56 CO 248/2021-32 — Krajský soud v Plzni

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % (ročně) od 24. 5. 2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I rozsudku). Výrokem II rozsudku uložil soud prvního stupně žalovanému dále povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení]. 2. Proti tomuto rozsudku, proti jeho výroku II o nákladech řízení, podala žalobkyně odvolání. Uvedla v něm, že odvolacím důvodem je skutečnost, že soud prvního stupně rozhodnutí o nákladech řízení nesprávně právně posoudil. Poukázala na skutečnost, že v řízení byla zcela úspěšná, a proto jí právem náleží dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně. Ve své podstatě žalobkyně namítá, že o výši těchto nákladů rozhodl soud prvního stupně nesprávně, pokud aplikoval na toto rozhodnutí ustanovení § 14b advokátního tarifu. V předmětné věci se jedná o nárok žalobkyně, který nebyl v řízení uplatněn návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, proto jí náleží náhrada nákladů řízení v plné výši, tedy bez aplikace ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Žalobkyně ve svém odvolání odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – Pobočky v Liberci, č. j. 83 Co 297/2015, na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 1068/2015-45, na usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 17 C 257/2015-82, jakož i na další rozhodnutí Krajského soudu v Praze a Městského soudu v Praze, s tím, že všechny uvedené soudy se ve svých odkazovaných rozhodnutích zabývaly obdobným nárokem žalobkyně a dospěly ke stejnému závěru, k závěru o tom, že v případě uplatňování shodného nároku není namístě použití aplikace ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený výrok II rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 786 Kč s tím, že tato odměna se skládá ze 3 úkonů právní služby po 1 900 Kč, ze 3 režijních paušálu po 300 Kč, z 21 % DPH z uvedených částek, jejímž plátcem zástupce žalobkyně je, a ze zaplaceného soudního poplatku za toto řízení ve výši 800 Kč. Dále navrhla, aby jí odvolací soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. 3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o nákladech řízení, aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (ustanovení § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.), posoudil důvody odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 4. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se návrhem došlým soudu prvního stupně dne 22. 4. 2021 se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 19 500 Kč, s úrokem z prodlení. V tomto návrhu žalobkyně uvedla, že je pojistitelem a žalovaný je pojistníkem dle pojistné smlouvy uzavřené dne 10. 12. 2018. Dne 9. 3. 2019 došlo ke vzniku pojistné události, v jejímž důsledku došlo ke vzniku škody a žalobkyně proto v souladu s pojistnou smlouvou poskytla poškozenému pojistné plnění ve výši 29 085 Kč. Při likvidaci následků pojistné události bylo zjištěno, že škodu způsobil žalovaný poté, co požil alkoholické nápoje, následně havaroval, a proto byl žalobkyní vyzván k úhradě částky, kterou žalobkyně poškozenému plnila. Žalovaný dluh vůči žalobkyni uznal co do důvodu i co do výše, žalovaný žalobkyni následně plnil pouze částku 9 585 Kč a zbývá mu tedy k uhrazení částka 19 500 Kč. 5. Soud prvního stupně ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl tento usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 6. 2021 č. j. EPR 99825/2021-10 zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. 6. Po provedeném řízení soud prvního stupně žalobě žalobkyně zcela vyhověl, pokud se týče rozhodování o věci samé. K odůvodnění výroku II o nákladech řízení soud prvního stupně uvedl, že při rozhodování o nich rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. Pokud se týče výše přiznaných nákladů řízení, soud prvního stupně ji stanovil částkou 2 252 Kč s tím, že tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 19 500 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud prvního stupně dodal, že žalobkyně se na soud obrátila formulářovou žalobou a činí tak opakovaně. 7. Součástí vydaného rozsudku, kterým soud prvního stupně rozhodoval o nároku uplatněném žalobkyní, je rozhodnutí o nákladech řízení (v souzené věci výrok II), který se zásadně řídí ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., jež účastníku, který měl ve věci plný úspěch, zaručuje právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí, přičemž při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem podle zvláštního právního předpisu, kterým je vyhláška č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Tato vyhláška byla s účinností od 1. 7. 2014 novelizována vyhláškou č. 120/2014 Sb., jež zavedla do advokátního tarifu ustanovení § 14b, podle kterého v občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za 1 úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty do 10 000 Kč 200 Kč, z tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 30 000 Kč 300 Kč a z tarifní hodnoty přes 30 000 Kč do 50 000 Kč 500 Kč. V takto novelizovaném znění pak soud prvního stupně v souzené věci aplikoval advokátní tarif při rozhodování o náhradě nákladů řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení v řízení úspěšné žalobkyni. Podle názoru odvolacího soudu je třeba ustanovení § 14b (advokátního tarifu) vykládat tak, že pro aplikaci tohoto ustanovení při rozhodování o nákladech řízení je třeba, aby byly splněny všechny tři podmínky v tomto ustanovení uvedené zároveň. V souzené věci se sice jedná o peněžité plnění, které nepřevyšuje 50 000 Kč, avšak nelze už dovodit, a v tomto směru odvolací soud přisvědčuje odvolací argumentaci žalobkyně, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně. Pokud soud prvního stupně jen stručně argumentuje tím, že v daném případě se žalobkyně obrátila na soud v přezkoumávané věci formulářovou žalobou a činí tak opakovaně, s touto stručnou argumentací nemůže odvolací soud souhlasit. Aniž by odvolací soud znal obsah spisů v soudem prvního stupně naznačovaných jiných řízeních, ve kterých žalobkyně požaduje po pojištěncích obdobný nárok, je vyloučené, aby se jednalo o nárok zcela totožný a není rovněž možné považovat uplatňování takovéhoto nároku jako tzv. formulářovou žalobu. Proto právě nenaplnění této podmínky vylučuje aplikaci ustanovení § 14b v souzené věci a žalobkyni, která byla ve sporu úspěšná, tak náleží právo na náhradu nákladů právního zastoupení dle § 7 advokátního tarifu v částce 1 900 Kč za 1 úkon právní služby, tedy na odměně advokáta za právní zastoupení za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu ve věci samé, předžalobní výzva k plnění) celkem 5 700 Kč, dále náhrada hotových výdajů v paušální výši 3 x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu, daň z přidané hodnoty podle § 137 o. s. ř. v sazbě 21 % z uvedených částek ve výši 1 386 Kč a za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Celková výše účelně vynaložených nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně tak činí částku 8 786 Kč. V tomto smyslu odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení postupem dle § 220 odst. 1 o. s. ř. způsobem shora uvedeným. 8. V odvolacím řízení úspěšné žalobkyni pak náleží právo na náhradu odvolacího řízení ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 a ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., a to nákladů právního zastoupení, tj. mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny sazby dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu a § 7 bod 5 ve výši 750 Kč, dále náhrada hoto