10 CO 262/2022-94 — Krajský soud v Plzni

1. Okresní soud v Domažlicích rozsudkem ze dne 24. 6. 2022, č. j. 7 C 331/2021-79, zamítl návrhy žalobců, aby žalované byla uložena povinnost odstranit řadu tújí stojících při hranici pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], odstranit větve smrku stříbrného stojícího na pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] přesahující na pozemek parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], odstranit větve jalovce stojícího na pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] zasahující na pozemek parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], zdržet se neoprávněných zásahů do vlastnických práv žalobců, zejména pak zdržet se sázení stromů ve vzdálenosti tří metrů od společné hranice pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], spadu jehličí na pozemek žalobců a spadu listí na pozemek žalobců (výroky I. až III.), žalované uložil povinnost provádět údržbu tújí na hranici pozemků ve vlastnictví žalobců, pozemků parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], a to do výše dvou metrů odpovídající výši plotu žalobců, vždy v období od září do března následujícího roku, nejpozději však do 31. 3. každého roku (výrok IV.), a žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 7 392,55 Kč, a tuto uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] (výrok V.). 2. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti jeho výroku V. o náhradě nákladů řízení účastníků, podali si žalobci i žalovaná včasná odvolání. 3. Žalobci své odvolání odůvodnili tím, že soud prvního stupně zčásti jejich žalobě vyhověl, zčásti ji zamítl a o nákladech řízení rozhodl tak, že považoval úspěch žalované za převažující a přiznal jí poměrnou část nákladů řízení. Takové rozhodnutí považují žalobci za nesprávné, jelikož dle nich se měl soud prvního stupně zabývat možností aplikace ust. § 150 o. s. ř., jelikož dle žalobců bylo prokázáno, že podání imisní žaloby zavinila žalovaná, která nereagovala na výzvu žalobců k nápravě závadného stavu, vzrostlé túje neudržovala, nezabránila tím obtěžování žalobců a rušení jejich vlastnického práva. Dle žalobců bylo namístě přihlédnout i k tomu, že bylo prokázáno, že žalovaná se vůči členům rodiny žalobců dopustila protiprávního jednání a že matka žalované se vůči žalobcům dopustila jednání, které bylo důvodem jejího trestního stíhání a odsouzení. Navíc sama žalovaná je v souvislosti s pravomocným odsouzením její matky podezřelá z toho, že u soudu jako svědek proti žalobcům křivě vypovídala. Soud prvního stupně měl tak dle žalobců rozhodnout, že nepřizná žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Následně žalobci uvedli, že dle nich žalovaná zavinila podání žaloby, pokud dlouhodobě nečinila nic pro to, aby nerušila nadmíru vlastnické právo žalobců, a tedy by bylo namístě zvažovat přiznání práva na náhradu nákladů řízení žalobcům, jelikož byli v základu věci zcela úspěšní, pokud bylo konstatováno, že žalovaná ruší vlastnické právo žalobců, a v dané věci šlo již jen o formu uložení povinnosti žalované. V té souvislosti poukázali žalobci také na svoji opakovanou snahu věc řešit, kterou však žalovaná odmítala, a tím také zavdala důvod pro podání žaloby. Výši náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně vyčíslili celkem na částku 31 403 Kč. Žalobci tedy navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku V. změnil tak, že žádnému z účastníků nepřizná právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, nebo aby jej změnil tak, že žalovaná bude povinna žalobcům uhradit náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 31 403 Kč a dále náklady odvolacího řízení ve výši 2 667 Kč. 4. Žalovaná ve svém odvolání uvedla, že původně nechtěla odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podat, bylo-li však odvolání podáno žalobci, nakonec k němu přistoupila, jelikož rozhodnutí o nákladech řízení nepovažuje za správné. Dle žalované je třeba v této věci považovat ji za plně úspěšnou, pokud ve všech částech, pro které byla žaloba původně podána, byla zamítnuta, a uložena jí byla povinnost pod výrokem IV., se kterou sama žalovaná souhlasila, a tento požadavek byl žalobci uplatněn až při jednání soudu prvního stupně v průběhu řízení. Žalovaná přitom dle svého přesvědčení podání žaloby ze strany žalobců nijak nezavinila s tím, že podstatou sporu nejsou ani tak stromy na hranici pozemků jako spíše jiné různé existující problémy mezi účastníky. Sama