13 CO 317/2021-400 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobci po žalovaném domáhali náhrady imateriální újmy a náhrady nákladů léčení, o nichž tvrdili, že jim vznikly v příčinné souvislosti se zaviněným protiprávním jednáním žalovaného, které mělo spočívat v tom, že dne 13. 2. 2012 v době kolem 13.00 hod. před domem [adresa] v obci [ulice], okres [okres], zezadu strčil do žalobkyně b) tak, že z lavičky, na níž stála, upadla na zledovatělou zem před lavičku a přitom se udeřila do čela a do břicha, v důsledku čehož utrpěla poškození zdraví, a to zlomeninu čelní kosti, zlomeninu týlní kosti, vše vpravo, krvácení pod tvrdou plenu mozkovou – subdurální hematom v čelní oblasti a v týlní oblasti, vše vpravo, které si vyžádalo hospitalizaci v [anonymizována čtyři slova] od 14. 2. 2012 do 7. 3. 2012 a nadále domácí léčení po dobu nejméně 2 – 3 měsíců, kdy musela na hlavě nosit ochrannou helmu, následně byla osvobozena z tělesné výchovy a omezena ve fyzické zátěži. Soud prvního stupně rozhodl ve věci nejprve rozsudkem z 29. 1. 2018, č. j. 33 C 175/2013-188, jímž žalobu zamítl z důvodu, že žalobci neunesli břemeno tvrzení a důkazní o rozhodných skutečnostech svědčících pro závěr o odpovědnosti žalovaného za poškození zdraví žalobkyně b). Usnesením z 24. 7. 2018, č. j. 13Co 123/2018-222, odvolací soud tento rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným pokynem vyzvat žalobce k odstranění neurčitosti žaloby spočívající v tom, že nebylo zřejmé, jaké nároky, resp. v jaké výši vůbec uplatňuje žalobkyně b) a jaké konkrétní imateriální újmy se ona i žalobci a) a c) domáhají, tj. zda uplatňují zadostiučinění jako nárok na ochranu osobnosti podle zák. ř. 40/1964 Sb., obč. zák., anebo zda uplatňují na základě přechodného ust. § 3079 odst. 2 o. z. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle příslušných ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., o. z. Dále odvolací soud uložil soudu prvního stupně posoudit řádně zákonné předpoklady odpovědnosti žalovaného za újmu na zdraví žalobkyně b), zejména zhodnotit výpovědi svědků úrazového děje, kteří vypovídali bezprostředně po úrazu před policií, ale i jejich výpovědi před soudem prvního stupně, a zabývat se mechanismem úrazového děje ve vazbě na oba nehodové děje, které 13. 2. 2012 žalobkyně b) utrpěla, (jednak pád z lavičky a jednak úraz na kluzišti při podjíždění provazu) a v této souvislosti doplnit dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví ke zjištění, které z utrpěných zranění žalobkyně b) mohlo být následkem pádu z lavičky na zem. Konečně pak odvolací soud uložil soudu prvního stupně (za předpokladu dovození škodného protiprávního jednání žalovaného) věnovat pozornost otázce, zda byl žalovaný v době, kdy k úrazu došlo, schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. 2. Soud prvního stupně po kasaci svého prvního rozhodnutí podle pokynů odvolacího soudu řádně postupoval. Žalobci na základě jeho výzvy upřesnili, jakých nároků se po žalovaném domáhají, a navrhli změnu žaloby s tím, že požadují zaplacení částky 909 300 Kč, z čehož se žalobkyně b) domáhá náhrady bolestného v částce 20 400 Kč, ztížení společenského uplatnění v částce 120 000 Kč a náhrady nemajetkové újmy v částce 400 000 Kč a žalobci a) a c) požadují náhradu nemajetkové újmy, každý v částce 150 000 Kč, a dále oba společně a nerozdílně náhradu nákladů léčení v částce 68 900 Kč. Změna žaloby byla usnesením soudu prvního stupně při jednání dne 31. 8. 2020 připuštěna. Soud prvního stupně dále přibral do řízení znalce z oboru zdravotnictví, jemuž uložil objasnit, jaké z utrpěných zranění žalobkyně b) mohlo být následkem pádu z lavičky na zem a úderu do čela. Ze znaleckého posudku ustanoveného soudního znalce z oboru chirurgie MUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], vyplynulo, že na zranění žalobkyně b) se podílely dva nehodové děje, a to jak pád z lavičky, tak nehoda na skluzavce, kde se žalobkyně b) uhodila do týlní strany lebky. Za dominantní příčinu potíží žalobkyně b) označil znalec druhý mechanismus zranění a uvedl, že svou intenzitou způsobil zásadní zdravotní potíže, které žalobkyně b) utrpěla. Soud prvního stupně rovněž zadal posudek znalkyni z oboru psychologie k posouzení otázky, zda byl žalovaný v době, kdy k nehodě došlo, schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. Důkaz tímto posudkem však neprovedl, neboť, jak uvedeno níže, dospěl posléze k opětovnému závěru, že odpovědnost žalovaného za škodu nebyla prokázána. Na návrh žalobců soud prvního stupně provedl ve fázi řízení po kasaci dále výslech jediného dospělého svědka nehody, při níž žalobkyně utrpěla úraz, [jméno] [příjmení] a knihovnice, která byla o úrazu informována bezprostředně poté, kdy k němu došlo, a následně byla s žalobkyní a) navštívit žalobkyni b) v nemocnici. Ta předložila soudu prvního stupně novinový článek ze [okres] [anonymizováno], kde se žalobkyně a) o úrazu žalobkyně b) vyjadřovala. Vyslechnut byl rovněž svědek [jméno] [příjmení], který měl být coby jedno z dětí přítomen incidentu, při němž k poškození zdraví žalobkyně b) došlo. 