18 CO 142/2022-172 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 80 000 Kč s příslušenstvím a na nákladech řízení 59 660 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně dne 21. 5. 2018 převedla 80 000 Kč na účet žalovaného za účelem nákupu automobilu a žalovaný je měl uhradit později podle svých možností, čímž došlo k uzavření ústní smlouvy o zápůjčce. Jelikož splatnost zápůjčky nebyla výslovně sjednána, nastala vypovězením smlouvy žalobkyní po uplynutí šestitýdenní lhůty od jejího doručení dne 5. 12. 2019. Výpovědní doba počala běžet dne 6. 12. 2019 a poslední den této doby a splatnost celého závazku nastala 17. 1. 2020. 2. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, v němž uvedl, že účastníci jako bývalí partneři sdíleli společnou domácnost od září 2015 do 13. 12. 2018 v [obec], [ulice a číslo]. Na jaře roku 2018 došlo ke koupi automobilu. Žalobkyně měla účty ve dvou bankách a žalovaný účet v jedné bance. Žalobkyně si dle potřeby libovolně přeposílala peněžní prostředky mezi svými účty. Tvrzení žalobkyně o výlučném hospodaření účastníků, ze kterého vzešla zápůjčka z výlučných prostředků žalovanému, bylo vyvráceno výpisem z účtu vedeného na jméno žalovaného, z něhož vyplynulo, že za období od 15. 12. 2017 do 31. 12. 2018 byla žalobkyni na účet [právnická osoba] zaslána částka celkem 102 500. Tyto peníze pocházely z oficiálních příjmů žalovaného a žalovaný se jimi podílel jak na běžném financování domácnosti, tak na spoření nad rámec běžných výdajů. Tvrzení žalobkyně, že měla sama našetřit své výlučné prostředky na automobil ve výlučném vlastnictví žalovaného, nebylo s ohledem na příjmy žalobkyně, která byla na rodičovské dovolené, velmi pravděpodobné. Žalobkyně později svá tvrzení upravila tak, že se jednalo o vrácenou zápůjčku peněz poskytnutou jejím rodičům na rekonstrukci bytu. Soud se nezaobíral velmi podstatnou otázkou, jakým způsobem bylo fakticky naloženo s prostředky na účtu žalobkyně v [právnická osoba] Není pravdou, že žalovaný namítal vypořádání nároků účastníků, tedy že došlo ke smísení finančních prostředků účastníků a mělo by případně dojít k vypořádání jejich spoluvlastnictví, až ve svém závěrečném návrhu. Žalovaný již v e-mailu z 13. 12. 2019, adresovaného zástupkyni žalobkyně, sdělil v reakci na předžalobní výzvu, že naopak došlo„ k vypořádání finančních záležitostí“ mezi účastníky dne 13. 12. 2018, tj. v den odstěhování se žalovaného ze společné domácnosti účastníků. Tyto skutečnosti pak žalovaný uváděl po celou dobu řízení. Prvostupňový soud se mýlí, jestliže právní závěry o tom, na základě jakého titulu žalobkyně nárok eviduje, podřazuje pod skutková tvrzení podléhající koncentrační lhůtě. Žalovaný na základě dohody účastníků ponechal žalobkyni zařízení bytu v hodnotě přes 100 000 Kč, které bylo zčásti pořízeno ze společných prostředků účastníků, oproti zakoupenému automobilu, kdy v této době již žalovaný uhradil zbývající část kupní ceny (30 000 Kč) na účet žalobkyně. Částka 50 000 Kč bylo žalovaným naspořeno na účtu žalobkyně již před koupí automobilu. Pokud žalobkyně tvrdí, že tyto věci byly uhrazeny z jejích výlučných prostředků, s ponechanými věcmi ve společné domácnosti si logicky ponechala i doklady o jejich koupi. Skutečnost, že na hlavičce faktury figurovala žalobkyně jako odběratel, nasvědčuje pouze tomu, že to byla žalobkyně, která v domácnosti„ držela kasu“ a autoritativně rozhodovala o útratě společných prostředků. Žalovaný od prosince 2017 do října 2018, kdy byla žalobkyně na rodičovské dovolené, vkládal své peněžní prostředky na její účet u [obec] [anonymizováno], kdy se jednalo o peníze, které obdržel za brigády zejména u pana [jméno] [příjmení], u kterého vykonával práci elektrikáře asi po dobu jednoho roku. Svědek [jméno] [příjmení] přesvědčivě vypověděl skutečnosti týkající se náplně práce a odměňování zaměstnanců. Soud tento důkaz nijak relevantně nevyhodnotil oproti výpovědím svědků – rodičů žalobkyně. Nebylo přesvědčivé tvrzení žalobkyně o tom, že si u svých rodičů ponechávala v obálce v hotovosti 200 000 Kč. Nebyla přesvědčivá ani výpověď matky žalobkyně ohledně rekonstrukce bytu, kterou ona a její manžel měli částečně financovat z úspor žalobkyně. Navrhuje změnu rozsudku a zamítnutí žaloby, případně zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného písemně vyjádřila tak, že prokázala v kontextu všech provedených důkazů, že v době, kdy žalovanému poslala částku ve výši 80 000 Kč, měla na svém spořicím účtu vedeném u [příjmení] [příjmení] dostatek finančních prostředků náležejících do jejího výlučného vlastnictví. Žalobkyně si skutečně přeposílala finanční prostředky mezi svými účty. Prokázala, že hradila nájem a běžné výdaje související s domácností a žalovaný na ně ex post přispíval dle svých možností, nejprve částkou 3 500 Kč, po nastoupení žalobkyně na rodičovskou dovolenou částkou vyšší. Pokud žalovaný tvrdil, že žalobkyně hradila nájem a on nakupoval potraviny a hradil všechny ostatní výdaje, k tomu žádné výpisy z účtů nepředložil. Žalovaný nepopírá, že v době pořízení osobního automobilu neměl dostatek finančních prostředků, a proto s žalobkyní uzavřel smlouvu o zápůjčce, avšak toliko ohledně částky 30 000 Kč. Tvrdil, že kupní cena byla uhrazena tak, že 70 000 Kč bylo z vlastních prostředků, kdy 50 000 Kč měl k dispozici na účtu žalobkyně a 20 000 Kč v hotovosti mu dala babička. Nebyl však schopen upřesnit, zda tuto částku mu babička darovala, nebo půjčila. Z důvodu četnosti sporných tvrzení mezi účastníky soud správně zkoumal veškeré okolnosti jejich soužití, jakož i majetkové poměry účastníků, které rovněž správně vyhodnotil. Žalovaný do vztahu s žalobkyní vstupoval s dluhy, které měl i v roce 2017. Tažnou silou domácnosti byla žalobkyně, která si vedle svých příjmů souběžně spořila na bankovní účet vedený u [příjmení] [příjmení]. Žalovaný navíc při výslechu uvedl, že v době mezi lety 2017 a 2018 neměl žádné exekuce, proto nespadá do logického rámce celé věci ani jeho tvrzení, že své ušetřené peníze posílal na běžný účet žalobkyně vedený u [právnická osoba], když mohl své naspořené finanční prostředky ponechat bez obav na svém běžném účtu, kam mu zároveň chodila i výplata. Nedůvěryhodná jsou tvrzení žalovaného ve vztahu k jím uváděným splátkám zápůjčky ve výši 30 000 Kč, kterou měl žalobkyni vrátit, když nebylo postaveno najisto, která z částek zaslaná žalovaným do konce roku 2018 je splátka jím tvrzené zápůjčky, která je příspěvkem na domácnost a která je spořením určeným na spořicí účet. Žalobkyně prokázala i původ peněžních prostředků, které na bankovní účet vedený u [příjmení] [příjmení] posílala poté, co je obdržela od rodičů jako vrácenou část zápůjčky za účelem rekonstrukce jejich bytu. Žalovanému se ani nepodařilo prokázat to, že by do domácnosti žalobkyně investoval větší obnos finančních prostředků, které by posléze s žalobkyní vypořádal, jak tvrdil. Z těchto důvodů žalobkyně navrhuje potvrzení napadeného rozsudku. 4. Odvolání žalovaného není důvodné. 5. V přezkoumávané věci soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, všechny důkazy řádně zhodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. a dospěl ke správným skutkovým i právním závěrům, s nimiž se odvolací soud zcela ztotožňuje a pro stručnost na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje. 6. Soud se řádně vypořádal se všemi námitkami žalovaného uplatněnými v průběhu nalézacího řízení. Jako vysoce nepravděpodobné a na základě zjištěného skutkového stavu neprokázané posoudil tvrzení žalovaného, že se účastníci před Vánoci 2017 dohodli na tom, že budou spořit na nákup automobilu. Ohledně pěti částek po 10 000 Kč, které žalovaný zasílal na účet žalobkyně, bylo prokázáno, že se jednalo o výživné pro nezletilou dceru účastníků a platby na rodinnou domácnost. Soud velmi precizně zdůvodnil, proč neuvěřil žalovanému, že měl dostatek finančních prostředků na to, aby přispíval na domácnost účastníků a zároveň si spořil na osobní automobil na běžném účtu žalobkyně v [obec] [anonymizováno], který nebyl nijak úročen. Na majetek žalovaného navíc v té době nebyly vedeny žádné exekuce, takže si mohl bez obav spořit na svém účtu. Příjmy žalovaného se nepodařilo prokázat ani výpovědí svědka [příjmení], který toliko potvrdil, že žalovaný s ním pracoval u stejného zaměstnavatele. Žalovaný dále hodnověrně nevysvětlil a neprokázal, zda tvrzenou částku 20 000 Kč získal od své babičky darem, či zda šlo o zápůjčku. Žalovaný připustil uzavření zápůjčky s žalobkyní toliko ve výši 30 000 Kč, kdy soud těmto tvrzením žalovaného neuvěřil, což velmi přesvědčivě a logicky zdůvodnil. Výpověďmi svědků žalobkyně prokázala původ svých výlučných finančních prostředků. Případné nesrovnalosti ve výpovědích svědků oproti skutkovým tvrzením žalobkyně soud svým logickým výkladem odstranil. 7. Soud se velmi podrobně zabýval finančními operacemi na účtech žalobkyně i žalovaného a dospěl ke správnému závěru, že nemohlo dojít ke smísení finančních prost