tedy podání žaloby považuje za šikanozní a nesouhlasí proto s krácením jí vzniklých nákladů řízení. Byla to také dle svého názoru právě ona, kdo se snažil nabídnout řešení, které nebylo akceptováno. Žalovaná tedy navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku V. změnil tak, že žalované přizná plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 14 785,10 Kč a rovněž jí přizná náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 150 Kč. 5. Na podkladě včasných odvolání žalobců i žalované přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku V. o náhradě nákladů řízení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalobců a žalované, a aniž by musel nařizovat jednání, jak mu to umožňuje ust. § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolání žalobců ani žalované za důvodná považovat nelze. 6. S ohledem na to, že přezkumu odvolacího soudu podléhá pouze výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, bude se odvolací soud zabývat pouze těmi skutečnostmi, které jsou pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení v dané věci podstatné. 7. Uvést je tak nejprve třeba, že soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že na straně žalované shledal úspěch v rozsahu tří čtvrtin a na straně žalobců v rozsahu jedné čtvrtiny, tudíž žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu jedné poloviny, kterou vypočetl na částku 7 392,55 Kč. 8. S ohledem na námitky účastníků v jejich odvoláních dále odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně v dané věci správně v souladu s ust. § 142 o. s. ř. posuzoval, jak který z účastníků v daném sporu uspěl. Dle názoru odvolacího soudu nelze soudu prvního stupně vytknout, že by míru úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu posoudil nesprávně, pokud uzavřel, že úspěch žalobců spočívá v rozsahu jedné čtvrtiny předmětu sporu a úspěch žalované v rozsahu tří čtvrtin předmětu sporu. Okresní soud přitom správně zhodnotil to, co bylo předmětem řízení v době vydání jeho rozhodnutí, tedy správně přihlédl i k tomu, že předmětem řízení se vedle původně uplatněných požadavků žalobců, se kterými neuspěli, následně stal i jejich požadavek na uložení povinnosti žalované k údržbě tújí na hranici pozemků ve vlastnictví účastníků (soud prvního stupně tuto změnu žaloby připustil), jemuž vyhověl. S ohledem na povahu uplatněných nároků není dle názoru odvolacího soudu nesprávnou ani úvaha soudu prvního stupně, pokud každý požadavek uplatněný žalobci hodnotil v otázce náhrady nákladů řízení jako stejně významný, a tedy pokud v rozsahu tří požadavků žalobců žalobu zamítl a jednomu požadavku žalobců vyhověl, správně dle názoru odvolacího soudu míru úspěchu a neúspěchu ve sporu určil tím způsobem, jak to učinil. 9. Nelze dále souhlasit se žalobci, že by rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé bylo kladným rozhodnutím o základu nároku žalobců, resp. že by bylo třeba v základu nároku žalobců považovat je za plně úspěšné. Taktomu není, jelikož požadavky žalobců týkající se neoprávněných zásahů do jejich vlastnického práva týkaly se několika samostatných zásahů ze strany žalované. V rozsahu prvních tří požadavků žalobců však soud prvního stupně tomu, že by šlo ze strany žalované o neoprávněné zásahy do vlastnického práva žalobců, nepřisvědčil. Pouze v případě požadavku na údržbu tújí stojících na hranicích pozemků žalobců a žalované jejich požadavek vyslyšel a oprávněným jej shledal. Nelze tak v žádném případě uzavřít, že by žalobci byli v tomto sporu zcela či převážně úspěšní a mělo by se jim tak náhrady nákladů řízení dostat od žalované. 10. Na druhou stranu nelze považovat za plně úspěšnou ani žalovanou, jak to ve svém odvolání namítá, pokud části požadavku žalobců na údržbu tújí z její strany bylo vyhověno, a to bez ohledu na to, zda žalovaná s takovým požadavkem žalobců souhlasila či nikoli, jelikož k uzavření smíru mezi účastníky nedošlo. Námitky žalované uplatněné v jejím odvolání tak směřují spíše do vlastního meritorního rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení povinnosti žalované k údržbě tújí. Pokud však proti tomuto výroku rozsudku soudu prvního stupně odvolání žalovaná nepodala, je třeba vycházet z toho, že nabyl právní moci a taková povinnost žalované soudem prvního stupně uložena byla a žalobci s tímto svým požadavkem uspěli. Nelze dále uvažovat ani tak, že by žalovaná nezavdala důvod pro podání žaloby v rozsahu tohoto požadavku žalobců, pokud soud prvního stupně uzavře