25 CO 155/2021-79 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 221 901,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 3. 5. 2020 do zaplacení a s úrokem 6,9 % ročně z této částky od 3. 5. 2020 do zaplacení (vše v měsíčních splátkách po 8 000 Kč měsíčně, vždy k poslednímu dni v měsíci až do úplného zaplacení dluhu, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku) (výrok I.), žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 57 980,53 Kč v měsíčních splátkách po 8 000 Kč měsíčně, které započnou běžet poté, kdy žalovaný zaplatí částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, a to k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky, [ulice a číslo], [obec a číslo] (výrok II.). Rozhodnutí je odůvodněno s odkazem na ust. § 2395 občanského zákoníku tak, že účastníci uzavřeli dne 25. 4. 2014 smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 600 000 Kč, a tuto smlouvu je třeba považovat za smlouvu platnou, neboť v době jejího uzavření byl žalovaný plně způsobilý k právnímu jednání. V důsledku onemocnění se žalovaný dostal do prodlení s plněním závazkové povinnosti, přestal úvěr splácet a je povinen žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit úroky. Povinnost plnit byla žalovanému uložena ve splátkách ve výši 8 000 Kč měsíčně s ohledem na jeho osobní a majetkovou situaci. Žalovaný byl zároveň zavázán k náhradě nákladů řízení, když žalobkyně byla ve věci úspěšná. 2. Rozsudek soudu prvního stupně napadl opatrovník žalovaného včasným odvoláním, které směřovalo do výroku I. do části, jíž byl žalovaný zavázán k zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 221 901,50 Kč ve výši 10 % ročně od 3. 5. 2020 do zaplacení. V době, kdy došlo k zesplatnění dluhu, tj. dne 2. 5. 2020, již probíhalo řízení o omezení svéprávnosti, ve kterém byla následně svéprávnost žalovaného významným způsobem omezena. Odvolání směřovalo i do výroku II. o náhradě nákladů řízení s odůvodněním, že majetkové poměry žalovaného jsou velmi tíživé a odůvodňují aplikaci ust. § 150 o. s. ř. 3. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil podáním z 21. 10. 2021. Rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za správné a navrhl jeho potvrzení. 4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 212 o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 25. 1. 2021 domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, jímž by byl žalovaný zavázán k zaplacení částky 221 901,60 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění závazku z úvěrového vztahu založeného úvěrovou smlouvou z 25. 4. 2014, uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalovaným, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 600 000 Kč. Žalovaný závazkovou povinnost z úvěrového vztahu neplnil, dne 2. 5. 2020 došlo k zesplatnění pohledávky a jejímu postoupení žalobci, který nároky z úvěrového vztahu uplatnil žalobou. 6. Žalovaný byl zastoupen opatrovníkem, jenž v řízení uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích z 19. 10. 2020 byl žalovaný omezen ve svéprávnosti pro trvalou duševní poruchu na základě znaleckého posudku MUDr. [příjmení]. Namítal, že v době zesplatnění nebyl žalovaný svéprávný, tedy neodpovídá za prodlení s plněním závazkové povinnosti a nelze ho zavázat k zaplacení úroku z prodlení. Žalovaný je v tíživé finanční situaci, bylo teprve zahájeno řízení o určení invalidního důchodu. Opatrovník požádal, aby žalovanému bylo umožněno plnit ve splátkách, a poté soud prvního stupně rozhodl, jak shora uvedeno. 7. Závěr soudu prvního stupně, jímž byl žalovaný zavázán k zaplacení úroků z prodlení za období od 3. 5. 2020 do zaplacení, není správný. 8. Podle § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 9. V přezkoumávané věci je nepochybné, že žalovaný přestal svoji závazkovou povinnost plnit v době, kdy již trpěl duševní poruchou, pro níž byl následně omezen ve svéprávnosti a která byla důvodem porušení povinností z úvěrového vztahu. Za tohoto stavu tak nelze přisvědčit závěrům, že žalovaný je odpovědný za prodlení s plněním závazku a nelze ho zavázat k placení úroků z prodlení. S ohledem na uvedené odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části dle ust. § 220 o. s. ř. změnil a žalobu o zaplacení úroku z prodlení od 3. 5. 2020 do zaplacení zamítl. 10. Vzhledem k tomu, že odvolací soud měnil rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodoval o náhradě nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení odvolací soud přihlédl k osobní a finanční situaci žalovaného. Žalovaný je nesvéprávný, jeho majetkové poměry nejsou dobré a z tohoto stavu bylo by nepřiměřenou tvrdostí zavázat ho k náhradě nákladů řízení ve prospěch úspěšného žalobce. V této souvislosti je třeba poukázat, že žalobce je profesionálním vymahačem pohledávek a jako takový může zajistit svoji podnikatelskou činnost vlastním aparátem. Z uvedeného důvodu odvolací soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů.