25 Co 202/2025-260 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , rozhodl Okresní soud v , Anonymizováno, (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I., že se zamítá žaloba, jíž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 435 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 435 600 Kč od , datum, do zaplacení. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 152 242,20 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na náhradu škody, která jí měla vzniknout porušením předsmluvní povinnosti ze strany žalovaného. Soud prvního stupně uzavřel, že pokud starosta žalované obce odmítl se žalobkyní uzavřít smlouvu, o které bylo mezi účastníky jednáno od ledna 2024 (dle obsahu smlouva o dílo dle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění – dále jen „o. z.“), nedošlo u žalovaného k porušení předsmluvní odpovědnosti v intencích § 1729 o. z. Byla to naopak žalobkyně, která postupovala v rozporu s principem poctivost dle § 6 o. z., když předložila žalovanému koncept smlouvy, který byl ve vztahu k termínu dokončení díla v rozporu s původním vyjednáváním stran. Žalobkyně od počátku smluvního vyjednávání věděla o požadavku žalovaného ohledně termínu dokončení díla. Jednalo se přitom o ujednání podstatné pro výsledek kontraktace. Zákonné podmínky pro vznik odpovědnosti žalovaného za škodu, která měla žalobkyni dle jejího tvrzení vzniknout, nejsou naplněny. Proto byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalobkyně. Namítala, že je tento rozsudek nepřezkoumatelný a že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když nezohlednil všechny události zjištěné v rámci poměrně rozsáhlého dokazování. Uvedla, že mezi , Anonymizováno, až , datum, se uskutečnilo několik schůzek starosty žalovaného a svědka , jméno FO, , zaměření objektu a dílčí výkresy byly provedeny ještě před nabídkovým řízením, což je založeno formu e-mailové komunikace. Žalovaný s žádným jiným subjektem fakticky nejednal a od jara počítal s tím, že dílo bude zhotovovat žalobkyně. Pro věc je podstatné, že žalobkyně započala s prováděním díla na výslovný pokyn starosty žalovaného, který žádal výstupy a utvrzoval žalobkyni v tom, že bude právě ona zhotovitelem díla. Pokud jde o poptávkové řízení, toto bylo poměrně obecné, žádný termín, kterého se žalovaný dovolává, se v poptávce neobjevuje. Pokud by v poptávkovém řízení uspěl jiný dodavatel, nemohla by se žalovaná dovolávat jakéhokoliv termínu plnění. Jestliže soud prvního stupně v rozsudku zmiňuje časovou podmínku, tj. dodání do data , datum, , žalobkyně uvedla, že toto ujednání prokázáno nebylo. Odkázala v tomto směru především na výpověď svědka , Anonymizováno, . Rovněž upozornila na skutečnost, že je rozdíl mezi tím, zda měl být termín dodání sjednán konkrétním datem (jak jej tvrdí žalovaný) nebo odkazem na událost - spuštění přijímání výzev. I pokud by žalovaný prokázal, že měl být termín dodání díla vázán na spuštění dotační výzvy, tato byla posunuta na termín , datum, . O tom se žalovaný dozvěděl již v červnu a červenci, neboť si sám informace zjišťoval a na schůzce , datum, se strany rozcházely s tím, že si žalovaný informace prověří. V době, kdy započala spolupráce mezi účastníky, byla uveřejněna výzva č. , hodnota, s předpokládaným datem zahájení přijímání žádostí dne , datum, a předpokládaným datem ukončení přijímání žádostí dne , datum, . Tato výzva je však výzvou průběžnou a současně opakovanou, u níž dochází k prodlužování termínu pro podání žádostí. Podstatná část projektové dokumentace byla vypracována na prosby žalovaného v rekordně krátkém čas, již na konci června byla hotová téměř celá výkresová část, na začátku července byly zkompletovány souhrnné a technické zprávy a doplněny výkazy výměr. Žalobkyně by tedy předání projektové dokumentace stihla i do uvedeného data. Na skutečnost, že se dotační programy opakují, žalobkyně žalovanou upozornila (svědek , jméno FO, ). Mezi účastníky bylo dohodnuto, že nedojde-li podání žádosti o dotaci v rámci výzvy č. , hodnota, , dojde k uplatnění projektové dokumentace v další vyhlášené výzvě. Tento postup byl telefonicky odsouhlasen , jméno FO, . Absenci časové podmínky tak nelze považovat za spravedlivý důvod, proč smlouvu následně fyzicky nepodepsat. Zastupitelstvo žalovaného přitom nehlasovalo pouze o