25 CO 232/2022-63 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 21 107,38 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 72 292,24 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do částky 93 399,62 Kč, úroku z prodlení z částky 72 292,24 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10 265 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 8 385,90 Kč (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení žalované částky poukazem na smlouvu o zápůjčce [číslo] uzavřenou mezi předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovanou. Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu s částkou 45 899 Kč představující součet kapitalizovaných úroků, odměnu za zpracování a administrativní činnost ve 24 měsíčních splátkách po 5 246 Kč. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, kdy ke dni 20. 8. 2017 činila dlužná jistina částku 72 292,24 Kč a dlužný poplatek 42 714,76 Kč. Poté žalovaná uhradila částku 500 Kč. Neuhrazenou jistinu věřitel úročil úrokem ve výši 29 % ročně od 1. 2. 2019. Žalovaná na to zaplatila celkem částku 10 254 Kč a pohledávka vyplývající ze smlouvy včetně příslušenství byla postoupena žalobci jako novému věřiteli smlouvou ze dne [datum]. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství částku 157 307 Kč, její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobce požadoval zaplacení dlužné částky ve výši 114 507 Kč, kapitalizované úroky ve výši 8 385,90 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 10 265 Kč, běžící úroky a zákonné úroky z prodlení. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k založení vztahu ze smlouvy, neboť smlouva je neplatná. Žalovaná byla omezená ve svéprávnosti rozsudkem [název soudu] ze dne 10. 12. 2018, č. j. [číslo jednací]. Žalovaná tak mimo jiné není způsobilá samostatně rozhodovat a právně jednat ve všech právních záležitostech týkajících se nabytí a zcizení majetku v hodnotě přesahující částku 1 000 Kč. Žalovaná trpí nepřechodnou duševní poruchou a to schizoafektivní psychózou smíšeného typu, která je v chronifikovaném stádiu. I když pravomocně došlo k omezení svéprávnosti žalované až po uzavření smlouvy, žalovaná již v době uzavření smlouvy jednala v duševní poruše. Jedná se tak o případ absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Žalovaná při uzavírání smlouvy jednala plně pod vlivem svého duševního onemocnění, kdy čerpání spotřebitelských úvěrů, které následně žalovaná poskytuje celé ve prospěch další osoby, či osob je typickým jednáním popsaným v znaleckém posudku. Soud dále odkázal na ust. § 2991 odst. 1 o. z. s tím, že pokud byla žalované poskytnuta částka 80 000 Kč nelze bez dalšího uzavřít, že se jí dostalo bezdůvodného obohacení. Žalovaná nebyla schopna nakládat s těmito prostředky, jako majetkovou hodnotou. Ačkoliv soud poučil žalobkyni o povinnosti tvrdit a prokázat, že žalovaná má peněžní prostředky stále k dispozici či získala reálný užitek rovnající se hodnotě těchto prostředků, tyto skutečnosti zůstaly v řízení neprokázány. Soud proto žalobu ve výroku II zamítl. O částečném zpětvzetí soud rozhodl na základě zpětvzetí žalobkyně ve výši částky 21 107,38 Kč s úroky a to dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. 2. Proti rozsudku se žalobce odvolal, a to proti výroku II, v části týkající se zamítnutí částky 69 746 Kč se zákonným úrokem z prodlení a do výroku III o náhradě nákladů řízení. Namítá, že bezdůvodné obohacení na straně žalované činí částku 69 746 Kč, neboť žalobce, i pokud soud dospěl k závěru, že smlouva je neplatná, měl nárok minimálně na vrácení plnění z titulu bezdůvodného obohacení. Má za to, že majetková hodnota peněz je vždy stejná bez ohledu na to, zda s těmito nakládá osoba plně svéprávná či osoba ve svéprávnosti omezená, neboť obě tyto osoby si za finanční prostředky stejné hodnoty mohou nakoupit stejné množství potravin či jiného spotřebního zboží, nebo jimi zaplatit stejné služby. Žalobci není známo a není žádnou jeho povinností ověřovat, jakým způsobem budou peníze poskytnuté dlužníkovi na základě zápůjčky použity. Požaduje dále úroky z prodlení a navrhuje změnu napadených výroků. 3. Dříve než odvolací soud o odvolání žalobce rozhodl, žalovaná dne [datum] zemřela. Usnesením ze dne 16. 4. 2021 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení dědického řízení. Po skončení dědického řízení soud usnesením ze dne 22. 8. 2022 rozhodl o pokračování v řízení. Uvedl, že řízení o pozůstalosti bylo zastaveno s ohledem na majetek nepatrné hodnoty a odkázal na usnesení č. j. [číslo jednací] ze dne 11. 7. 2022. 4. Žalobce podáním ze dne 15. 9. 2022 vzal žalobu zpět. Navrhl zastavení řízení a požádal o vrácení části zaplaceného soudního poplatku. 5. Podle ust. § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení a to zčásti nebo zcela. 6. Podle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. 7. V projednávané věci soud o věci rozhodl a to rozsudkem ze dne 4. 11. 2020. V rozsahu dotčeném odvoláním uvedený rozsudek dosud nenabyl právní moci. Za stavu, kdy žalobce v odvolacím řízení vzal žalobu zpět, proto odvolací soud postupoval dle citovaného ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a v rozsahu dotčeném zpětvzetím (tedy v rozsahu, jímž dosud rozsudek soudu prvního stupně nenabyl právní moci) rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. 8. Vzhledem ke skutečnosti, že částečné zrušení rozsudku soudu prvního stupně má povahu změny, rozhodnutí bylo o náhradě nákladů řízení rozhodováno dle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř., tedy o náhradě nákladů za řízení před soudy obou stupňů. V řízení před soudem prvního stupně ani v odvolacím řízení nebyl žalobce úspěšný a žalované náklady nevznikly, bylo proto rozhodnuto, že žádnému z účastníků náhrada nákladů za řízení před soudy obou stupňů nepřísluší. 9. O vrácení příslušné části soudního poplatku za odvolání rozhodne soud prvního stupně po nabytí právní moci tohoto usnesení.