25 CO 86/2022-19 — Krajský soud v Plzni

Napadeným rozsudkem uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobci částku 4 000 Kč s 8,25 % úroku z prodlení ročně z této částky od 16. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žaloba o zaplacení částky 8 180 Kč s 8,25 % úroku z prodlení ročně z částky 12 180 od 18. 11. 2020 do 15. 6. 2021 a z částky 8 180 od 16. 6. 2021 byla zamítnuta (výrok II.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Rozhodnutí je odůvodněno s odkazem na ust. § 2991 občanského zákoníku tak, že smlouva účastníky uzavřená je smlouva neplatná, tedy nárok žalobce je nárokem na vydání bezdůvodného obohacení, kterého se žalované na úkor žalobce dostalo, a v rozsahu, v němž poskytnutou částku nevrátila, byla k plnění zavázána. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta a o nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že úspěšnější žalované náklady řízení nevznikly. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalovaná včasným odvoláním, které směřovalo do výroku I. do části, týkající se lhůty k plnění. Uvedla, že její příjmy činí částečný invalidní důchod prvního stupně 8 600 Kč, příspěvek v mateřství 8 300 Kč a přídavky na děti 3 500 Kč. Žalovaná má tři nezletilé děti a otec dětí je v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody. Navrhla, aby jí bylo umožněno dluh splácet ve splátkách 200 Kč měsíčně, neboť platí ještě další dvě exekuce. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Při úvaze o určení lhůty ke splnění povinnosti dle § 160 odst. 1 o. s. ř. nebo stanovení, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, je nutno vycházet nejen z konkrétních okolností případu a osobních a majetkových poměrů účastníků, ale je třeba i posoudit, zda stanovení zaplacení dlužné částky v měsíčních splátkách v určité výši nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky a délku prodlení dlužníka s placením dlužné částky neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. V přezkoumávané věci je jedním z účastníků závazkového vztahu společnost, jejímž předmětem podnikání je poskytování půjček, jejich správa a vymáhání. Druhým účastníkem je žalovaná jako spotřebitelka, tedy zcela nepochybně se jedná o slabší stranu závazkového vztahu. Majetkové poměry žalované jsou tíživé, když žalovaná ze zdravotního důvodu má invalidní důchod ve výši 8 600 Kč a krom toho pobírá pouze příspěvek v mateřství 8 300 Kč a přídavky na děti 3 500 Kč. Za tohoto stavu jsou tak podmínky pro rozhodnutí o plnění ve splátkách dány, když tento postup nemůže mít vliv na majetkové postavení žalobce jako podnikatele působícího v oblasti úvěrů. Soud nevyhověl žádosti žalované o plnění ve splátkách 200 Kč měsíčně, a to s ohledem na výši dluhu, neboť žalobci jako věřiteli svědčí právo na zaplacení pohledávky v přiměřené době a je třeba rovněž třeba přihlédnout i k tomu, že pohledávka se stále úročí. Za tohoto stavu tak dospěl odvolací soud k závěru, že přiměřené splátky, jimiž by dluh byl umořován, jsou splátky ve výši 500 Kč měsíčně a v tomto směru rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 220 o. s. ř. změnil. Je třeba poukázat, že pokud žalovaná nebude splátky určeným způsobem hradit, v důsledku nesplnění splátky se stane splatným celý dluh. V odvolacím řízení žádnému z účastníků nevznikly náklady řízení, proto odvolací soud žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.