26 Co 96/2025-355 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl návrh žalobce, aby žalovaným byla uložena povinnost vyklidit nemovitost – stavbu č. p. , Anonymizováno, stojící na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , v obci , adresa, , k. ú. , adresa, , zapsanou na LV č. , hodnota, v katastru nemovitostí vedeném , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované 1. na náhradě nákladů řízení částku 30 364 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalované 1. (výrok II.) a rozhodl, že o povinnosti žalobce zaplatit státu 100 % náhrady nákladů řízení státu bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok III.).2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalobce se stal na základě rozsudku Okresního soudu v Kladně č. j. 8 C 5/2019–360, ze dne 13. 5. 2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 163/2021–413, ze dne 16. 9. 2021, výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je dům č. p. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, , Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „Nemovitosti“). Současně žalobce v souladu s vydanými rozsudky uhradil žalované 1. částku 1 642 000 Kč. Žalobce vyzval žalované k vyklizení Nemovitostí, na výzvu žalovaní nereagovali, Nemovitosti nevyklidili a neoprávněně je nadále užívají. Dne 18. 12. 2015 byla v rámci kupní smlouvy zřízena žalobcem a žalovanou 1. ve prospěch žalovaného 2. služebnost užívacího práva spočívající v doživotním právu užívat Nemovitostí bez omezení pro svou potřebu a pro potřebu své domácnosti. Dne 2. 12. 2016 došlo mezi účastníky k uzavření dohody o zrušení této služebnosti (dále jen „Dohoda“). V době uzavření Dohody byl žalovaný 2. stižen duševní poruchou; ze znaleckého dokazování vyplynulo, že v době zřízení služebnosti existence duševní poruchy u žalovaného 2. bezpečně zjištěna nebyla, jeho zdravotní stav se zhoršoval postupně, zejména od roku 2016. V současné době je s ohledem na svůj špatný zdravotní stav, žalovaný odkázán na soustavnou péči žalované 1., která s ním sdílí společnou domácnost.3. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně uzavřel, že žalobce se důvodně domáhal vyklizení Nemovitostí ve smyslu § 1040 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na základě znaleckého dokazování však dospěl k závěru, že Dohoda o zrušení služebnosti zřízené žalovanému 2. k doživotnímu užívání Nemovitostí, je pro jeho zdravotní stav ve smyslu § 581 o. z. neplatná. Protože nebylo možno bezpečně uzavřít, že by žalovaný 2. byl duševní poruchou, znemožňující mu právně jednat, stižen již v době uzavření smlouvy o zřízení služebnosti v prosinci 2015, vycházel soud z ustanovení § 574 o. z., podle něhož na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné, tím spíše, že uzavření dohody o zřízení služebnosti bylo činěno ve prospěch žalovaného 2. V době rozhodnutí soudu prvního stupně byl žalovaný 2. pravomocným rozsudkem v podstatném rozsahu omezen ve svéprávnosti, jeho opatrovnicí byla jmenovaná žalovaná 1. Tyto skutečnosti způsobují absolutní neplatnost Dohody o zrušení věcného břemene a žalovanému 2. nadále svědčí právo bydlení v Nemovitostech, nyní ve výlučném vlastnictví žalobce. Protože lékařskými zprávami bylo prokázáno, že zdravotní stav žalovaného 2. je vážný, je upoután na lůžko, nemůže žít samostatně a je odkázán na péči třetí osoby, tuto péči mu poskytuje právě žalovaná 1., jako jeho dcera a současně opatrovnice, pak její právo na bydlení v Nemovitostech je odvozeno od užívacího práva žalovaného 2. Soud prvního stupně proto žalobu na vyklizení obou žalovaných zamítl s tím, že se ovšem jedná o rozhodnutí „pro tentokrát“, protože v případě soudem prvního stupně uváděných změn by zanikl důvod k bydlení pro žalovanou 1., případně pro oba žalované.4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal ve věci zcela úspěšné žalované 1. plnou náhradu nákladů řízení. O náhradě nákladů státu rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a ve věci neúspěšnému žalobci uložil povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení spočívající ve znalečném zálohovaném státem a