25 CO 25/2022-53 — Krajský soud v Plzni

Soud prvního stupně shora citovaným rozsudkem rozhodl o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 37 004 Kč ze smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 2. 2019 a ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 11. 2018, které žalovaný uzavřel s žalobcovým právním předchůdcem [právnická osoba] Soud prvního stupně dál napadeným výrokem III. rozhodl o nákladech řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobci přiznal právo na jejich náhradu, ale pouze v rozsahu nákladů účelně vynaložených, za které nepovažoval účast žalobcova zástupce na jednání dne 21. 10. 2021. Žalobce byl totiž předem vyrozuměn o tom, že účast jeho zástupce může být považována za neúčelnou vzhledem k jednoduchosti věci a k pasivitě žalovaného. Žalobce se včas odvolal proti výroku o nákladech řízení a namítl, že mu soud prvního stupně měl přiznat i právo na náhradu nákladů za účast na jednání dne 21. 10. 2021. Účast na jednání je právem každého účastníka řízení a je součástí procesu, při němž účastník brání své subjektivní právo či právem chráněný zájem. Civilní řízení je ze zákona koncentrováno podle ust. § 118b odst. 1 o. s. ř. skončením prvního jednání, a pokud by se žalobce na rozdíl od žalovaného k jednání nedostavil, zbavil by se tím možnosti adekvátní reakce na procesní obranu. Žádal proto, aby mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů i za čtvrtý úkon poskytnuté právní služby. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání nebylo podáno důvodně. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěšný účastník má v řízení právo na náhradu nákladů, ale jeho nárok je limitován účelností jejich vynaložení. Za účelně vynaložené náklady je třeba považovat jen takové, které byly nezbytné pro dosažení účastníkova procesního úspěchu ve věci, ale nikoli již ty úkony, které k uvedenému cíli nevedou a porušují zásadu procesní hospodárnosti, či dokonce slouží pouze k účelovému navýšení jeho nároku. Žalobce byl soudem prvního stupně předem upozorněn na stav řízení i na dosavadní procesní pasivitu žalovaného a byl také vyrozuměn nejen o tom, že účast jeho zástupce považuje soud prvního stupně za neúčelnou, ale i o tom, že jednání bude odročeno, pokud nastane zásadní procesní změna vyžadující žalobcovo stanovisko. Žalobcův zástupce se jednání přesto účastnil, aniž by uplatnil jakékoli nové tvrzení či důkazní návrh. Žalovaný se po celou dobu řízení uplatněnému nároku nijak nebránil ani k jednání se nedostavil. Postup soudu prvního stupně vyhověl úpravě obsažené v občanském soudním řádu i zásadám civilního procesu, jeho způsobem vedení řízení nebyla poškozena práva účastníků a nedošlo ke zkrácení jejich procesních možností. Pro žalobce by neúčast jeho zástupce na jednání nepředstavovala žádné procesní riziko, měl-li od soudu příslib odročení jednání v případě aktivní obrany žalovaného. Pokud za dané situace trval na účasti svého zástupce, pak tím sice realizoval svoje procesní právo, ale také neúčelně navýšil náklady řízení. Zjevně přitom nepřihlédl ani k postavení žalovaného jako spotřebitele, ačkoli měl jeho práva respektovat i v průběhu soudního sporu. Ostatně pokud přece jen považoval svoji účast na jednání za významnou, pak vzhledem ke stavu obrany žalovaného a s patřičným důrazem na procesní hospodárnost nemusel pro tento účel trvat na zastoupení advokátem, ale k ochraně jeho práv i k odvrácení případných procesních rizik by mu postačila například účast jeho odborného aparátu, jímž jako profesionál v daném oboru nepochybně disponuje. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že úkon právní služby za účast žalobcova zástupce na jednání dne 21. 10. 2021 není možno považovat za účelně vynaložený náklad, a proto za něj žalobci nepřísluší odměna ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud tedy rozsudek v napadeném výroku III. jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř.