26 Co 63/2026-79 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) v záhlaví označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 48 041 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 9. 2. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); zamítl žalobu, v části, v níž se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení částky 34 405 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 505 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 48 041 Kč od 14. 1. 2025 do 8. 2. 2025 a dále úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 970 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení (výrok II.); a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 299 Kč, k rukám advokáta , Jméno advokáta, , do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Soud prvního stupně při rozhodování vyšel z listinných důkazů předložených žalobcem, z nichž zjistil, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 23. 8. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 110 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou 60 pravidelných splátek po 2 559 Kč. Závazek sjednaný ve smlouvě byl ze strany žalobce splněn, a to odesláním peněžních prostředků ve výši 100 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Výši poskytnutého úvěru soud prvního stupně zjistil ze zprávy , právnická osoba, ., ze dne 12. 9. 2025, ve které bylo uvedeno, že žalobce poskytl žalovanému dne 24. 8. 2022 částku ve výši 100 000 Kč. Dle evidence žalobce žalovaný splátkami na poskytnutý úvěr uhradil částku 51 959 Kč. Dopisem ze dne 1. 11. 2024 žalobce od smlouvy o úvěru odstoupil a vyzval žalovaného k úhradě dluhu.3. K úvěruschopnosti žalovaného bylo žalobcem zjištěno, že příjem žalovaného činí 25 514 Kč měsíčně, náklady na bydlení 500 Kč měsíčně, žalovaný řádně nedoložil své měsíční náklady. Žalobce dále zjistil, že žalovaný splácí předchozí úvěr částkou 7 218 Kč měsíčně. Počáteční zůstatek na účtu žalovaného za měsíc červenec 2022 činil 128,81 Kč, konečný zůstatek 101,50 Kč.4. Uvedený skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), zejména ustanovení § 2395, § 2991 odst. 1, 2, § 1879 a § 1880 o. z., a s ohledem na spotřebitelskou smlouvu a datum jejího uzavření podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném k 23. 8. 2022 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Vzhledem ke zjištění, že žalobce před poskytnutím úvěru měl podložené informace toliko o příjmu, nikoliv o základních výdajích žalovaného, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobce nesplnil svoji zákonnou povinnost s řádnou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto uzavřenou smlouvu o úvěru vyhodnotil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou. Povinností žalovaného tak bylo vrátit prostředky, které prostřednictvím spotřebitelského úvěru načerpal. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění učiněného ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 9. 12. 2025, že takto byla na účet žalovaného připsána částka 100 000 Kč. Od této částky pak odečetl žalovaným uhrazené splátky v celkové výši 51 959 Kč, ve zbylé části představující rozdíl mezi poskytnutou a žalovanou částkou žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. napadeného rozsudku).5. Proti části zamítavého výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, pouze co do částky 10 000 Kč s příslušenstvím, podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že soud prvního stupně sice vycházel ze zprávy , právnická osoba, ., ze které při jednání soudu vyplynulo, že částka poskytnutá žalobcem měla činit 100 000 Kč, avšak z důkazů, které předložil, zejména ze samotné smlouvy o úvěru je zřejmé, že žalovaný načerpal úvěr do výše 110 000 Kč. Rozdíl mezi poskytnutou částkou 110 000 Kč a uhrazenou částkou 51 959 Kč tak činí 58 041 Kč, tedy o 10 000 Kč více než činí částka přiznaná rozsudkem soudu prvního stupně. Z těchto důvodů navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobci přizná dále částku 10 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z takto přiznané částky, a přizná mu právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.6. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil.7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.8. Výrok I. a výrok II. (co do částky 24 405 Kč s příslušenstvím) nebyly odvoláním dotčeny a samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).9. Při přezkumu napadeného rozsudku odvolací soud vycházel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, který k němu dospěl na základě správně provedeného dokazování. Dal však za pravdu žalobci v tom směru, že žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové částce 110 000 Kč. Tato skutečnost byla, v rozporu s prohlášením , právnická osoba, ., ze které vycházel soud prvního stupně, prokázána výpisem z účtu žalovaného, a koresponduje tak s tvrzeními žalobce a jím předloženými listinami, zejména přehledem plateb.10. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Soud prvního stupně správně posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, když nebylo prokázáno, že by žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, přičemž důsledkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost právního jednání (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 588 o. z., rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci , právnická osoba, . proti , Anonymizováno, ) a tento právní závěr ze strany žalobce nebyl ani zpochybňován. Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný úvěrový závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi namísto obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobci vůči žalovanému nárok pouze na vrácení poskytnuté jistiny a nic jiného. Odvolací soud proto přiznal žalobci právo na vrácení dále částky 10 000 Kč, jakožto rozdílu mezi poskytnutou a uhrazenou částkou úvěru (nad rámec částky již přiznané soudem prvního stupně ve výroku I. napadeného rozsudku) a v tomto směru část výroku II. rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil.15. Splatnost i této části pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Ode dne následujícího tedy náleží žalobci též úrok z prodlení dle § 1970 o. z., v jím požadované výši 10 000 Kč, jakožto rozdílu mezi poskytnutou a uhrazenou částkou úvěru.16. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř., znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žalobce má právo na náhradu řízení před soudem prvního stupně, když byl v řízení procesně úspěšnějším. Procesní úspěch žalobce činil 70 %, neúspěšný byl ve 30 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v poměru 40 %. Žalobci vznikly náklady za právní zastoupení ve věci za 4 úkony právní služby po 4 420 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za 4 úkon právní služby po 450 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % DPH podle