10 CO 194/2022-114 — Krajský soud v Plzni

1. Okresní soud Plzeň-sever rozsudkem ze dne 19. 4. 2022, č. j. 8 C 44/2021-77, ve znění opravného usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 31. 5. 2022, č. j. 8 C 44/2021-90, žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 89 778 Kč s 10 % zákonným úrokem z prodlení od 9. 6. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni úplnou náhradu nákladů řízení ve výši 56 775,50 Kč do tří dnů od právní tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podala si žalovaná včasné odvolání, které svým podáním ze dne 23. 8. 2022 odůvodnila. Žalovaná s rozsudkem soudu prvního stupně nesouhlasí, jelikož dle ní soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá také na nesprávném právním posouzení věci. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně neporušila prevenční povinnost předcházet škodě na zdraví a že k jejímu pádu došlo na uklouzaném chodníku, který nebyl žalovanou upraven proti uklouznutí. Podle názoru žalované, a to i s přihlédnutím k závěrům nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/15, jakož i k relevantní judikatuře Nejvyššího soudu, nebyla ale v posuzované věci naplněna odpovědnost žalované za škodu ve smyslu ust. § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, jelikož příčinou újmy na zdraví vzniklé žalobkyni nebyla závada ve schůdnosti. Současně dle žalované nebyla naplněna prevenční povinnost ze strany žalobkyně předcházet újmě na svém zdraví, a to z důvodu nikoli nezbytné potřeby cesty žalobkyně, kterou si dle názoru žalované mohla i s ohledem na povětrnostní situaci odepřít, a možnost volby jiné trasy ze strany žalobkyně. Na rozdíl od soudu prvního stupně má dále žalovaná za to, že splnila své povinnosti zmírnit v mezích vlastních možností závadu způsobenou povětrnostními situacemi a jejich důsledky. Možnost výskytu náledí u neošetřeného chodníku je třeba dle žalované považovat za přirozený, předvídatelný a očekávaný jev v zimních měsících, pročež není důvod k tomu, aby žalovaná objektivně odpovídala za veškerou vzniklou újmu, a naopak je třeba zabývat se vždy otázkou možného spoluzavinění chodce, tedy žalobkyně. Dle přesvědčení žalované tedy soud prvního stupně nesprávně promítl závěry rozhodnutí Ústavního soudu do aplikace odpovědnosti za závadu ve schůdnosti, a proto navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítne a žalobkyni uloží povinnost k náhradě nákladů řízení žalované před soudy obou stupňů. 3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované uvedla, že s námitkami žalované nesouhlasí, a na rozdíl od žalované považuje rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný, při jehož vydání soud prvního stupně nijak nepochybil. Pokud žalovaná nadále klade důraz na podmínku„ nepředvídatelnosti“ závady ve schůdnosti, činí tak dle žalobkyně nesprávně, jelikož předvídatelnost závady ve schůdnosti není definičním znakem pro vznik odpovědnosti vlastníka komunikace za újmu vzniklou chodci v důsledku pádu na neošetřené pozemní komunikaci. Dle názoru žalobkyně je judikatura Nejvyššího soudu, na kterou žalovaná poukazuje, již překonána, a to právě nálezem Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/15, ve kterém Ústavní soud konstatoval, že předvídatelnost není definičním znakem pojmu závady ve schůdnosti. Soud prvního stupně tedy dle žalobkyně správně v dané věci tento nález Ústavního soudu aplikoval. Dále žalobkyně dodala, že svým jednáním neporušila svou prevenční povinnost, když svou chůzi a obuv důsledně přizpůsobila stavu komunikace, ale vzhledem k intenzitě závady ve schůdnosti nedokázala pádu zabránit. Rovněž důvod její vycházky je dle žalobkyně opodstatněný, jelikož šlo o zdravotní procházku a návštěvu, přičemž bylo pro žalobkyni v důsledku traumatizujícího zážitku, a to smrti jejího syna, nemyslitelné, aby strávila celý den ve svém obydlí bez možnosti vyjít si na procházku či alespoň na krátkou návštěvu ke svým známým. Současně žalobkyně upozornila, že předmětnou komunikaci musela používat denně, neboť se jedná o jedinou cestu vedoucí z místa jejího bydliště do centrální části obce, ve které se nachází obchod s potravinami, kostel, obecní úřad či pošta. Soud prvního stupně tedy dle názoru žalobkyně správně uzavřel, že nebylo zjištěno, že by se žalobkyně nechovala tak, aby úrazu