25 CO 60/2022-49 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 20 754 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 754 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta (výrok II) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Rozhodnutí je odůvodněno s odkazem na ustanovení § 2991 o. z. tak, že smlouvy o zápůjčkách účastníky uzavřené jsou smlouvami absolutně neplatnými a nárok žalobce je pouze nárokem na vydání bezdůvodného obohacení. Jestliže žalovanému byly na základě čtyř smluv o zápůjčkách vyplaceny částky 16 011 Kč, 11 644 Kč, 7 781 Kč a 11 114 Kč a vráceny byly částky 3 632 Kč, 4 452 Kč a 17 712 Kč, činí výše bezdůvodného obohacení částku 20 754 Kč a v tomto rozsahu byl žalovaný k plnění zavázán. Soud prvního stupně při posuzování rozsahu, v jakém bylo plnění ve prospěch dlužníka poskytnuto, ze smluv o zápůjčkách dovodil, že místo sjednaných částek 28 000 Kč, 10 000 Kč, 22 000 Kč a 18 000 Kč byly ve prospěch žalovaného vyplaceny pouze částky 16 011 Kč, 11 644 Kč, 7 781 Kč a 11 114 Kč, když ve zbytku byly finanční prostředky použity na úhradu jiných závazků z jiných smluv o zápůjčkách mezi účastníky uzavřenými. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci s tím, že úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení nevznikly. 2. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce včasným odvoláním, v němž namítl, že soud prvního stupně nepostupoval správně, když poskytnuté částky, které byly použity na úhradu jiných závazků žalovaného, nebyly hodnoceny jako bezdůvodné obohacení žalovaného. Ve smlouvách se uvádí, kolik činí výše zápůjčky a kolik je poskytnuto v hotovosti při uzavření smlouvy a rovněž i částka, která je žalovanému poskytnuta na krytí předchozích závazků. Bezdůvodné obohacení představuje celkovou částku poskytnutou žalovanému a v tomto směru navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno a žalovaný byl k plnění zbytku dluhu zavázán. 3. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 212 o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. 4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, jímž by byl žalovaný zavázán celkově k zaplacení částky 112 209,91 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění závazků ze čtyř smluv o zápůjčkách, na základě kterých mu byly poskytnuty částky 28 000 Kč, 18 000 Kč, 10 000 Kč a 22 000 Kč. Žalovaný závazkové povinnosti z úvěrového vztahu neplnil, proto došlo k zesplatnění úvěru a nároky byly uplatněné žalobou. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení mu bylo doručováno náhradním způsobem. Soud prvního stupně provedl žalobcem navržené důkazy a rozhodl, jak shora uvedeno. 5. Závěr soudu prvního stupně, že smlouvy účastníky uzavřené jsou smlouvy absolutně neplatné, a to ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 o. z., neboť tyto smlouvy jsou v rozporu s dobrými mravy, je správný a odvolací soud se s tímto závěrem ztotožňuje. Poplatky za půjčení finančních prostředků představující navýšení u první půjčky o 22 563 Kč, u druhé o 14 683 Kč, u třetí o 10 021 Kč a o 17 836 Kč u čtvrté smlouvy jsou poplatky, respektive odměna za poskytnutí finančních prostředků zcela nemravná a jedná se o část smlouvy, kterou nelze od ostatního obsahu smluv oddělit. Nárok žalobce je nárokem na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku ve výši rozdílu mezi poskytnutými prostředky a prostředky vrácenými. 6. Přisvědčit však nelze závěru o výši bezdůvodného obohacení. Pokud ve smlouvách bylo jednoznačně uvedeno, že část poskytnutých prostředků bude použita na refinancování předchozích dluhů žalovaného, není důvodu, aby tyto částky nebyly vyhodnoceny jako aktivum poskytnuté žalovanému. Žalovaný smlouvy podepsal, tedy tyto finanční prostředky byly s jeho souhlasem použity na úhradu jeho dřívějších dluhů, tedy byly použity v jeho prospěch a žalovaný se v rozsahu snížení dluhů obohatil. 7. Obohacení žalovaného tak představuje i částku 31 450 Kč, tj. částku, která nebyla žalovanému vyplacena k jeho rukám, ale byla poskytnuta na úhradu dluhů z jiných jeho závazkových vztahů. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalovaného zavázal i k placení částek v jeho prospěch použitých včetně placení úroků z prodlení za prodlení s plněním závazkové povinnosti od [datum] do zaplacení. 8. Vzhledem k tomu, že odvolací soud měnil rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodoval o náhradě nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů. Přestože došlo ke změně rozhodnutí, úspěch žalovaného převyšoval úspěch žalobce a žalovanému náklady řízení nevznikly, proto soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů.