106 Co 31/2025-341 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 197 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 167 000 Kč od 30. 12. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč od 3. 2. 2021 do zaplacení (výrok I.). Dalším výrokem (II.) uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované k rukám právního zástupce žalované náklady řízení ve výši 95 989 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. V odůvodnění odvolání namítá, že obsah napadeného rozsudku považuje za nesprávný a vnitřně rozporný. Soud prvního stupně si je vědom, že žalovaná žádnou poradenskou a zprostředkovatelskou činnost žalobkyni neposkytla, když ve vztahu k poradenské činnosti hovoří o společnosti , právnická osoba, a nikoliv o , Jméno žalované, coby žalované. I kdyby byl soud prvního stupně názoru, že žalobkyni byla poskytnuta poradenská činnost touto společností, pak neexistuje důvod, proč přenášet takto případný nárok společnosti , právnická osoba, na žalovanou. Žalobkyně však rozporuje i poskytnutí poradenské činnosti touto společností, dle mínění žalobkyně nebylo v řízení dostatečně prokázáno, že jí bylo skutečně nějaké plnění zakládající nárok na úhradu provize poskytnuto a že nárok na poskytnuté plnění měla žalovaná. Jestliže tedy bylo žalované poskytnuto plnění bez právního důvodu, pak žalobkyni vznikl nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, před soudem vyplynulo, že žalovaná žádnou poradenskou a zprostředkovatelskou činnost žalobkyni neposkytla. V řízení bylo prokázáno, že majitelem bankovního účtu, na který byla poukázána žalovaná částka, je , Jméno žalované, . Ta ostatně přijetí peněz ani nepopírala, avšak netvrdila ani neprokazovala, že by žalobkyni poskytla nějaké plnění, na jejímž základě by žalované vůči ní vznikl nárok na peněžité plnění. Žalobkyně se neztotožňuje s názorem soudu, že výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, jsou ve všech podstatných bodech shodné, svědek , jméno FO, hovořil o tom, že žalovaná poradenskou činnost žalobkyni neposkytla, zatímco svědek , jméno FO, se snažil vyvolat dojem, že žalovaná se na poradenské činnosti podílela. Ačkoliv společnost , právnická osoba, není účastníkem předmětného soudního sporu, žalobkyně považuje za nezbytné se k postavení této společnosti v kontextu daného řízení vyjádřit, neboť v předmětném soudním řízení byl vytvořen žalovanou a svědky dojem, že právě tato společnost poskytla žalobkyni poradenskou a zprostředkovatelskou činnost. Žalobkyně poskytnutí takové služby touto společností její osobě rozporuje. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalobkyni nebyl ani žalovanou ani společností , právnická osoba, žádný hypotéční úvěr zajištěn a je tak nanejvýš zřejmé, že poradenská činnost nebyla jak žalovanou, tak ani touto společností žalobkyni poskytnuta. Soud prvního stupně zcela rezignoval na skutečnost, že bylo nutné, aby byly prokázány základní parametry zprostředkovatelské smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou, pokud měl dospět k závěru, že se jedná o zprostředkovatelskou provizi. Pokud vznik takové smlouvy prokázán nebyl a nebyly spolehlivě zjištěny všechny její náležitosti a určitost jejich ujednání, pak nelze dospět k jinému závěru, než že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat. Byla-li jakákoliv platba ze strany žalobkyně poskytnuta, mohlo se toliko jednat o platbu zálohovou, která nebyla zúčtována, neboť žalobkyni nebyla požadovaná služba (zajištění hypotéčního úvěru) poskytnuta. Nadto byla tato zálohová platba poskytnuta osobě neoprávněné, která nedisponuje právním titulem pro přijetí plnění. Žalobkyně byla v daném vztahu slabší smluvní stranou, bylo s ní manipulováno, byla opakovaně uváděna v omyl za účelem získání co největšího prospěchu ze strany osob podílejících se na obchodu se žalobkyní. Společnost , právnická osoba, platby po žalobkyni žádala předem, ještě před zajištěním hypotéčního úvěru, tedy před splněním dohodnuté služby. