26 Co 33/2026-400 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že rozhodnutí správce domu č.p. , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , adresa, , ze dne 1. 1. 2024 a ze dne 6. 3. 2024 jsou neplatná (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala odvolání žalovaného z funkce správce domu č.p. , Anonymizováno, , , adresa, , se zamítá (výrok II.), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala jmenování , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, , správcem domu č.p. , Anonymizováno, , , adresa, (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).2. Soud prvního stupně všechny nároky požadované žalobou zamítl s odůvodněním, že požadavek uvedený ve výroku I. napadeného rozsudku není důvodný, protože žalobkyně není přehlasovaným vlastníkem a není tedy aktivně věcně legitimovaná k podání žaloby podle § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Zároveň soud prvního stupně uzavřel, že rozhodnutí vlastníků ze dne 18. 6. 2016, kterým si tehdejší vlastníci (žalovaný a , jméno FO, ) zvolili správcem žalovaného, je neplatné pro rozpor s ustanovením § 1192 odst. 1 o. z. Soud prvního stupně proto zamítl požadavek ve výroku II. napadeného rozsudku. Návrhu na odvolání správce (výrok III. napadeného rozsudku) soud prvního stupně nevyhověl, protože je na účastnících, aby o volbě nového správce rozhodli v souladu s ustanovením § 1193 odst. 1 o. z., ingerence soudu do této záležitosti přichází v úvahu teprve za situace, kdy volba nového správce bude řádně předložena shromáždění vlastníků, aniž by byl vysloven souhlas většiny všech vlastníků jednotek.3. Výrok IV. o nákladech řízení (který je předmětem odvolacího přezkumu) soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků soud spatřoval ve skutečnosti, že byť žaloba byla zamítnuta, nestalo se tak z důvodu, že by soud dal za pravdu důvodům uvedený v obraně žalovaného proti žalobě.4. Proti tomuto rozsudku, a to jen proti výroku IV., o nákladech řízení, podal žalovaný odvolání, ve kterém namítal, že zamítnutí žaloby z jiného důvodu, než kterým při své obraně argumentoval žalovaný, není závažným důvodem hodným zvláštního zřetele, kterým by bylo možné odůvodnit nepřiznání náhrady nákladů řízení. Ustanovení § 150 o. s. ř. je formulováno jako výjimka z pravidla a musí být vykládáno restriktivně. Ostatně i Ústavní soud při posuzování aplikace tohoto ustanovení akcentuje nutnost pohlížet na toto ustanovení pohledem úspěšnému účastníka. Žalovaný byl nucen náklady na právní zastoupení vynaložit a zároveň platí, že pokud by žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, tj. nepodal by ani první vyjádření k žalobě, pak by žalobě bylo vyhověno. Nepřiznání náhrady nákladů žalovaným účelně vynaložených se jeví jako značně nespravedlivé. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku tak, že žalovanému přizná náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.5. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5, 6 o. s. ř., když k projednání odvolání nebylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 1, písm. e/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.7. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 3. 2024 proti žalovanému domáhala určení neplatnosti rozhodnutí správce domu, odvolání žalovaného z funkce správce domu a jmenování , tituly před jménem, , jméno FO, správcem domu. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že s žalobou nesouhlasí, namítal, že žalobkyně není aktivně věcně legitimována, že žalobkyně nebyla jeho rozhodnutími přehlasována a nesouhlasil, aby se správcem domu stal , tituly před jménem, , jméno FO, z důvodu finančních závazků vůči žalovanému i ve vztahu k nákladům na dům. Ve věci bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem.8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.9. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.10. Základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, je zásada úspěchu ve věci vyjádřená v § 142 odst. 1 o. s. ř. V této zásadě se promítá princip, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Ustanovení § 150 o. s. ř. tuto zásadu umožňuje v konkrétním případě prolomit, nepřiznání náhrady nákladů řízení však může být jenom výjimečné a mohou jej ospravedlnit pouze důvody zvláštního zřetele hodné. Ustanovení § 150 o. s. ř. tedy neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Rozhodnutí, v souladu s nímž, si ten, kdo v řízení uspěl, také ponese sám své náklady, se proto bude spravedlivým jevit především s ohledem na existenci okolností, souvisejících s před procesním stadiem sporu, s chováním účastníků v tomto stadiu, s okolnostmi uplatnění nároku apod. (usnesení Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2862/07).11. V posuzované věci žalobkyně nebyla úspěšná a soud prvního stupně, aniž umožnil účastníkům se k případné aplikaci vyjádřit, o nákladech řízení rozhodl podle § 150 o. s. ř. s odůvodněním, že žaloba byla zamítnuta nikoliv z důvodů uvedených v obraně žalovaného proti žalobě.12. Žalovaný byl ve věci procesně úspěšný, bez ohledu na důvody, které vedly soud prvního stupně k zamítnutí žaloby, vynaložil náklady na zastoupení advokátem a rozhodnutí o nákladech řízení tak zcela podléhá zásadě úspěchu ve věci. Odvolací soud neshledal na straně žalobkyně žádné okolnosti, které představují důvody pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému žalovanému.13. Žalovanému vznikly náklady spojené se zastoupením advokátem v řízení před soudem prvního stupně ve výši 12 991,77 Kč, tj. odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 9. 5. 2024, účast u jednání dne 24. 10. 2024) po 1 500 Kč, odměna advokáta za jeden úkon právní služby (účast u jednání dne 5. 6. 2025) 2 300 Kč, podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném ke dni provedení jednotlivého úkonu právní služby, náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300 Kč, jeden úkon právní služby 450 Kč, podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu účinného ke dni provedení právní služby, náhrada za promeškaný čas 4 půlhodiny po 100 Kč, čtyři půlhodiny po 150 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu a cestovné v celkové výši 1 587 Kč na trase , adresa, a zpět k jednání soudu prvního stupně dne 24. 10. 2024 100 km a dne 5. 6. 2025 100 km, osobním vozem reg. zn. , SPZ, , při průměrné spotřebě paliva (motorová nafta) 6,1 l/100 km, zjištěné z technického průkazu použitého vozidla při ceně paliva 38,70/l a základní náhrady 5,60 Kč/km podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. a ke dni 5. 6. 2025 při ceně paliva 34,70/l a základní náhrady 5,80 Kč/km podle vyhlášky č. 475/2024, 21 % náhrada DPH z odměny, náhrady hotových výdajů, cestovného a náhrady za promeškaný čas podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve výši 2 254,77 Kč.14. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o nákladech řízení podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 12 991,77 Kč.15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 936 Kč, tj. odměna advokáta za jeden úkon právní služby (odvolání) 1 150 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů 450 Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a 21 % náhrada DPH z odměny a náhrady hotových výdajů podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve výši 336 Kč.16. Náhradu nákladů řízení je