňuje tím, že v darovací smlouvě mezi žalobcem a , jméno FO, je uveden pouze pozemek p. č. st. 80 spolu s domem, není zde označen žádný jiný sousední pozemek. Náhledem do katastru nemovitostí mají hranice pozemků p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. st. , Anonymizováno, znázorněné na grafické příloze projektu přístavby, který byl součástí kolaudačního rozhodnutí jasnou přímou linii bez jakýchkoliv výčnělků. Z předložených důkazů naopak vyplývá, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, navazující na pozemek p. č. st. , Anonymizováno, má ve snímku katastrální mapy v roce 1997 do dnešní doby neměnné hranice. I kdyby soud dospěl k závěru, že žalobce byl v době uchopení držby v dobré víře, že je oprávněným držitelem části pozemků parc č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , nejpozději při zjišťování podkladů pro povolení přístavby domu dobrou víru k oprávněné držbě pozbyl. Již z náhledu do těchto dokladů jasně vyplývá poloha hranice žalobcem vlastněným pozemkem p. č. st. , Anonymizováno, s žalovanou vlastněným pozemkem parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Přístavba domu a osazení jímky k domu byly realizovany na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , tudíž ujištění stavebního úřadu nemá vliv na dobrou víru vztahující se k pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Žalovaná se domnívá, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce musel mít po dobu, kdy vlastnil pozemky povědomí o tom, že výměra pozemků, jejichž je vlastníkem neodpovídá výměře užívaných pozemků. Podmínka dobré víry proto nemohla být splněna. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že žalovaná přede dnem , datum, nevyzvala žalobce ani , jméno FO, k úhradě za užívání pozemků ani jinak neseznámila žalobce se sporným vlastnictvím pozemků. Ze zaměření vyhotoveným pro potřeby přístavby v roce 1997 i z kopie historické katastrální mapy je jednoznačné, že žalobce nemohl být v podezření, že užívá část pozemků žalované. , jméno FO, ani žalobci do dne , datum, nebyl znám jakýkoli požadavek třetí osoby, který by zpochybňoval část kupní smlouvy ze dne , datum, . Předmětné nemovitosti byly převedeny ze žalobce na , jméno FO, ve faktickém stavu bez jakýchkoli změn v oplocení. Po celou dobu vlastnictví žalobce neměl žádnou důvodnou pochybnost o tom, že je výlučným vlastníkem i sporných částí pozemků. Právní předchůdkyně žalobce , jméno FO, , užívala dům č. p. , Anonymizováno, a pozemek p. č. st. , Anonymizováno, ve stejném rozsahu jako žalobce a následně , jméno FO, . Žalobce byl nejméně od roku 1999 po dobu minimálně deseti let oprávněným držitelem sporného pozemku v dobré víře, že mu sporná část pozemku náleží. S odkazem na shora uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.7. Na základě přezkoumání obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některými ze zmatečnostních vad uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinými vadami před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a jejichž náprava by nemohla být zjednána za odvolacího řízení, k nimž je odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.8. Odvola