záměru, nýbrž o uzavření konkrétní smlouvy s konkrétními parametry na základě poptávkového řízení. Lze obecně přijmout skutečnost, že žalovaný neměl zájem realizovat samotný projekt bez získání dotace, což však automaticky nelze spojovat s tím, že za projektovou přípravu a práce žalobkyně nebude žalovaný platit, pokud by dotaci nedostal. Žalovaný nikdy nepodmínil přípravu projektové dokumentace tím, že bude následně úspěšně čerpat dotaci. Žalobkyně se nikdy nedočkala připomínek ke znění smlouvy, namísto toho žalovaný přijímal plnění a na smluvní proces následně zcela rezignoval. Tuto skutečnost nelze klást k tíži žalobkyně, která prakticky již od jara s projektem počítala, vyčlenila na něj kapacity, vysílala zaměstnance k zaměření, zasílala výkresy. Žalovaný nikdy toto plnění neodmítl. Žalobkyně s ohledem na všechny skutečnosti uzavření smlouvy předpokládala. Dobrá víra žalobkyně byla založena na tom, že nebylo jednáno s jiným dodavatelem. Žalobkyně byla jediná, která objekt zaměřovala. Tato dobrá víra skončila teprve poté, co byla celá projektová dokumentace vypracována, tj. náklady a ušlý zisk žalobkyni prokazatelně vznikly. Samotná revokace usnesení zastupitelstva nastala prokazatelně až poté, co byla celá projektová dokumentace připravena s výjimkou inženýrské činnosti. Žalobkyně vyčísluje škodu ke dni , datum, na částku 90 000 Kč bez DPH, tj. 108 900 Kč. Dále ke dni , datum, , kdy se dozvěděla o tom, že žalovaný smlouvu neuzavře, byly provedeny další práce v hodnotě 270 000 Kč bez DPH, tj. 326 700 Kč. Žalobkyně vychází z ceny obvyklé a současně z cen, které byly v rámci nabídky odsouhlaseny a s nimiž byl žalovaný srozuměn. K prokázání obvyklé ceny navrhovala i znalecký posudek, který byl soudem prvního stupně jako důkazní návrh odmítnut pro nadbytečnost. Žalobkyni vznikly náklady na zpracovatele projektové dokumentace, náklady na využití softwaru pro přípravu grafických částí projektové dokumentace, do vzniklé škody se promítá i know how žalobkyně. Je potřeba upozornit, že cena žalobkyně byla nejnižší z obdržených nabídek, jedná se o cenu naprosto obvyklou a přiměřenou podobným dílům. Pokud by žalovaný dostál svým povinnostem, žalobkyně by inkasovala veškeré platby dle smlouvy, tj i zisk. Nedošlo-li k uzavření smlouvy, aniž by k tomu měl žalovaný spravedlivý důvod, přišla žalobkyně o zisk, s nímž počítala a který byl rovněž důvodem, pro který o kontraktaci s žalovaným vůbec usilovala. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě plně vyhoví a přizná jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Žalovaný k odvolání žalobkyně uvedl, že se s rozsudkem soudu prvního stupně plně shoduje. Žalovaný měl spravedlivý a pádný důvod pro ukončení jednání o smlouvě ve smyslu § 1729 o. z. Tímto důvodem byla skutečnost, že návrh příkazní smlouvy, který žalobkyně až po schválení záměru zastupitelstvem předložila, zcela ignoroval a postrádal klíčovou a pro žalovaného esenciální podmínku, o které se opakovaně od počátku jednalo. Tou podmínkou byl jednoznačný časový závazek dodat kompletní dílo v termínu nezbytném pro včasné podání žádosti o dotaci, tedy ke dni zahájení příjmu žádostí. Pro žalovaného, jakožto městys s omezeným rozpočtem, dávala realizace projektu smysl pouze a výhradně za předpokladu získání finančních prostředků z dotační výzvy. Absence jakékoliv smluvní garance včasného dodání podkladů ze strany žalobkyně tak pro žalovaného představovala nepřijatelné riziko vynaložení statisícových prostředků z veřejného rozpočtu na projektovou dokumentaci, která by bez získání dotace zůstala bezcenně ležet v šuplíku. Jednalo se tedy o podstatnou náležitost, jejíž absence ve smlouvě znemožnila její uzavření. Žalobkyně by na zhotovení díla měla neurčitý čas a měla by za něj dostat zaplaceno i tehdy, pokud by jej dodala v okamžiku, kdy by byla alokace dotace již vyčerpána. Žalobkyně rovněž neprokázala rozsah tvrzených prací ani výši údajné škody. Výpovědi svědků, navržených žalobkyní ohledně stavu rozpracovanosti projektu, byly natolik nekonzistentní, vzájemně si odporující a nevěrohodné, že na jejich základě nebylo možné učinit spolehlivý závěr o tom, jaká práce a v jaké hodnotě byla skutečně provedena. Jak potvrdili svědci ze strany žalovaného (starosta , jméno FO, , místostarostka , jméno FO, , místostarosta , jméno FO,