předešla, přičemž důvod vycházky žalobkyně byl pochopitelný. Nebylo také možné od žalobkyně očekávat, že by neměla jen z důvodu předejití pádu v celém zimním období setrvávat doma, když k podstatným povětrnostním změnám v předchozích několika dnech nedošlo. Žalobkyně tedy souhlasila se závěry soudu prvního stupně, že neporušila žádným způsobem svou prevenční povinnost, zvolila vhodnou trasu své cesty a vhodnou zimní obuv, přičemž k jejímu pádu došlo na uklouzaném chodníku, který nebyl žalovanou obcí upraven proti uklouznutí. Žalobkyně dále nesouhlasila s tím, že by mělo být údajně v řízení před soudem prvního stupně prokázáno, že žalovaná splnila svou povinnost zmírnit v rámci svých možností závadu způsobenou povětrnostními situacemi a jejich důsledky s ohledem na zajištění zimní údržby, jelikož z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že žalovaná svou povinnost zajistit údržbu předmětného chodníku nesplnila, když nedostála své povinnosti na předmětném chodníku zimní údržbu provést, přičemž údržbu předmětného chodníku neprováděla před pádem žalobkyně dlouhodobě. Dle žalobkyně skutečnost, že žalovaná měla provádět zimní údržbu na území obce, nemůže vést k závěru, že žalovaná splnila svou povinnost podle zákona o pozemních komunikacích, a sice že by zajistila, aby předmětný chodník v místě, na kterém uklouzla, umožňoval bezpečný pohyb chodců. Jestliže se žalovaná rozhodla dlouhodobě na předmětném chodníku v místě pádu žalobkyně zimní údržbu neprovádět, porušila tím svou povinnost vyplývající ze zákona o pozemních komunikacích a je povinna nést nepříznivé důsledky takového rozhodnutí. Žalobkyně se tedy plně ztotožnila se závěrem soudu prvního stupně, že za újmu žalobkyně odpovídá toliko žalovaná, která nezajistila bezpečný pohyb chodců. Žalobkyně tedy navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před odvolacím soudem. 4. Na podkladě včasného odvolání žalované přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalované a vyjádření žalobkyně k němu, a poté, co ve věci konal dne 24. 11. 2022 jednání, dospěl k závěru, že odvolání žalované za důvodné považovat nelze. 5. V posuzované věci domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 89 778 Kč s příslušenstvím, která představovala jednak náhradu újmy na zdraví žalobkyně v podobě bolestného ve výši 89 278 Kč a dále náhradu spojenou s uplatněním pohledávky v podobě nákladu zaplaceného za vystavení posudku o bolestném ve výši 500 Kč. Svůj nárok na náhradu bolestného odůvodnila tím, že dne 6. 1. 2019 v 9.40 hodin utrpěla úraz na chodníku ve vlastnictví žalované, a to na pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] u domu [adresa] v k. ú. [obec], kdy uklouzla na náledí, ačkoli měla vhodnou obuv, zvolila vhodnou cestu, šla pomalu a klidně se zvýšenou opatrností. Při pádu si způsobila zlomeninu krčku stehenní kosti levé nohy, pročež byla ve [anonymizována dvě slova] [obec] nejprve ošetřena a dne 8. 1. 2019 rovněž operována a provedena u ní totální endoprotéza s tím, že hospitalizována byla do dne 21. 1. 2019. Bolestné bylo ohodnoceno lékařem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] na celkem 280 bodů, při hodně jednoho bodu 318,85 Kč bolestné činí právě částku 89 278 Kč. Žalovanou i pojistitelku žalované [pojišťovna] vyzvala k plnění, avšak její požadavek na zaplacení bolestného a náhrady za posudek o bolestném byl odmítnut z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalované a provedení údržby předmětné komunikace z její strany. Žalovaná nárok uplatněný žalobkyní neuznala z důvodu nedostatku věcné pasivní legitimace na její straně s ohledem na původně tvrzené místo úrazu ze strany žalobkyně a rovněž z toho důvodu, že dle ní nešlo s ohledem na stav předmětného chodníku o závadu ve schůdnosti, že výskyt náledí mohla žalobkyně předpokládat a měla tomu svoji chůzi přizpůsobit, a rovněž s ohledem na stanovisko pojišťovny a provádění zimní údržby z její strany. 6. Soud prvního stupně ve věci konal tři jednání, při kterých poskytl účastnicím poučení ve smyslu ust. § 118a o. s. ř., § 118b o. s. ř. i § 119a o. s. ř., vymezil mezi účastnicemi sporné a nesporné skutečnosti a provedl některé z účastnicemi navržených listinných důkazů a rovněž vyslechl svědky [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a také žalobkyni s tím, že skutková zjišt