28 Co 139/2024-53 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl shora uvedeným rozsudkem, že se rozvádí manželství účastníků uzavřené dne , datum, před Obvodním národním výborem v , adresa, (výrok I.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Soud prvního stupně vyšel ze situace, kdy se rozvodu domáhala manželka pro hluboký, trvalý a nenapravitelný rozvrat manželství s odůvodněním, že v manželství není řadu let spokojená, mezi manžely došlo k citovému odcizení a narušení manželského soužití. Podle názoru manželky se jedná pouze o formální svazek.3. Manžel s rozvodem manželství nesouhlasil. Tvrdil, že mezi manžely sice existují určité rozpory týkající se majetku a nakládání s ním, byly však průběžně řešeny a nikdy nezpůsobily rozvrat manželství tak, aby byl podán návrh na rozvod. Manžel měl za to, že rozvod manželství by byl v rozporu s jeho zájmy.4. Soud prvního stupně měl za prokázané, že účastníci uzavřeli manželství dne , datum, před Obvodním národním výborem v , adresa, . Soud prvního stupně měl taktéž za prokázané, že manželka pociťuje neshody v manželství již cca 20 let, pro manžela fungovala ze svého pohledu spíš jako „hodná služka“, návrh na rozvod nepodala dříve proto, že neměla dostatek peněz na osamostatnění se. Manželce také vadí chování manžela v podobě křiku či slovního napadání manželky, ztratila k němu citový vztah, nehodlá s ním žít a chce si opatřit vlastní bydlení. Z pohledu manželky probíhalo soužití tak, že manžel jí v domácnosti s ničím nepomáhal, nepřispíval ji na opravy domu. Manželé nikdy neměli společné zájmy a netrávili společné volný čas. Z pohledu manžela bylo manželství spokojené, vše vlastně probíhá stejně po řadu let, takže manželství by mělo být podle jeho názoru zachováno již jen pro svou délku. Manžel potvrdil absenci společných zájmů a společného trávení volného času po celou dobu manželství. Manžel má za to, že manželka se chce rozvést jen proto, že se nechce starat o něj a o dům. Rovněž bylo prokázáno, že manžel se vždy staral pouze o sebe, v posledních letech pak manželé sice formálně sdílejí společný dům, manžel se však po několik měsíců v roce zdržuje sám na Šumavě, manželku kontaktuje občas pouze telefonicky, jinak spolu manželé prakticky nekomunikují. Z důvodu pobytu na Šumavě se manžel finančně nepodílí na úhradě plateb za vodu, přispívá jednou polovinou na náklady za plyn a elektřinu. Manželka manželovi pouze pere, neboť ten neumí zapnout pračku. Manžel si nakupuje a vaří sám, má stále i řidičské oprávnění, takže na Šumavu jezdí autem, jeho , podezřelý výraz, stav je dobrý. Peníze má každý z účastníků „své vlastní“. Rovněž bylo prokázáno, že jako dobrý nevnímá vztah svých rodičů ani jejich dcera, je narušen i její vztah k manželovi jako k otci, manžel se nevěnuje ani vnoučatům a pravnoučatům. Taktéž bylo prokázáno, že reakce manžela na sdělení úmyslu manželky se rozvést byla velmi negativní, následně došlo ke zhoršení , podezřelý výraz, stavu manželky.5. Soud prvního stupně věc právně posoudil podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a v souladu s § 756 o. z. zjišťoval existenci rozvratu manželství a jeho příčiny. Soud prvního stupně uzavřel, že manželství účastníků je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno, a to již řadu let. Manželé totiž nikdy neměli společné zájmy, netrávili společně volný čas, málo komunikovali, v současnosti komunikace prakticky neprobíhá. Manželka je v manželství řadu let nespokojená, k manželovi nemá žádný vztah, ve svazku již nechce setrvat. Naproti tomu soud prvního stupně nezjistil žádné zvláštní důvody bránící rozvodu manželství ve smyslu § 755 odst. 2 písm. b) o. z., když , podezřelý výraz, stav manželky je zjevně horší než manžela, tento je schopen se o sebe po všech stránkách postarat, a to i finančně, když každý z manželů disponuje dostatečnými finančními prostředky, na které každý z nich pohlíží jako na své vlastní. Manželovi tedy v důsledku rozvodu manželství objektivně nehrozí žádná zvlášť závažná újma.6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), podle nějž v řízení o rozvod manželství účastníci zásadně nemají právo na náhradu nákladů řízení.7. Proti tomuto rozsudku podal manžel včas odvolání, v němž nesouhlasí s rozvodem manželství a se závěry prvostupňového soudu, a tvrdí, že manželství účastníků trvá více než 66 let, za tuto dobu nikdy nevyvstaly takové problémy, aby byly řešeny před soudem. Manžel nikdy neopustil společnou domácnost, neměl problémy s alkoholem či nevěrou. Manželé sice měli rozdělené role v domácnosti, neměli společné zájmy a každý z nich trávil volný čas po svém, avšak podle názoru manžela se doplňovali. Manžel nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o existenci rozvratu manželství, neboť manželé žili popsaným způsobem velmi dlouhou dobu, až v roce 2023 se patrně přihodilo něco, co vedlo manželku k podání návrhu na rozvod. Ten by však podle názoru manžela nezlepšil život žádného z účastníků. Soud prvního stupně také dle mínění manžela nezjišťoval relevantním způsobem příčinu rozvratu. Subjektivní prožívání a pocity nejsou podle jeho názoru relevantní skutečností pro možnost učinit závěr o rozvratu manželství a jeho příčinách. Manžel konečně uvedl, že se nedomáhá ochrany ve smyslu § 755 odst. 2 písm. b) o. z. Ve výsledku navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a návrh zamítl.8. Manželka se k odvolání vyjádřila tak, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně i právně správný a navrhuje jeho potvrzení. Má za to, že celé manželství prožila v područí manžela a nechce v tomto formálním svazku již nadále setrvávat. Veškeré podmínky pro rozvod manželství považuje za splněné, délka manželství nahraje roli. Postup manžela považuje za obstrukční, a proto žádá, aby jí byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a § 397 z. ř. s. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.10. Při jednání před odvolacím soudem zástupce manželky uvedl, že ta se hodlá od , datum, odstěhovat ze společné domácnosti. Zástupce manžela sdělil, že jeho klientovi se jeví aktuální postoj manželky vůči jeho osobě lepší než v předchozí době.11. Podle § 755 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení (odst. 1). Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let (odst. 2). Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů (odst. 3).12. Podle § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.13. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na která pro stručnost v plném rozsahu odkazuje.14. Dále, se zřetelem k námitkám manžela, odvolací soud uvádí:15. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci a jeho závěr o existenci kvalifikovaného rozvratu manželství je správný. Manželka totiž není ve svazku spokojena již velmi dlouhou dobu a v návaznosti na skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně nelze než konstatovat, že má pro tuto nespokojenost objektivní důvody (nedostatečná až absentující komunikace, neexistence společných zájmů či trávení volného času, faktické oddělené žití, byť třeba i v prostorách jednoho domu, oddělené hospodaření, absence zájmu manžela o její osobu). Na tom nic nemění ani fakt, že do současnosti žádný z manželů nepodal návrh na rozvod a že problémy v jejich manželství nevyústily ani v žádný jiný soudní spor.16. Správnost závěru o existenci trvalého, hlubokého a nenapravitelného rozvratu není způsobilé vyvrátit ani