10 CO 174/2022-97 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I žalovanému uložil povinnost přispívat na výživu žalobkyně měsíčně částkou 1 500 Kč s účinností od 22. 4. 2021 do 30. 6. 2021 (výrokem II výživné 2 000 Kč měsíčně v období od 1. 7. 2021 do právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Výrokem III určil nedoplatek na výživném za období od 22. 4. 2021 do 28. 2. 2022 v celkové výši 19 450 Kč, který umožnil žalovanému splácet po 1 000 Kč měsíčně. Výrokem IV žalobu ve zbytku zamítl a výrokem V rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti tomuto rozsudku, a to proti výrokům I, II a III se odvolal žalovaný, který v odvolání poukázal na problémy v manželství, které se týkaly podle jeho názoru chorobné žárlivosti žalobkyně, popíjení alkoholu z její strany. Žalobkyně ho křivě obvinila z týrání osoby ve společném obydlí a nechala ho vykázat z jeho nemovitosti, přičemž celou událost vyšetřovala policie celý rok a žádné takové jednání se neprokázalo. V důsledku křivého obvinění přišel o dobře placené zaměstnání, zaměstnavatel ho chtěl přeřadit na jiný druh práce s novým platovým výměrem, který měl činit 16 000 Kč (náplň práce-zametání chodníků). Toto odmítl z důvodu nekalých praktik jeho zaměstnavatele. Jemu bylo zaměstnavatelem vyhrožováno, že pokud neskončí sám, stejně ho vyštípou. Ukončil tedy pracovní poměr dohodou. Po dobu vykázání hradil veškeré náklady na bydlení on, ale žalobkyně odmítala přispět na tyto náklady, platila pouze internet a televizi. V té době byl již v pracovní neschopnosti. Vyjádřil se i ke společnému úvěru, kdy manželka si před uzavřením manželství vzala úvěr ve výši 100 000 Kč na nový telefon a plastickou operaci prsů. On sám měl úvěr, který měl tehdy k doplacení ve výši 200 000 Kč na lepší bydlení a zařídil konsolidaci této půjčky s lepší úrokovou sazbou. Od dubna 2021 tento úvěr splácí sám. Dále poukázal na výši školkovného ve výši 36 000 Kč ročně. Podle jeho názoru pokud by žalobkyně byla na tom finančně špatně, nebylo nutné, aby dcera nastupovala do soukromé školky. Nezletilá nemá žádné spoření, a pokud by ho zřízené měla, nebyl by pro něj problém přispívat. Poté ještě poukázal na to, že pokud je žalobkyně v tíživé finanční situaci, pak je nepochopitelné, že si po celou dobu mohla dovolit doplňování svých vlasů, což není levná záležitost. Jeho nejvyšší výdělek za loňský rok činil 15 560 Kč, a pokud zaplatil všechny energie, výživné na dceru, splátky společného úvěru, činily jeho výdaje 16 000 Kč, takže neměl žádné prostředky nazbyt. Nesouhlasil se závěrem, že by v jejich případě byly rozdílné životní standardy a že by si žil žalovaný nad poměry. Na dceru platí výživné 4 000 Kč měsíčně a opět zmínil to, co uváděl před soudem prvního stupně, že si žalobkyně převedla ze společného účtu na soukromý účet za trvání manželství částku 98 000 Kč. 3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného písemně vyjádřila, ve vyjádření poukázala na postup orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s vykázáním žalovaného ze společného bydliště. Žalovaný z počátku toto vykázání nerespektoval, a proto byla opět nucena věc oznamovat Policii ČR a dne 26. 4. 2021 byla rozhodnutím Okresního soudu v Sokolově sp. zn. [číslo jednací] shledána jako zvlášť zranitelnou obětí trestného činu a byl jí přiznán nárok na bezplatnou právní pomoc poskytovanou zmocněncem. Tvrzení ze strany žalovaného jsou účelová a ničím nepodložená. Žalobkyně docházela do psychiatrické ambulance, a to v souvislosti se stresem, který měla při studiu, a její stav byl kompenzován. Také navštívila ordinaci za účelem řešení partnerské krize, ale žalovaný se odmítal této terapie účastnit. Potvrdila, že skutečně jí byl udělen trest zákazu řízení na zkušební dobu 18 měsíců, ve které se osvědčila. Otázku společných příjmů a výdajů prokázala před soudem prvního stupně. Žalovaný nad rámec ničeho nepřispívá, výživné řádně neplní a dobrovolně opustil několik prací, aby se vyhnul povinnosti platit výživné. To se prokázalo v opatrovnické věci nezletilé [jméno]. Žádost o rozvod manželství podala několik dnů poté, co byl vykázán ze společného bydliště, protože již nemohla setrvávat v terorizovaném vztahu. Manželství spokojené nebylo, žalovaný ji mimo jiné i slovně napadal a napadá také svého bývalého zaměstnavatele. Není pravdou, že měl být převeden na práci v podobě zametání chodníků, naopak má informace o tom, že měl pracovat v administrativě. Žalovaný však měl problémy v zaměstnání. Spoření pro dceru je založené od dubna 2020, žalovaný však spořit nechtěl, ale přesto společně spořili dceři 8 měsíců. O spoření je tedy informován. Žalovaný byl v březnu 2021 vykázán ze společného bydliště a žalobkyni také zamezil přístup ke společnému účtu, kam jí chodily veškeré příjmy. Penzijní připojištění, které žalobkyně měla, musela zrušit. Společně stavěli dům, spláceli úvěr žalovaného otci, tento dům pak prodali, koupili si dům v obci [obec], ale tento dům si nechal napsat žalovaný sám na sebe, včetně 2 pozemků. Podle žalobkyně byl její nárok dostatečně prokázán a navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. 