25 CO 102/2022-164 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 22 000 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 12. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Co do části požadavku zákonného úroku z prodlení jdoucího od 24. 9. 2019 do 19. 12. 2019 byla žaloba zamítnuta (výrok II) a žalovanému byla uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení 23 533,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o dílo, když nebylo doloženo, že byl jednoznačně a určitě vymezen předmět díla a stejně tak nebyla dohodnuta jeho cena. Skutečnost, že absentovala dohoda o ceně, potvrdily obě strany a za tohoto stavu s ohledem k neplatné smlouvě o dílo, poskytla-li žalobkyně žalovanému částku 22 000 Kč, poskytla mu ji bez právního důvodu. Tento závěr nezměnilo ani poučení žalovaného ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby tvrdil skutečnosti o existenci právního důvodu. Namístě je tak aplikace ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o vydání bezdůvodného obohacení a žalovaný byl k plnění včetně úroku z prodlení zavázán. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci. 2. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalovaný včasným odvoláním, které směřovalo do celého rozsudku soudu prvního stupně. Namítl, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávnému právnímu posouzení, zároveň svým postupem porušil jednu z hlavních zásad civilního procesu o rovnosti stran soudního řízení, když neprovedl žalovaným navržené důkazy, přestože důkazy navrhované žalobcem byly provedeny. V řízení vznikla disproporce, která vedla k nesprávným závěrům a způsobila i nepřezkoumatelnost rozsudku. Navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. 3. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil podáním z 16. 3. 2022. Uvedl, že právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že je povinností soudu provést veškeré důkazy, které účastníci označí nebo předloží. O tom, které důkazy budou provedeny, rozhoduje soud na základě posouzení, zda takové důkazy směřují k prokázání skutečností pro rozhodnutí ve věci významných. Žalovaný byl v průběhu řízení řádně poučen a žádné relevantní skutečnosti netvrdil. Soud prvního stupně postupoval správně, když nevyhověl žádosti žalovaného o odročení ústního jednání, neboť žalovaný je zastoupen advokátem a jestliže mu udělil pokyn, aby se k ústnímu jednání nedostavil, nemůže se domáhat porušení svých procesních práv. Navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. 4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 212 o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a bez účasti stran postupem dle ustanovení § 115a (když účastníci se své účasti na jednání výslovně vzdali) dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 22. 4. 2020 domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, jímž by byl žalovaný zavázán k zaplacení částky 22 000 Kč představující zálohu na náhradní díly, kterou složil žalobce dne 20. 3. 2019 žalovanému s tím, že žalovaný provede opravu vadného motoru. Žalovaný žádné práce na vozidle neprovedl, žalobce si neopravené vozidlo odvezl 23. 9. 2019 a své nároky na vydání částky 22 000 Kč uplatnil žalobou. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Namítal, že při prohlídce vozidla zjistil, že bude třeba provést opravu většího rozsahu, než jak požadoval žalobce, a upozornil ho na cenu této opravy, která měla představovat částku řádově 80 000 Kč. Žalobce s opravou ve zmiňované výši nesouhlasil a vybídl k nalezení jiného řešení. Mezitím žalovaný odkoupil od firmy [právnická osoba] předpokládané náhradní díly a tyto náhradní díly zaplatil. Žalovaný žalobce vyzval k převzetí náhradních dílů a žalobce náhradní díly nepřevzal. 6. Soud prvního stupně svolal ve věci ústní jednání, provedl listinné důkazy, vyslechl svědky a poté rozhodl, jak shora uvedeno. 7. Závěr soudu prvního stupně, že účastníci neuzavřeli řádnou smlouvu o dílo, jejímž předmětem by byla oprava vozidla [příjmení] [příjmení] [jméno], [registrační značka], je správný a odvolací soud se s tímto závěrem zcela ztotožnil. Dle ustanovení § 2586 odst. 1 jsou podstatnými náležitostmi smlouvy o dílo vymezení předmětu díla a stanovení jeho ceny. Bez ujednání o předmětu díla a o výši ceny nelze smlouvu hodnotit jako smlouvu platně uzavřenou. V přezkoumávané věci přistavil žalobce žalovanému vozidlo do opravy z důvodu zvýšeného hluku motoru a záloha byla poskytnuta, aniž by byla provedena prohlídka vozidla, která mohla být podkladem k vymezení předmětu díla. Ani následně nedošlo k dohodě o rozsahu a druhu prováděné opravy, předmět díla sjednán nebyl. Pokud jde o ujednání o ceně, ze stanovisek stran nevyplynulo, respektive nebylo tvrzeno ani prokázáno, že zde byla vůle k uzavření smlouvy bez sjednání ceny. Za tohoto stavu tak absentovaly v neurčité dohodě účastníků obě podstatné náležitosti a poskytl-li žalobce žalovanému zálohu ve výši 22 000 Kč, jednalo se o plnění bez právního důvodu. Příslib žalovaného, že za tuto částku zajistí náhradní díly, by měl svoji relevanci pouze za stavu, kdyby smlouva o dílo byla uzavřena a náhradní díly byly ke zhotovení sjednaného díla potřebné. Skutečnost, že žalovaný náhradní díly zakoupil, respektive i pokud by je zakoupil, není pro rozhodnutí v dané věci zásadní a nesvědčí o obezřetnosti žalovaného, který vozidlo neprohlédl a nákup učinil v době, kdy rozsah opravy nebyl znám. 8. V souvislosti s uvedeným je třeba přisvědčit i závěru, že nárok žalobce je nárokem na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku a žalovaný je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. 9. Rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, proto odvolací soud toto rozhodnutí dle ustanovení § 219 o. s. ř. ve výroku I potvrdil. Potvrzen byl i závislý výrok o náhradě nákladů řízení, neboť i o nich bylo správně rozhodnuto a jejich výše byla správně stanovena. 10. Žalovaný se odvolal i do výroku II, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení příslušenství pohledávky představující zákonný úrok z prodlení od 24. 9. 2019 do 19. 12. 2019, přestože v této části byl žalovaný v řízení úspěšný. Žalovanému nepřísluší subjektivní právo podat odvolání do části rozhodnutí, v níž mu bylo vyhověno. Odvolací soud odvolání žalovaného do výroku II dle ustanovení § 218a o. s. ř. odmítl. 11. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení má svoji oporu v ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný, proto má právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za 1 úkon právní služby ve výši 1 980 Kč (vyjádření 16. 3. 2022), k této odměně je třeba přičíst 1 režijní paušál 300 Kč, včetně DPH činí náklady odvolacího řízení 2 759 Kč. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo nahradit tyto náklady k rukám advokáta žalobce.