22 Co 203/2025-86 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně rozvedl manželství účastníků uzavřené dne 27. 7. 2001 před Městským úřadem ve , adresa, (výrok I.) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že manžel se návrhem na zahájení řízení podaným dne 31. 10. 2024 domáhal rozvodu manželství účastníků. Tvrdil, že k rozpadu manželství došlo přibližně v roce 2012, kdy si s manželkou přestali rozumět, více se hádali, a nakonec vyšlo najevo, že manželka navázala mimomanželský poměr, který trval delší dobu. Manželský vztah se jim nepodařilo zachránit, citové vazby ochladly. Společné soužití ukončili na konci roku 2015, neboť se po vzájemné dohodě manžel odstěhoval ze společné domácnosti na novou adresu, kde si pronajal dům. Manželé po dobu 10 let nevedou společnou domácnost, nehospodaří a intimně se nestýkají. O rozvodu komunikují od počátku roku 2016. Manželské soužití již nelze obnovit, když došlo k trvalému rozvratu manželství. Z manželství se narodily 3 děti, , jméno FO, a , Jméno manžela, , nyní již zletilí, a dosud nezletilá , jméno FO, , Jméno manželky, . Poměry dětí pro dobu před a po rozvodu manželství manželé upravili dohodou, která byla schválena rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 9. 2016, č. j. , spisová značka, a následně byla upravena v části týkající se výživného na nezletilou dceru rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 24. 10. 2023, č. j. , spisová značka, . Dohoda o vypořádání společného jmění manželů nebyla doposud uzavřena, a to především z důvodů průtahů na straně manželky.3. Manželka s uvedenými příčinami rozvratu nesouhlasila. Namítala, že není pravdou, že by navázala mimomanželský poměr, neboť veškerý svůj čas věnovala manželovi, dětem a práci. Poukázala zejména to, že se dcera narodila s těžkou dysfázií, proto se jí věnovala mnohem více než oběma starším dětem. Na to, aby si hledala a udržovala mimomanželský vztah, neměla čas ani pomyšlení, rodinu měla na prvním místě. Péče o rodinu, zejména pak o nezletilou , jméno FO, , vedla k tomu, že již neměli s manželem tolik času sami na sebe, docházelo k rozdílným názorům na výchovu a péči o děti, začali se hádat. Manžel zřejmě tuto situaci neusnesl, a proto navrhl, aby si od sebe na chvíli odpočinuli, a za tím účelem si pronajmul byt v Králově Dvoře. K rodině se již nevrátil a navázal nový vztah s kolegyní v práci, před rokem se jim narodila dcera. S manželem má zájem se rozvést, ale až poté, co by se dohodli na vypořádání společného jmění manželů, a proto navrhla klid řízení podle § 392 zákona č. 92/2013, o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. ř. s.) na dobu tří let ode dne přerušení řízení.4. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. 2. 2025, č. j. , spisová značka, byl návrh manželky na přerušení řízení zamítnut. K podanému odvolání manželky bylo toto rozhodnutí přezkoumáno odvolacím soudem, který jej svým usnesením ze dne 31. 3. 2025, č. j. , spisová značka, jako věcně správné potvrdil.5. Po skutkové stránce vyšel soud prvního stupně z listinných důkazů (oddacího listu, rozsudku Okresního soudu v Berouně ve věci úpravy poměrů k dětem účastníků ze dne 23. 9. 2016, č. j. , spisová značka, a zvýšení výživného na nezletilou dceru , jméno FO, ze dne 24. 10. 2023, č. j. , spisová značka, ) a provedeného účastnického výslechu manžela a uzavřel, že účastníci uzavřeli manželství dne 27. 7. 2001 před Městským úřadem , adresa, . U manželky šlo o první manželství, u manžela o manželství druhé. Z manželství se narodily tři děti, , jméno FO, a , jméno FO, , kteří jsou již zletilí, a dosud nezletilá , jméno FO, . Z výpovědi manžela bylo zjištěno, že souhlasí s tvrzením manželky, že jejich manželství bylo zprvu harmonické, spokojené a z toho důvodu měli tři děti. Nejmladší dceři byla diagnostikována mozková dysfáze, což vedlo k dohodě mezi manželi, že manželka zůstane doma a bude jí věnovat intenzivní péči. Po výpovědi z armády jí manžel pomáhal hledat nové zaměstnání, včetně nabídky místa v oboru letectví, které odpovídalo její kvalifikaci, ale manželka do práce nenastoupila. V letech 2015-2016 se mezi manželi objevily vážné neshody, což vedlo k zahájení opatrovnického řízení a následnému odchodu manžela z rodinného domu v roce 2016. Nový vztah manžel navázal zhruba 3 roky po odchodu