25 CO 286/2022-29 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 52 206,88 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 6 808 Kč (napadený výrok II). Při výpočtu výše nákladů vyšel z ust. § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., když vynaložené tři úkony právní služby hodnotil v kontextu tzv. formulářových žalob. 2. Žalobce se včas odvolal proti výroku II a namítl, že mu měly být přiznány náklady v plné výši 14 866,60 Kč. 3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve výroku o nákladech řízení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a o žalobcově odvolání rozhodl, aniž by nařizoval jednání ve smyslu ust. § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. 4. Soud prvního stupně postupoval správně, když o náhradě nákladů řízení rozhodl podle úspěchu účastníků ve věci v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. To ostatně žalobce v odvolání nenapadal, podstatou jeho námitek byla výše odměny za úkon právní služby advokáta. 5. Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně, že žaloba v daném případě naplňuje znaky vymezené v ust. § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Předmětem sporu byl postoupený nárok na úhradu dluhu ze smlouvy o úvěru, jaký žalobce uplatňuje proti svým zákazníkům opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech. Žalobu lze považovat za typizovanou, bez komplexnějšího právního rozboru. Použití typizované žaloby bylo umožněno charakterem uplatněného nároku, který je skutkově a právně blízký i dalším žalobcovým nárokům vůči jeho dlužníkům. 6. Soud prvního stupně tedy aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu správně a důvodně, a proto odvolací soud potvrdil jeho rozhodnutí v napadené části jako věcně správné podle ust. § 219 o. s. ř. 7. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalovanému v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.