4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo ve smyslu ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalovaného, vyjádření žalobkyně a po odvolacím jednání, při kterém z rozvodového rozsudku účastníků řízení byla zjištěna právní moc tohoto rozsudku (vyživovací povinnost mezi manželi trvá do tohoto okamžiku), dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 5. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu v závislosti na důkazní aktivitě účastníků a vzhledem k tvrzením žalovaného také v závislosti na jeho reakci po poučení dle § 118a o. s. ř. Na základě takto shromážděných důkazů, které vyhodnotil podle odvolacího soudu správně, zjistil skutkový stav, který po právní stránce rovněž správně posoudil. Odvolací soud se se závěry soudu prvního stupně plně ztotožňuje a odkazuje na shrnutí důkazů provedených soudem prvního stupně, tak jak jsou uvedeny v bodu 9 rozsudku soudu prvního stupně a na shrnutí skutkového stavu věci v bodě 10, 11 a 12 rozsudku soudu prvního stupně. Soud prvního stupně také vycházel ze správné právní úpravy uvedené v § 697 o. z. Správně s ohledem na toto ustanovení zkoumal finanční a majetkové poměry obou účastníků vzhledem k tomu, že v době posuzované a za dobu po kterou žalobkyně žádala výživné, tj. od 22. 4. 2021 byli účastníci řízení manželi. Závěr soudu prvního stupně, že jejich potřeby byly uspokojovány v rozdílně míře a že jejich životní standardy jsou odlišné, je závěrem správným. Žalobkyně se v důsledku incidentu odstěhovala, žalovaný byl vykázán ze společného bydliště a v souvislosti s odstěhováním žalobkyni vznikly náklady na bydlení, které byly nižší než náklady, které vynakládal žalovaný na své bydlení ve své nemovitosti. Přitom žalobkyně byla odkázána na rodičovský příspěvek a žalovaný byl zaměstnán u [anonymizována dvě slova] s průměrným výdělkem kolem 30 000 Kč měsíčně. Soud prvního stupně správně zhodnotil, že žalovaný, jestliže skončil služební poměr u [anonymizována dvě slova] dohodou, bylo tak z jeho iniciativy a že takové jednání je nutno posuzovat jako jednání, kdy se vzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti. Za takové situace se vychází z potencionality příjmu, t. zn. z příjmů, kterých dosahoval před tím, než pracovní poměr tímto způsobem skončil a je namístě uvažovat o jeho příjmu ve výši 30 000 Kč měsíčně bez ohledu na to, že později byl evidován jako uchazeč o zaměstnání či krátce pracoval v Německu, kde ostatně opět skončil pracovní poměr ze své vlastní vůle. Již rozdíly v těchto příjmech žalovaného a příjmech žalobkyně z titulu rodičovského příspěvku jsou rozdíly zásadní. Žalobkyně po tuto dobu měla dceru ve své péči a starala se o ní. Přiznané výživné tedy odpovídá zákonným kritériím, odpovídá celkovým rodinným a majetkovým poměrům, včetně toho, že z manželství se narodila dcera účastníků, která je aktuálně svěřena do výlučné péče žalobkyně. Soud prvního stupně také přihlédl k období, kdy žalovaný byl v pracovní neschopnosti a kdy jeho výdělek byl snížený. Bylo však zjištěno, že v té době byl stále vyšší než příjmy žalobkyně. Jednalo se o částku 16 000 Kč měsíčně. 6. Soud prvního stupně také správně zhodnotil otázku namítaného úvěru. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný primárně splácel svou část půjčky i vzhledem k výši původních úvěrů, které následně byly zkonsolidovány a také, že půjčka ze strany žalovaného byla využita na jeho nemovitost a jde o otázku, která může být vypořádána v rámci zaniklého společného jmění manželů a tytéž závěry pak uzavřel ve věci údajného odčerpání peněz z účtu ze strany žalobkyně. Správně soud prvního stupně poukázal na to, že podle tvrzení žalovaného mělo dojít k odčerpání těchto peněz ještě v době, kdy spolu žili ve společné domácnosti a že peněžní prostředky na účtu spadají do společného jmění a navíc to bylo v období, které není předmětem tohoto řízení. 7. Další námitky