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně byla v postavení spotřebitele, tak s tímto zjištěním ve vztahu k předmětnému nároku se nesprávně vypořádal. Žalobkyně tak navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví.3. Žalovaná se k podanému odvolání vyjádřila s tím, že z výpovědi svědka , jméno FO, vyplývá, že mu žalovaná s poradenskou činností pomáhala, respektive že se na poskytování poradenské činnosti aktivně podílela. Svědek výslovně popsal, jakým způsobem se žalovanou spolupracoval. Ani výpověď svědka , jméno FO, nepodporuje závěr žalobkyně, z výpovědi tohoto svědka není možné uzavřít, že žalovaná žádnou činnost nevykonávala. Žalovaná se proto zcela shoduje s názorem soudu prvního stupně, který v souladu s listinnými důkazy a svědeckými výpověďmi dovozuje existenci zprostředkovatelské a poradenské činnosti. Z provedených důkazů je zcela zřejmé, že k bezdůvodnému obohacení ze strany žalované nedošlo, když žalovaná dostatečně prokázala, na základě jakých skutečností a konkrétních okolností jí bylo plněno. Bylo prokázáno, že žalobkyně požádala o možnost uhrazení odměny bez DPH, právě z těchto důvodů byla faktura vystavena žalovanou jako projev dobré vůle ze strany společnosti , právnická osoba, Žalovaná nesouhlasí s názorem, že by žalobkyně byla v postavení slabší smluvní strany, tedy spotřebitele, neboť veškerou činnost, kterou prováděla, prováděla jako fyzická osoba podnikající. Z dokazování jasně vyplynulo, že společnost , právnická osoba, poskytla žalobkyni poradenské a zprostředkovatelské služby výhradně v souvislosti se zajištěním financování pro její podnikatelskou činnost, konkrétně zajištění úvěru ke koupi dvou bytů v developerském projektu. Tento úvěr byl poskytnut jako úvěr účelový, nikoli spotřebitelský, jak vyplývá ze smlouvy o úvěru. Tento účel úvěru zcela vylučuje skutečnost, že by na žalobkyni mělo být hleděno jako na spotřebitele. Sama žalobkyně se dlouhodobě zabývala finančním poradenstvím v rámci své podnikatelské činnosti. Ze strany svědků , jméno FO, a , jméno FO, byla vnímána jako profesionál a odborník na tuto oblast. Z tohoto důvodu na žalobkyni nelze hledět jako na slabší smluvní stranu. Žalovaná tak navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobkyně se žalobou podanou k soudu prvního stupně dne 5. 12. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 197 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 167 000 Kč od 30. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 30 000 Kč od 3. 2. 2021 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že kontrolou odchozích plateb ze svého bankovního účtu zjistila, že na bankovní účet žalované poukázala dne 28. 12. 2020 částku 167 000 Kč a dne 1. 2. 2021 částku 30 000 Kč. Ze živnostenského rejstříku se podává, že žalované ke dni 30. 9. 2020 vzniklo oprávnění i pro obory činnosti Zprostředkování obchodu a služeb a , právnická osoba, činnost, zpracování odborných studií a posudků. Žalobkyně od žalované nikdy poradenskou činnost nepřijala, žalovaná žalobkyni nikdy žádné poradenské služby, natož ve výši 197 000 Kč, neposkytla. Obdržením plateb vzniklo žalované bezdůvodné obohacení, jedná se o plnění bez právního důvodu. Přestože žalobkyně žalovanou opakovaně k vrácení částky 197 000 Kč vyzvala, žalovaná jí tuto částku nevrátila a žalobkyni tak nezbývá, než se svých nároků domoci soudní cestou.6. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že žalovaná navázala obchodní spolupráci se společností , právnická osoba, a , jméno FO, , který s touto společností již v roce 2020 dlouhodobě spolupracoval. Žalobkyně se v minulosti v rámci své podnikatelské činnosti dostala do kontaktu se , jméno FO, , na kterého se obrátila i na počátku listopadu 2020 s žádostí o pomoc s profinancováním nákupu dvou bytů pro její osobní potřebu v rámci developerského projektu v Horoměřicích. Žalobkyně byla již na počátku řešení jejího požadavku informována , jméno FO, , že celý proces bude zajišťován a zastřešován společností , právnická osoba, a jejími externími spolupracovníky, s čímž žalobkyně souhlasila. Žalovaná na základě delegace části agendy v rámci tohoto obchodního případu ze strany společnosti , právnická osoba, provedla řadu činností. Po realizaci obchodního případu na konci prosince 2020 se žalobkyně obrátila na společnost , právnická osoba, ve věci úhrady odměny za poskytnutou zprostředkovatelskou a poradenskou činnost a vzhledem k tomu, že tato společnost byla plátcem DPH, přišla žalobkyně s požadavkem, zdali by fakturaci odměny mohl provést subjek