ze společné domácnosti. Manželka začala pracovat cca před třemi nebo čtyřmi roky nejprve na Úřadu civilního letectví, následně na , právnická osoba, . Účastnický výslech manželky soud prvního stupně neprovedl, neboť ta se, ač řádně předvolána, k jednání nedostavila.6. Soud prvního stupně zjištěné skutečnosti právně posoudil podle § 755, § 756, § 758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru o trvalém, hlubokém a nenapravitelném rozvratu manželství účastníků, když je zřejmé, že manželské společenství je dlouhodobě nefunkční, manžel obnovení soužití vylučuje a v řízení nebylo zjištěno nic, z čeho by se dalo usuzovat, že by se situace měla do budoucna zlepšovat. Hlavní příčinu rozvratu manželství účastníků soud spatřuje ve vzájemném citovém odcizení a ve ztrátě vzájemné úcty a důvěry. K námitce manželky, že rozvod manželství by měl být uskutečňován až po uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů, soud prvního stupně uvedl, že taková dohoda není zákonnou podmínkou pro rozvod manželství podle o. z. V případě sporného rozvodu postačuje, je-li prokázáno, že manželství je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvrácené, což ostatně ani jeden z manželů nerozporoval. Vypořádání společného jmění lze provést i po rozvodu, a to buď dohodou nebo rozhodnutím soudu, přičemž zákon stanoví tříletou lhůtu, po jejímž uplynutí nastupuje zákonná domněnka vypořádání. S ohledem na to, že byly splněny podmínky uvedené v § 755 odst. 1 a 2 o. z., soud manželství rozvedl. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 23 z. ř. s.7. Proti tomuto rozsudku podala manželka včasné odvolání. V něm poukázala na skutečnost, že se jedná o tzv. sporný rozvod, kdy je třeba prokázat rozvrat manželství. Namítala, že soud prvního stupně manželství rozvedl, aniž by k podanému návrhu manželku vyslechl, čímž porušil její právo na spravedlivý proces zaručený čl. 36 Listiny základních práv a svobod, neboť v tomto řízení platí zásada projednací. Manželka obdržela předvolání a požádala o odročení jednání z důvodu dovolené. Žádosti soud prvního stupně nevyhověl a jednal a rozhodl v nepřítomnosti manželky. Je povinností soudu zjišťovat příčiny rozvratu manželství, jak vyplývá z § 756 o. z., neboť na soudem zjištěné příčiny rozvratu manželství mohou mít totiž přímo či nepřímo návaznost další rozhodnutí, zejména o výživném rozvedeného manžela atd. Poukazuje na to, že úkolem soudu prvního stupně je zjistit, zda je manželství hluboce a trvale rozvráceno. To lze však zjistit výslechem obou manželů a provedením důkazů, které oba manželé k prokázání tvrzení navrhnou. Zdůraznila, že by se v rámci svého výslechu chtěla vyjádřit ke všem tvrzením manžela, která považuje za nepravdivá, účelová a zavádějící. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu projednání a novému rozhodnutí ve věci.8. Manžel v reakci na podané odvolání uvedl, že jej shledává účelovým s cílem prodloužit řízení o rozvod manželství a oddálit vypořádání společného jmění manželů. Namítl, že i předcházející kroky manželky (podání návrhu na přerušení řízení, nedostavení se k prvnímu jednání v této věci dne 10. 6. 2025) vedly k oddálení rozvodu manželství. K jednání odročenému na den 28. 7. 2025 se manželka a ani její právní zástupkyně opět nedostavily s tím, že v den před konáním jednání požádala právní zástupkyně manželky o odročení z důvodu čerpání dovolené, aniž by tuto skutečnost doložila. Ačkoliv soud prvního stupně žádosti o odročení nevyhověl, právní zástupkyně ani manželka se k jednání nedostavily. Poukázal na to, že se manželka k návrhu na rozvod manželství vyjádřila písemně a výslovně uvedla, že by se chtěla rozvést; vyjádřila se též k příčinám rozvratu manželství. Rozvod však podmiňovala dohodou o vypořádání společného jmění manželů. Poukázal na to, že manželka měla možnost se obou jednání o rozvod účastnit, byla řádně obeslána, avšak svého práva nevyužila. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a § 397 z. ř. s. a dospěl k závěru, že odvolání manželky není důvodné.10. Odvolací soud se předně zaobíral námitkou, že skutkový stav nebyl dostatečně zjištěn, neboť manželka nebyla v rozporu s § 389 odst. 1 z. ř. s. vyslechnuta.11. Ustanovení § 389 odst. 1 z. ř. s. předpokládá, že soud účastníky (tedy manžele) vyslechne. Výjimku představuje pouze situ