22 Co 103/2026-123 – Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 19 413 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 20. 5. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a o povinnosti zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 100 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Soud prvního stupně vycházel z toho, že žalobkyně podala dne 31. 3. 2025 žalobu na zaplacení částky 19 413 Kč s příslušenstvím, představující náklady za poskytnuté zdravotní služby dne 19. 4. 2022, které nebyly kryty zdravotním pojištěním žalovaného.3. Žalovaný prostřednictvím své opatrovnice zpochybňoval svoji pasivní legitimaci ve sporu s tím, že osoba, jíž byla zdravotní služba poskytnuta, nebyla řádně identifikována. Dále namítal promlčení uplatněného nároku.4. Soud prvního stupně správně uzavřel svoji pravomoc i rozhodné právo. Předmětný závazkový vztah ze smlouvy o poskytnutí zdravotních služeb je věcí, která v sobě obsahuje mezinárodní prvek, jelikož žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny. Soud prvního stupně proto správně aplikoval dvoustrannou smlouvu mezi Českou republikou (ČR) a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (číslo 123/2002 Sb., m. s.) ve znění Protokolu mezi Českou republikou a Ukrajinou (číslo 77/2008 Sbírky, mezinárodních smluv), neboť tato smlouva má aplikační přednost nejen před pravidly mezinárodního práva procesního, obsaženými v českém právu (zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dále jen „ZMPS“), ale podle článku 351 smlouvy o fungování Evropské unie a podle článku 73 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis) i před pravidly mezinárodní příslušnosti obsaženými v právu unijním. Podle článku 48 odst. 5 smlouvy má pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo nebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Žalovaný je osobou neznámého pobytu, přičemž dvoustranná smlouva tuto situaci neupravuje, proto při řešení otázky bydliště bylo správně soudem prvního stupně postupováno podle nařízení Brusel I bis, konkrétně podle článku 7 odst. 1 písm. b) odrážka druhá, upravující alternativní příslušnost pro nároky plynoucí ze smlouvy, podle něhož je dána příslušnost soudů dle místa plnění, kde služby podle smlouvy byly poskytnuty, tedy soudů ČR. Rozhodným právem je právo české podle článku 48 odst. 2 dvoustranné smlouvy, podle něhož se smluvní závazkové vztahy řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území byla smlouva uzavřena.5. Při rozhodování vyšel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění.6. Ze záznamu o výjezdu z 19. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl dne 19. 4. 2022 zdravotnickou záchrannou službou , Anonymizováno, kraje převezen z „, Anonymizováno, , adresa, na urgentní příjem žalobkyně. Policie ČR provedla dechovou zkoušku, během převozu byl pacient při vědomí, orientovaný.7. Z ambulantní zprávy z 19. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyšetřen na oddělení urgentního příjmu žalobkyně. Byl nalezen na zemi v práci za nejasných okolností. Zřejmě se uhodil do hlavy – epistaxe. Závěr: bez známek intrakraniálního krvácení, kominutivní fraktura nosních kůstek s dislokací ad latus doleva; fraktura nosní přepážky.8. Z ambulantní zprávy z 19. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl ambulantně vyšetřen na neurologickém oddělení žalobkyně a propuštěn v doprovodu kamaráda z ubytovny. Pacientovi byl vše vysvětleno i UA překladatelem, bylo voláno na cizinecké oddělení, kde vzhledem k tom, že se operace nosních kůstek dá odložit, doporučeno odložení a zjistit, jak to má žalovaný s pojištěním (udával pojištění u nějaké SK pojišťovny, ale neměl k tomu doklad).9. Z dokumentu „Výskyt rodného čísla“ bylo zjištěno, že žalovaný nebyl ke dni poskytnutí zdravotních služeb účasten žádného zdravotního pojištění v České republice.10. Z faktury č. , hodnota, ze dne 19. 4. 2022 s datem splatnosti 19. 5. 2022 bylo zjištěno, že byla vystavena žalovanému na částku 9.844 Kč. Faktura obsahuje podpis ošetřené osoby.11. Z faktury č. , hodnota, ze dne 19. 4. 2022 s datem splatnosti 19. 5. 2022 bylo zjištěno, že byla vystavena žalovanému na částku 7.805 Kč. Faktura obsahuje podpis ošetřené osoby.12. Z faktury č. , hodnota, ze dne 19. 4. 2022 s datem splatnosti 19. 5. 2022 bylo zjištěno, že byla vystavena žalovanému na částku 1.764 Kč. Faktura obsahuje podpis ošetřené osoby.13. Z výzvy k plnění z 14. 6. 2022, vč. dokladu o odeslání, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 19.413 Kč nejpozději do 8. 7. 2022.14. Ze zprávy , Anonymizováno, – , tituly před jménem, , jméno FO, , právnická osoba, . ze dne 4. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl pracovníkem agentury a u této společnosti pracoval do 19. 4. 2022.15. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 7. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnancem této společnosti v době od 3. 10. 2019 do 14. 11. 2019.16. Na takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „zákon o zdravotních službách“), když dospěl k závěru, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah na základě poskytnuté ambulantní péče ve smyslu § 7 odst. 1, 2 citovaného zákona, kterou žalovaný neměl krytu ani z veřejného ani ze soukromého zdravotního pojištění a která mu byla poskytnuta s jeho souhlasem. Soud prvního stupně proto žalovanému uložil uhradit cenu poskytnutých zdravotních služeb, a to včetně úroků z prodlení, na které jí vznikl nárok, pokud žalovaný svoji platební povinnosti nesplnil ve lhůtě splatnosti na základě žalovaným podepsaných faktur v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud prvního stupně námitku promlčení shledal nedůvodnou, když podle § 619 odst. 1 o. z. ve spojení s § 629 odst. 1 promlčecí lhůta trvá tři roky a tato ke dni podání žaloby dne 31. 3. 2025 dosud neuplynula.17. Proti tomuto rozsudku žalovaný prostřednictvím opatrovnice podal odvolání, v němž soudu prvního stupně vytkl, že se řádně nevypořádal s tvrzením, že žalovaný nebyl ve věci pasivně legitimován, neboť nebyla prokázána jeho totožnost a nebylo tedy prokázáno, komu byly zdravotní služby poskytnuty. Z lékařských zpráv vyplývá, že fyzická osoba, která měla být ošetřena, neměla u sebe žádné doklady. Značné pochybnosti o totožnosti budí i sdělení jeho údajného zaměstnavatele a pracovní agentury, ze kterých vyplývá, že ani tato sdělení nejsou ve shodě, když agentura sdělila, že osoba se jménem a datem narození žalovaného byla jejím zaměstnancem pouze do 14. 11. 2019 a údajný zaměstnavatel uváděl, že dotyčný je zaměstnancem právě agentury. Nebylo vyvráceno, že osoba, která byla ošetřena, použila totožnost žalovaného. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.18. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Odkázala na zprávy při šetření pobytu žalovaného, zejména sdělení Ministerstva vnitra ze dne 20. 5. 2025 a e-mailového sdělení , jméno FO, z 29. 7. 2025, podle níž žalovaný byl ubytován na ubytovně na adrese , adresa, od 15. 12. 2019 do 4. 5. 2022. Zdravotní stav žalovaného vyžadoval poskytnutí zdravotních služeb, bez ohledu na skutečnost, zda měl u sebe doklady totožnosti nebo ne a žalobkyně tak postupovala zcela v souladu se zákonem. Přesto má za to, že žalovaného ztotožnila dostatečně přesně. Dle záznamu o výjezdu ZZS bylo zřejmé, že žalovaný byl nalezen na pracovišti v bezvědomí a společností , Anonymizováno, – , tituly před jménem, , jméno FO, , právnická osoba, . bylo potvrzeno, že žalovaný zde vykonával pracovní činnost.19. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích § 212 věty první o. s. ř. v celém rozsahu podle § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.20. Odvolací soud se zcela ztotožňuje jak se závěrem o skutkovém stavu, ze kterého soud prvního stupně při posuzování věci vycházel, tak i s jeho právním závěrem.21. Podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.22. Bylo prokázáno, že dne 19. 4. 2022, poté, co byl žalovaný přivezen zdravotnickou záchrannou službou k žalobkyni, tato mu s jeho souhlasem poskytla neodkladnou ambulantní zdravotní péči a jeho povinností, o níž byl vyrozuměn, jak vyplynulo z ambulantních zpráv, bylo, pokud neměl tuto službu krytu veřejným zdravotním pojištěním či z jiných zdrojů uhradit žalobkyni její cenu v souladu se shora citovaným zákonným ustanovením. Soud prvního stupně učinil správný z