26 Co 256/2024-113 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v , adresa, (dále jen soud prvního stupně) shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od , datum, do zaplacení, a to ve splátkách ve výši , částka, měsíčně splatných do 15 dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku (výrok I.); zamítl žalobu v rozsahu částky , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, , úrokem z úvěru ve výši 24,36 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrokem z úvěru ve výši 25,26 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a dále ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok III.).2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které mu byla poskytnuta částka , částka, , žalovaný na tento závazek plnil částečně, když uhradil žalobkyni částku , částka, . Dále žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na základě, které mu byla poskytnuta částka , částka, , na tento závazek uhradil částku , částka, . Pohledávky z obou smluv byly postoupeny na žalobkyni její právní předchůdkyní Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Schopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry byla zkoumána při uzavření obou smluv na základě zjištěného příjmu žalovaného, který v roce 2019 činil přibližně , částka, a v roce 2020 částku , částka, , výdaje žalovaného kromě splátek úvěrů „odhadl“ poskytovatel úvěru ve výši , částka, , aniž by zohlednil skutečnost, že žalovaný hradil v roce 2019 nájemné ve výši , částka, a v roce 2020 se přestěhoval do většího bytu.3. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně uzavřel, že smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne , datum, a dne , datum, podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) jsou podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neplatné z důvodu nedostatečného zkoumání schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to neplatné absolutně (§ 588 o. z.). Plnění poskytnuté žalovanému v celkové výši , částka, bylo tedy učiněno bez právního důvodu, resp. z právního důvodu, který odpadl, je nutné je považovat za bezdůvodné obohacení, které je ten, kdo se takto na úkor jiného obohatil, povinen podle § 2993 o. z. vrátit. Žalovaným uplatněnou námitku promlčení soud prvního stupně nepovažoval za důvodnou s ohledem na skutečnost, že částečné úhrady žalovaného lze, s ohledem na okolnosti věci, považovat za uznání zbylé části dluhu na bezdůvodném obohacení v souladu s § 2054 o. z. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný žalobkyni resp. její právní předchůdkyni uhradil již celkem částku , částka, , uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni toliko částku , částka, spolu s úrokem z prodlení v požadované výši z přiznané částky od následujícího dne po předžalobní výzvě k úhradě dlužné částky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“), když uzavřel, že žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze v rozsahu 20 % žalované pohledávky, proto žalovanému náleží 60 % z celkové náhrady nákladů řízení ve výši , částka, .4. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci.5. Žalobkyně své odvolání proti výroku I., a to pouze co do určení lhůty k plnění, odůvodnila tím, že soud zřejmě opomněl ve výroku uvést splatnost celého závazku žalovaného pro případ prodlení žalovaného s úhradou některé splátky podle rozsudku, tj. stanovit vykonatelnost celého rozsudku. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že soudem určenou částku spolu s úrokem z prodlení, kterou soud prvního stupně umožnil žalovanému zaplatit ve splátkách, uloží žalovanému uhradit pod ztrátou výhody splátek tak, že v případě prodlení s úhradou, byť jediné splátky, a to i částečně, stává se okamžitě splatný celý zůstatek dlužné částky včetně příslušenství dnem následujícím po datu splatnosti splátky, se kterou je žalovaný v prodlení.6. Žalovaný v odvolání, které směřovalo proti části výroku I. o zaplacení částky , částka, a zaplacení úroku z částky , částka, , uvedl, že soud prvního stupně nesprávně posoudil částečnou úhradu žalovaného za uznání zbylé části dluhu. Žalovaný však má za to, že uhrazené plnění nelze považovat za částečné plnění dluhu, neboť žalovaný plnil jednotlivé splátky spotřebitelského úvěru. Již samotné ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vylučuje možnost aplikace ust. § 2054 o. z., neboť i po vyslovení absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru si jednotlivé úhrady ze strany dlužníka zachovávají charakter dílčího plnění, a v tomto směru odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, . Podle názoru žalovaného soud prvního stupně správně aplikoval ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, avšak zcela pominul zvláštní právní úpravu povinnosti dlužníka vrátit poskytnutou jistinu ve splátkách v době přiměřené jeho možnostem. Bez ohledu na absolutní neplatnost smluv a identifikaci žalovaného plnění jako bezdůvodného obohacení je tak třeba uhrazené splátky považovat za plnění dílčí, s nimiž naopak zákon nespojuje účinky uznání dluhu. Pokud žalobkyně podala žalobu dne , datum, , pak nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši , částka, ze smlouvy uzavřené dne , datum, , je promlčen. Žalovaný dále namítal, že žalobkyni nevznikl ani nárok na zákonný úrok z prodlení s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , neboť nárok na zákonné úroky z prodlení by žalobkyni vznikl až v okamžiku, kdy by žalovaný byl v prodlení se splátkami stanovenými soudem v nadepsaném řízení. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, ve splátkách ve výši , částka, měsíčně a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítne.7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že s žalovaným uplatněným odvolacím důvodem v podobě promlčení nároku zásadně nesouhlasí. S odkazem na ust. § 2054 o. z. a k věci se vztahující judikaturu, zastává názor, že žalovaný každou platbou hrazenou po , datum, resp. , datum, uznal svůj dluh z bezdůvodného obohacení a desetiletá promlčecí lhůta podle § 639 o. z. se od každé provedené platby prodlužovala o deset let. Poslední platbu žalovaný uhradil dne , datum, , žaloba byla podána dne 29. 6. 22023, k promlčení pohledávek tedy nedošlo a nemohlo dojít.8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné, odvolání žalovaného důvodné není.9. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, odvolací soud se s hodnocením soudu prvního stupně ztotožňuje a v podrobnostech odkazuje na rozsudek soudu prvního stupně, zejména bod 17. napadeného rozsudku.10. Soud prvního stupně věc posuzoval správně také po právní stránce s ohledem na dobu uzavření úvěrových smluv podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, z pohledu zkoumání úvěruschopnosti, správně shledal úvěrové smlouvy absolutně neplatné s povinností žalovaného vrátit jen nezaplacený zbytek jistiny úvěru jako bezdůvodné obohacení. Správně soud posoudil námitku promlčení jako nedůvodnou, ale z jiných než odvolacím soudem uvažovaných důvodů.11. Podle § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.13. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.14. Zákon v zásadě vychází z toho, že skutečné poměry a možnosti dlužníka jsou