106 Co 8/2025-235 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně určil, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. e. , Anonymizováno, , stavba pro rodinnou rekreaci a parc. č. , Anonymizováno, , zahrada, vše zapsáno na listu vlastnictví , Anonymizováno, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , katastrální pracoviště , adresa, (výrok I.). Dalším výrokem (II.) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 42 790 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná. V odvolání namítá, že ustanovení § 1095 o. z. nelze i při absenci výslovného požadavku na poctivost držby (který však vyplývá z obecného ustanovení § 1089 o. z.) vykládat tak, že by na jeho základě mohl držitel nabýt vlastnického práva k věci, o níž pozitivně ví, že patří jinému. Takový záměr sám o sobě bez dalšího obsahuje nepoctivý úmysl ve smyslu druhé věty uvedeného ustanovení a § 6 odst. 2 o. z. Samotný nepoctivý úmysl držitele vyplývá z toho, že držitel ví, že vykonává právo, které mu nenáleží. Jinak řečeno, má-li být vydrženo právo vlastnické, je třeba, aby držitel měl za to, že je vlastníkem věci, neboť pokud by vykonával vlastnické právo a přitom věděl, že mu svědčí pouze právo z jiného titulu (tedy choval by se jako vlastník, zatímco by věděl, že je pouhým detentorem), nemohl by být přesvědčen o tom, že jeho jednání není nikomu na újmu, pročež by nebyla splněna podmínka nedostatku nepoctivého úmyslu. Jen na základě věty, kterou měla říct původní vlastnice před opuštěním republiky „dělejte si s tím co chcete“, si nikdo nemůže myslet, že mu nemovité věci patří. Žalobce jako držitel měl nebo i musel mít při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, pochybnosti o svém vlastnickém právu. Z provedených důkazů vyplynulo, že do chaty byla zavedena elektřina v roce 2000, tedy cca 30 let od údajného počátku držby a rok po smrti paní , jméno FO, , která byla pověřena původní vlastnicí se o nemovité věci starat. Soud prvního stupně za stěžejní důkaz považuje tu skutečnost, že žalobce prostřednictvím své manželky hradí od roku 2001 dodnes daň z nemovitostí. Tuto skutečnost považuje za stěžejní pro prokázání zákonné lhůty pro mimořádné vydržení. S touto argumentací ale žalovaná nesouhlasí, poplatníkem daně je nejen vlastník pozemku ale i jeho uživatel. Tvrzení o nabytí nemovitostí mimořádným vydržením je vyvráceno listinami, které předložila žalovaná. Z nich zejména vyplývá, že původní vlastnice neměla v úmyslu nemovité věci trvale opustit, pověřila správou záležitostí, které se týkají předmětných nemovitostí, paní , jméno FO, , která ještě v roce 1990 přebírala listiny, které s nemovitými věcmi souvisejí. Ta také uváděla, že paní , jméno FO, žije dlouhodobě v zahraničí, a proto tyto záležitosti zařizuje ona. Z výpovědi svědka , jméno FO, vyplynulo, že si vzpomněl, že se svojí matkou na chatě několikrát byl. Žalovaná je tak přesvědčena, že v uvedené věci není splněna podmínka držby „nikoli v nepoctivém úmyslu“. Žalovaná tak navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.3. Žalobce se k podanému odvolání vyjádřil s tím, že žalovaná neprokázala a ani nenavrhla žádné důkazy, kterými by mohla prokázat, že žalobce naplnil znaky nepoctivého úmyslu, ať už se jedná o úmyslné svémocné vetření, tajné či lstivé vloudění či výprosu. Žádné takové důkazy ostatně ani neexistují, protože žalobce žádné takové jednání neučinil. Žalovaná nepředložila žádný důkaz, ze kterého by plynulo, že žalobce věděl a disponoval informacemi o tom, že by vlastníkem nemovitých věcí byl někdo jiný, než on sám, samotná skutečnost, že žalobce nebyl zapsán jako skutečný vlastník v katastru nemovitostí na to nemá vliv. Judikaturně je dovozeno, že pouhá vědomost či nevědomost o jiném či dalším vlastníkovi, ať už skutečném či domnělém, nezakládá nepoctivý úmysl. Žalovaná ve svém vyjádření vytrhává věty z kontextu, aby žalobce vystupoval v negativním světle. Není pravda, že si žalobce dovozuje vlastnické právo na základě věty „dělejte si s tím co chcete“, jak z vyjádření žalobce plyne, žalobce byl v dobré víře, že mu nemovitosti patří, neboť mu to takto sdělila jeho matka. Neměl důvod jí nevěřit a skutečnosti, které se