26 Co 303/2025-42 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 25 247,63 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 176,73 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 861,38 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p a. z částky 25 247,63 Kč od 28. 1. 2025 a s úrokem ve výši 12 % p. a. z částky 25 247,63 Kč od 7. 4. 2025 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že podle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovanou dne 6. 4. 2023, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované spotřebitelský úvěr ve výši 27 000 Kč a žalovaná se zavázala nad rámec jistiny uhradit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek 33 153 Kč, tedy celkově částku 60 153 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit ve 21. měsíčních splátkách po 2 865 Kč. Úroková sazba podle smlouvy činí 86 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy (dále i jen ,,Smlouva“). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni s účinností ke dni 27. 1. 2025. Žalovaná na dlužnou částku zaplatila 4 000 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 6. 5. 2023. Žalovaná byla písemně informována, že došlo k postoupení pohledávky a byla jí doručena předžalobní výzva.3. Při právním posouzení věci vycházel soud prvního stupně ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., která je ve smyslu § 1810 o. z. smlouvou spotřebitelskou. Dlužná pohledávka z této Smlouvy byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z., která je tak aktivně věcně legitimována. Ze Smlouvy vyplývá, že úvěr měl být žalované poskytnut v hotovosti, při podpisu Smlouvy, přičemž uzavřením Smlouvy žalovaná stvrdila, že obdržela v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Podle závěru soudu prvního stupně samotnou Smlouvu včetně tabulky umoření však nelze považovat za doklad potvrzující převzetí hotovosti žalovanou, neboť v případě smlouvy o úvěru se jedná o právní jednání účastníků, které předchází vyplacení úvěru a až na základě Smlouvy má dojít k jeho vyplacení. Soud prvního stupně jako nedůvodnou žalobu zamítl, protože žalobkyně dostatečně neprokázala, že skutečně došlo k vyplacení úvěru v hotovosti, tedy že žalovaná skutečně převzala finanční prostředky od právní předchůdkyně žalobkyně, když zvolení si hotovostního režimu ve Smlouvě či tabulka umoření nejsou účetním dokladem potvrzujícím převzetí úvěru žalovanou v hotovosti. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, ve kterém namítá, že náležitě splnila svoji povinnost tvrzení ohledně předání částky zápůjčky ve výši 27 000 Kč žalované, žalovaná čerpala peněžní prostředky v hotovosti při podpisu Smlouvy ze dne 6. 4. 2023, způsob převzetí předmětu Smlouvy potvrdila svým podpisem. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uloží zaplatit žalobci částku 23 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení.5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.7. Obě účastnice v rámci odvolacího řízení souhlasili s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 214 odst. 3 o. s. ř.8. Soud prvního stupně správně zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 6. 4. 2023 Smlouva o spotřebitelském úvěru, podle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 27 000 Kč a žalovaná se zavázala nad rámec jistiny uhradit poplatek ve výši 33 153 Kč, tedy celkově zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 60 153 Kč v dohodnutých měsíčních splátkách. Na úhradu svého závazku vůči právní předchůdkyni žalobkyně zaplatila žalovaná částku 4 000 Kč.9. Soud prvního stupně shledal žalobu nedůvodnou, když uzavřel, že žalobkyně neprokázala své tvrzení, že žalované poskytla úvěr hotovostně ke dni uzavření Smlouvy, tj. dne 6. 4. 2023.10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Smlouva o spotřebitelském úvěru obsahuje sdělení zákazníka: „shora uvedeným podpisem smlouvy stvrzuje, že obdržel v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru“. Smlouva obsahuje na konci každé ze dvou stránek podpis žalované. Pokud je tedy ve Smlouvě uvedeno, že již došlo k předání hotovosti, pak tato část Smlouvy plní potvrzení o splnění povinnosti věřitele poskytnout plnění ze Smlouvy. Pro tento závěr je tedy bez právního významu, že neexistuje účetní doklad o poskytnutí částky, která je předmětem Smlouvy, podstatná je pouze skutečnost, zda došlo k předání smluvených finančních prostředků.12. Žalobkyně splnila povinnost prokázat své tvrzení o poskytnutí finančních prostředků žalované v hotovosti při uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru a bylo na žalované, aby prokázala opak, tedy že finanční prostředky v hotovosti při podpisu Smlouvy nepřevzala. V posuzované věci se žalovaná opakovaně nedostavila k jednání, neuvedla nic na svoji obranu, ale zaplatila částku 4 000 Kč, kterou žalobkyně označila za splátku poskytnutého úvěru. Dílčí plnění žalované nelze považovat za konkludentní uznání dluhu (§ 2054 odst. 2 o. z.), ale tato okolnost nepřímo svědčí o tom, že žalovaná finanční prostředky skutečně obdržela.13. Požaduje-li žalobkyně za této situace v odvolacím řízení pouze nezaplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, je její nárok důvodný.14. Žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého nároku žalobkyně, které tak vznikl podle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení ve výši určené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.15. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně tak, že odvolacímu nároku žalobkyně zcela vyhověl, ve zbývající zamítavé části napadeného výroku rozsudek soudu prvního stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.16. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, proto podle § 224 rozhodl o nákladech řízení u soudu prvního stupně, kde byla žalobkyně ve věci pouze částečně úspěšná, má tak proto podle § 142 odst. 2 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. nárok při odečtení neúspěchu od úspěchu na 82 % celkových nákladů řízení, tj. 1 263 Kč za zaplacený soudní poplatek a 1 815 Kč náklady za právní zastoupení, tj. odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) po 400 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2., § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a 21 % náhrada DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 315 Kč; z toho 82 % činí částku 2 472 Kč.17. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a ve věci z větší části úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 3 513 Kč, tj. 82 % celkových nákladů řízení ve výši 4 138,70 Kč, tj. odměna advokáta za jeden úkon právní služby (odvolání) 2 020 Kč podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, 21 % náhrada DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 518,70 Kč a náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 150 Kč.18. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupce žalobkyně.