25 CO 80/2022-29 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně uložil žalovanému ve výroku I zaplatit žalobci částku 8 000 Kč s příslušenstvím a napadenými výroky II a III zamítl zbylou část žaloby a přiznal žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Předmětem sporu byl nárok na zaplacení dluhu z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný byl povinen dluh vrátit do 10. 11. 2020 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 813 Kč. Žalobce kromě uvedeného nároku požadoval také úhradu smluvní pokuty za prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 8 000 Kč za období od 3. 12. 2020 do 29. 6. 2021. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že uvedená smlouva je neplatná, neboť poplatek za sjednání úvěru je ve své podstatě odměnou věřitele ze zapůjčených peněz, neboli úrok. Po přepočtení tohoto úroku na roční sazbu je ale zřejmé, že úroková sazba byla de facto sjednána ve výši 584 % ročně navzdory tomu, že smlouva deklarovala 0% úrok. Takové ujednání odporovalo dobrým mravům pro naprosto nepřiměřenou výši úroku, a tato skutečnost způsobila i neplatnost smlouvy jako celku. Žalobce měl tedy nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající jistině spolu se zákonným úrokem z prodlení, ale nikoli nárok na poplatek a smluvní pokutu. 2. Žalobce ve včasném odvolání proti výrokům II a III napadeného rozsudku namítl, že poplatek za poskytnutí úvěru zahrnuje náklady spojené s administrací úvěru i přiměřený zisk pro žalobce. Přiměřenost sjednaného úroku nelze posuzovat paušálně podle obecně stanovené přiměřené úrokové sazby, ale je třeba vzít v potaz konkrétní okolnosti případu, se zřetelem i k rizikovosti poskytovaného úvěru. Žalobce poskytuje tzv. mikroúvěry, tedy úvěry v relativně nízkých částkách s krátkou dobou splatnosti, s poskytnutím úvěru jsou ale spojeny náklady na jeho administraci a současně musí být žalobci zajištěn určitý zisk. V rámci segmentu tzv. mikropůjček byl poplatek požadovaný žalobcem zcela přiměřený. Dohoda o smluvní pokutě byla rovněž uzavřena platně, smluvní pokuta nedosahovala nepřiměřené výše a nebyla v rozporu s dobrými mravy. 3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části a shledal, že odvolání bylo podáno důvodně. 4. Odvolací soud považoval za nesprávný závěr soudu prvního stupně o neplatnosti úvěrové smlouvy pro nemravnost ujednání o výši úroků ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Při posuzování souladu smlouvy a jejích jednotlivých ujednání s dobrými mravy nelze odhlédnout od charakteru daného smluvního vztahu, který se promítá i do obsahu dohody stran o vzájemných právech a povinnostech. Jde o tzv. mikroúvěr, při němž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka v bagatelní výši, a to na velmi krátkou dobu. S poskytnutím půjčky byl při nulovém úroku spojen poplatek, který svojí výší odpovídal cca 23 % poskytnuté částky. 5. Jakkoli lze souhlasit s tím, že uvedený poplatek plní do určité míry i funkci odměny za poskytnutí úvěru, nejde o jeho funkci a náplň jedinou. S poskytnutím úvěru jsou vždy, bez ohledu na výši zapůjčené částky i na dobu jejího vrácení, spojeny určité administrativní náklady, které jsou v daném případě kryty požadovaným poplatkem. Tyto náklady účtují dlužníkům nejen nebankovní poskytovatelé úvěrů, ale i banky, a jde o obvyklou součást závazku z úvěrového smluvního vztahu. 6. Na poplatek v posuzované věci tedy nelze pohlížet pouze jako na skrytý úrok, a již z tohoto důvodu je problematické jej srovnávat s úrokovou mírou v době uzavření smlouvy obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Toto porovnání je dále nepřípadné i z toho důvodu, že banky půjčky tohoto charakteru v podstatě neposkytují. Ani přepočítání poplatku na roční úrokovou sazbu nelze v případě tzv. mikropůjčky považovat za vhodný postup, protože poplatek tu nezahrnuje úrok běžící po smluvně stanovenou dobu, ale jednorázovou odměnu, a nelze jej tedy porovnávat s obvyklými úrokovými sazbami. Navíc velmi krátká doba, na kterou byly úvěrové prostředky poskytnuty, výrazně zkresluje výši RPSN i výši roční úrokové míry. 7. Za významnou považuje odvolací soud i skutečnost, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, při níž žalovaný sám vyhledal žalobcovy služby a požádal o poskytnutí úvěru tímto způsobem. Nešlo tedy o poskytnutí úvěru při osobním jednání, které by mohlo případně ovlivnit rozhodnutí spotřebitele. Na posuzovaný vztah je třeba pohlížet jako na spotřebitelský úvěr, což ostatně žalobce promítl v žalobě i do požadavku na smluvní pokutu, kterou nárokoval pouze do výše jedné poloviny jistiny, ale nelze ani opominout vyšší rizikovost, která je s tímto druhem úvěru obvykle spojena. 8. S přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu dospěl odvolací soud k závěru, že sjednaná odměna, označená ve smlouvě jako poplatek za poskytnutí úvěru, se nepříčí dobrým mravům a neznevýhodňuje žalovaného jako spotřebitele. Rovněž výše smluvní pokuty 0,1 % denně byla v souladu s ustanovením § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. 9. Odvolací soud tedy na základě odlišného právního názoru na platnost smlouvy změnil podle ustanovení § 220 o. s. ř. napadený výrok II rozsudku soudu prvního stupně a přiznal žalobci právo na zaplacení požadovaného poplatku i smluvní pokuty. 10. O nákladech řízení před soudy obou stupňů pak bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 2 a ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno plně úspěšnému žalobci. Náklady na jeho straně zahrnují soudní poplatek ze žaloby 800 Kč, soudní poplatek za odvolání 1 000 Kč, tři úkony právní služby v řízení před soudem prvního stupně po 300 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč, jeden úkon právní služby v řízení před odvolacím soudem za 1 580 Kč, jeden režijní paušál 300 Kč a DPH 646,80 Kč, tedy celkem 5 526,80 Kč.