3. Po zhodnocení slyšených svědků včetně závěrů ustanoveného soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], dospěl soud prvního stupně opětovně k závěru, že se žalobcům nepodařilo prokázat, že to byl žalovaný, kdo dne 13. 2. 2012 strčil do žalobkyně b) a zavinil pádem z lavičky na zledovatělou zem poškození jejího zdraví. V dané souvislosti poukázal soud prvního stupně především na vyjádření samotné žalobkyně b) o tom, jak k jejímu poranění došlo, kdy žalobkyně b) ve vyjádření před policejním orgánem uvedla, že do ní strčil [příjmení] [příjmení] a upadla na [jméno] [příjmení] a že žalovaný u lavičky vůbec nebyl. Svědek [příjmení] [příjmení] na policii nejprve vypověděl, že žalovaný do žalobkyně b) nestrčil, den poté však své vyjádření změnil a policii uvedl, že neřekl, že do žalobkyně b) strčil žalovaný z důvodu, že se žalovaného bál. Změnu ve výpovědi svědka [jméno] [příjmení] posoudil soud prvního stupně jako účelovou se zdůvodněním, že si byl vědom, že policie zahájila úkony trestního řízení také vůči němu. Z obavy o bratra pak podle soudu prvního stupně vypověděla účelově také [jméno] [příjmení], že do žalobkyně b) strčil žalovaný. Jako nevěrohodnou posoudil soud prvního stupně rovněž výpověď svědka [jméno] [příjmení], který před policií uvedl, že se žalovaného bál, a proto zprvu nechtěl hovořit o tom, že žalovaný strčil do žalobkyně b). K výpovědi dalších svědků slyšených před policií soud prvního stupně nepřihlížel, neboť nebyli incidentu u lavičky přítomni. Jediný zletilý svědek incidentu u lavičky [příjmení] [příjmení] sice viděl, jak si děti hrají, neviděl však, zda a kdo do žalobkyně b) strčil tak, že spadla z lavičky. Soud prvního stupně dále poukázal na zjištění, že matka žalobkyně b) ještě v květnu 2019 do [okres] [anonymizováno] uvedla, že do žalobkyně b) strčili dva chlapci. S ohledem na závěry znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], podle něhož druhý mechanismus zranění (na skluzavce), jehož se žaloba netýkala, měl větší intenzitu a byl tak v celkovém zranění, které způsobilo žalované potíže, o něž jde v tomto řízení, dominantní, soud prvního stupně dovodil, že nebyla prokázána ani příčinná souvislost mezi tvrzeným protiprávním jednáním žalovaného a vznikem újmy, jejíž náhrady se žalobci domáhají. 4. Rozsudek soudu prvního stupně napadli žalobci v zákonné lhůtě odvoláním. Soudu prvního stupně vytýkali, že z připojeného policejního spisu akcentoval jen ty listiny, které protiprávní jednání žalovaného zpochybňovaly. V úředním záznamu policie, kde žalobkyně b) uvedla, že u stolu a lavičky byla sama a měl do ní zboku strčit [příjmení] a [příjmení], měla dle žalobců žalobkyně b) popisovat jinou událost, než tu, která předcházela jejímu zranění. Odkazovali na výpovědi svědků [jméno] [příjmení], a zejména na výpovědi [jméno] [příjmení], jeho sestry a [jméno] [příjmení] z 16. 2. 2012, podle kterých do žalobkyně b) předtím, než upadla na čelo, strčil žalovaný. Žalobci ze shody uvedených výpovědí dovozovali, že protiprávního jednání žalovaného, jehož následkem žalobkyně b) utrpěla zranění, bylo prokázáno. Odkazovali na shodné závěry policejního šetření. Dále žalobci v odvolání rozebrali výpovědi svědků slyšených před soudem prvního stupně, z nichž [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] uvedli, že si událost již nepamatují. Svědek [příjmení] [příjmení] již s odstupem doby rovněž nedokázal před soudem popsat, jak k pádu žalobkyně b) došlo, nicméně setrval na své výpovědi, kterou učinil před policií dne 16. 2. 2012, čímž dle žalobců usvědčil žalovaného z nepravdivého tvrzení, že na místě, kde k pádu žalobkyně b) z lavičky došlo, v době jejího úrazu nebyl. Žalobci své odvolání opírali o odborné vyjádření znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], které podala pro potřeby šetření policie, v němž uvedla, že zjištěný mechanismus, tj. pád žalobkyně b) na obličej ze stolu na tvrdou podložku, odpovídá vzniklému poranění. Znalecký posudek