nákladech soudem ustanoveného opatrovníka.5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém především namítal, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci, protože soud neprovedl žalobcem navržené důkazy, a to výslech notářky , tituly před jménem, , jméno FO, , která sepisovala notářský zápis Dohody o zrušení věcného břemeno, výslech , jméno FO, , která s žalovaným 2. jednala o uzavření nájemní smlouvy bytu ve Slaném, , jméno FO, – souseda, který účastníky navštěvoval a mohl se k chování žalovaného 2. vyjádřit a výslech , tituly před jménem, , jméno FO, , praktického lékaře žalovaného 2. Navrhované důkazy měly sloužit k prokázání tvrzení žalobce, že žalovaný 2. minimálně v inkriminovaném období konce roku 2016 nebyl ve stavu nezpůsobilém k provedenému úkonu, tedy zrušení služebnosti. Žalovaný 2. se koncem roku 2016 z nemovitosti odstěhoval, uzavřel podnájemní smlouvu, věděl tedy, že bydlení zajištěné v nemovitosti ruší, zajistí si jiné bydlení, to vše svědčí o jeho racionálním jednání. Podle názoru žalobce bylo povinností soudu umožnit znalci, aby konfrontoval výsledek svého odborného vyšetření s ostatními výsledky dokazování, a to především výpověďmi svědků o osobních poměrech vyšetřované osoby, protože nedostatek takových skutkových zjištění nelze nahradit posudkem znalců. Soud prvního stupně tak náležitě nezjistil skutkový stav věci, aby znalec při podání posudku mohl přihlédnout ke všem skutečnostem, které vyšly v řízení najevo. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věci vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.6. Žalovaná 1. ve vyjádření k odvolání žalobce a k tam navrhovaným důkazům, odkázala na závěry znaleckého posudku, který konstatoval, že pozorování laika není přesné, případné výslechy svědků o chování žalovaného v době zrušení Dohody, by nemohly mít vliv na vyslovené závěry znaleckých posudků, a proto soud postupoval správně, pokud je jako nadbytečné neprováděl. Žalovaná 1. proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdil.7. Žalovaný 2. navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.9. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou správné, odvolací soud se s nimi ztotožňuje, v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a vzhledem k odvolacím námitkám uvádí následující.10. Soud prvního stupně správně zjistil, že žalobce je výlučným vlastníkem Nemovitostí. Ve prospěch žalovaného 2. bylo zřízeno Kupní smlouvou a Smlouvou o zřízení služebnosti užívacího práva ze dne 18. 12. 2015, služebnost spočívající v doživotním právu žalovaného 2. užívat Nemovitosti bez omezení pro svou potřebu a potřebu své domácnosti. Služebnost byla zřízena jako právo osobní, bezplatně, s tím, že oprávněný ze služebnosti se zavázal hradit náklady spojené s užíváním nemovité věci. Dne 2. 12. 2016 uzavřeli účastníci smlouvy o zřízení služebnosti Dohodu o zrušení věcného břemeno s tím, že žalovaný 2. nepožadoval za zrušení práva žádnou náhradu, protože měl zajištěno jiné bydlení. Podnájemní smlouvou uzavřenou mezi nájemcem , právnická osoba, . a žalovaným 2. si žalovaný dne 29. 11. 2016 podnajal byt ve Slaném, za účelem bydlení. Podnájemní smlouva skončila dohodou stran ke dni 31. 10. 2019. Poté se oba žalovaní nastěhovali zpět do Nemovitostí, které užívají dosud. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 1. 3. 2023, č. j. 7 Nc 3253/2022–85, který nabyl právní moci dne 24. 3. 2023, byl žalovaný 2. na dobu pěti let od právní moci tohoto rozsudku omezen ve svéprávnosti; opatrovnicí žalovaného 2. byla jmenovaná žalovaná 1.11. Žalobce svoji obranu proti rozhodnutí soudu prvního stupně v odvolacím řízení založil na tvrzení, že soud prvního stupně tím, že nevyslechl žalobcem navrhované svědky, nezjistil úplně a spolehlivě okolnosti osobních poměrů žalovaného 2., neměl spolehlivé údaje, které byl povinen zjišťovat o tom, jak se vyšetřovaná osoba, tedy žalovaný choval v každodenním životě, jak se staral o potřeby své, své rodiny, jak hospodařil s finančními prostředky, jak se případně projevoval na svém pracovišti, choval se v různých životních situacích, apod. Nedostatek takov