staly, když byl malý, si opravdu neměl jak jinak ověřit, své matce, jako nejbližšímu člověku, věřil. Co se týče listinných důkazů, na které žalovaná odkazuje a jež mají prokázat údajnou výprosu a nemožnost výkonu vlastnických práv, nelze s ohledem na dobu jejich vzniku a úmrtí osob, jichž se listiny měly týkat, tyto řádně posoudit. Pokud svědek , jméno FO, vypověděl, že tam několikrát byl, tak sice vypověděl, že v minulosti byl asi dvakrát v Mezouni, ale nebylo dostatečně specifikováno a prokázáno, kde konkrétně byl, jakou konkrétní chatu a nemovitosti navštívil, na podrobnosti si nepamatoval. Takový důkaz ve prospěch žalované nemůže obstát, protože neprokazuje žádné relevantní skutečnosti. Žalobce tak navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř., v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobce se žalobou podanou k soudu prvního stupně dne 21. 5. 2023, ve stádiu před vyhlášením rozsudku, domáhal proti žalované určení, že je vlastníkem pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. e. , Anonymizováno, , stavba pro rodinou rekreaci a parc. č. , Anonymizováno, , zahrada, vše zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , katastrální pracoviště , adresa, (dále též „nemovitosti či předmětné nemovitosti“). Žalobu odůvodnil tím, že nemovitosti dříve patřily , jméno FO, , která se v neurčené době na konci 60. let rozhodla emigrovat do , Anonymizováno, . Nemovitosti přenechala rodině , jméno FO, s tím, že je získá žalobce. Od této doby se o nemovitosti rodina žalobce starala, od doby plnoletosti se o ně staral sám žalobce, po uzavření manželství s , jméno FO, dne 26. 10. 1991 pak začal žalobce užívat předmětné nemovitosti se svou rodinou, častěji a intenzivněji pak po narození dětí. Žalobce se o nemovitosti stará, užívá je a plní své povinnosti vyplývající pro vlastníky ze zákona. V roce 2000 zde nechal zřídit odběrné místo elektřiny, současně hradí poplatky za svoz komunálního odpadu a také minimálně od roku 2001 hradí daň z nemovitostí. Vzhledem k tomu, že nepřetržitě, již déle jak 20 let, vykonává vlastnická práva a jako údajný vlastník je v katastru nemovitostí stále vedena , jméno FO, , má naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem, které mimořádně vydržel.6. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že žalobce nemá žádný právní titul, neprokázal splnění nepřetržitého běhu lhůty řádného užívání a současně musel vědět, že věc patří jinému, z čehož vyplývá jeho nepoctivý úmysl.7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že ke dni 25. 9. 2022 byla jako vlastník předmětných nemovitostí zapsána , jméno FO, , bytem , adresa, , ke dni 15. 4. 2024 pak byla zapsána jako vlastník předmětných nemovitostí žalovaná, s právem hospodaření , právnická osoba, .8. Z notářského zápisu sepsaného dne 8. 2. 1960 , tituly před jménem, , jméno FO, , státním notářem se sídlem v , adresa, , ve kterém bylo pokračováno , tituly před jménem, , jméno FO, , státním notářem se sídlem v , adresa, dne 2. 3. 1960, bylo soudem prvního stupně zjištěno, že , adresa, prodala chatu č. p. , Anonymizováno, se zahradou č. parc. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , své neteři , jméno FO, za kupní cenu 5 550 Kč.9. Ze zpráv Státního okresního archivu , právnická osoba, ze dne 19. 9. 2023, Ministerstva vnitra ze dne 27. 10. 2023 a 16. 1. 2023, Velvyslanectví ČR v , Anonymizováno, ze dne 23. 1. 2024 a z oddacího listu soud prvního stupně zjistil, že , jméno FO, , rozená , rodné přijmení, , se v roce 1961 rozvedla se svým prvním manželem , adresa, a dne 7. 2. 1962 uzavřela manželství s , jméno FO, . Od roku 1958 žila v , adresa, , kde byla zaměstnána jako tajemnice Lidové školy umění a měla zde poslední evidovaný pobyt, od roku 1968 byla v zahraničí.10. Z výslechu , jméno FO, , manželky žalobce, bylo zjištěno, že ta chatu navštívila poprvé v roce 1991, po uzavření manželství s žalobcem. Intenzivněji na chatu začala jezdit, když se v roce 1998 narodila druhá dcera, chata byla užívána jednou za 14 dní, předtím chatu užívala především tchýně a její kamarádky. V roce 2015 pak svědkyně zjistila, že v katastru nemovitostí je jako vlastnice zapsaná , jméno FO, , do té