26 Co 85/2026-122 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha – západ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.), co do částky 4 550 Kč žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 717 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).2. Výrok o nákladech řízení (který je předmětem odvolacího přezkumu) odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ve věci převážně úspěšné žalobkyni náleží poměrná náhrada nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů za zastoupení advokátem, jejichž celková výše činí 22 085 Kč, z toho celkový úspěch žalobkyně ve výši 44 % představuje částka 9 717 Kč.3. Proti tomuto rozsudku, a to jen proti výroku o nákladech řízení, podala žalovaná odvolání, ve kterém namítla nesprávný výpočet výše nákladů řízení spočívající v tom, že soud přiznal žalobkyni náhradu za daň z přidané hodnoty ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř., ačkoliv právní zástupce žalobkyně není a nebyl plátcem daně z přidané hodnoty. Tato skutečnost je zřejmá z administrativního registru ekonomických subjektů vedeného Ministerstvem financí. Navíc v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým bylo zahájeno řízení, žalobkyně prostřednictvím právního zástupce uvedla, že zastupující advokát není plátcem daně z přidané hodnoty. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil výrok III. napadeného rozhodnutí a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 8 174,32 Kč.4. Žalobkyně se k odvolání žalované nevyjádřila.5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5, 6 o. s. ř., když k projednání odvolání nebylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 1, písm. e/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Výroky I. a II. napadeného rozsudku nebyly odvoláním dotčeny, proto v souladu s ustanovením § 205 odst. 2 o. s. ř. nabyly samostatně právní moci.7. Soud prvního stupně správně postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal v řízení z větší části úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované, nicméně nesprávně určil výši těchto nákladů.8. Žalobkyni náleží poměrná náhrada nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 870 Kč a nákladů za zastoupení advokátem.9. Podle § 137 odst. 1 o. s. ř., náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 2 o. s. ř.10. K nákladům řízení tak patří rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3230/10), když z procesního předpisu (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) přitom jednoznačně plyne, že za těchto okolností se přiznaná odměna a náhrady o příslušnou sazbu daně zvyšují.11. Podle ustanovení § 14a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), advokát, který je plátcem DPH, předloží soudu, u kterého uplatňuje z tohoto důvodu zvýšení odměny a náhrad podle zvláštního předpisu, osvědčení o registraci plátce DPH vydané příslušným plátcem daně.12. V administrativním registru ekonomických subjektů odvolací soud zjistil, že zástupce žalobkyně není veden jako plátce daně z přidané hodnoty.13. Žalobkyni v řízení vznikly náklady ve výši 18 578 Kč, tj. odměna advokáta za pět úkonů právní služby tak, jak je specifikoval soud prvního stupně v bodě 30. napadeného rozsudku po 2 980 Kč podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300 Kč a dva úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu účinného ke dni vykonání úkonu právní služby a 1 878 Kč za zaplacený soudní poplatek, z toho náleží ve věci převážně úspěšné žalobkyni poměrná část ve výši 44 %, tj. částka 8 174,32 Kč.14. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. o výši nákladů podle § 220 o. s. ř. změnil, ve zbývající části (určení oprávněné a povinné osoby, lhůta a místo plnění) rozsudek soudu prvního stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 347,40 Kč, tj. odměna advokáta za jeden úkon právní služby (odvolání) 1 490 Kč ve výši jedné poloviny, náhrada hotových výdajů advokáta za jeden úkon právní služby 450 Kč podle § 7 odst. 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu a náhrada DPH z odměny a náhrady hotových výdajů podle § 137 o. s. ř. ve výši 407,40 Kč.16. Náhradu nákladů odvolacího řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalované ve lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupkyně žalované.