56 CO 281/2021-56 — Krajský soud v Plzni

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost, spolu se všemi, kdo s ním bydlí, vyklidit byt [číslo] o velikosti 1+1 s příslušenstvím, umístěný v I. podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec] a vyklizený předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I rozsudku). Výrokem II rozsudku byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 5 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění tohoto rozsudku soud prvního stupně v podstatě uvedl, že žalobce je vlastníkem domu, ve kterém se předmětný byt nachází. Žalovaný předmětný byt užíval na základě smlouvy o nájmu bytu ze dne 25. 7. 2018. Ta byla uzavřena na dobu určitou, na dobu 1 roku a v následujících letech byla opakovaně prodlužována, naposledy doba nájmu uplynula dne 25. 7. 2021. Protože žalovaný neplatil řádně a včas sjednané měsíční nájemné a poplatky spojené s nájmem bytu, byl žalobcem vyzván dopisem ze dne 8. 6. 2021 k úhradě dlužného nájemného do 18. 6. 2021 s tím, že nebude-li dluh vyrovnán, nebude nájemní smlouva prodloužena. Dalším dopisem ze dne 12. 7. 2021 oznámil žalobce žalovanému, že nájemce v období, kdy mu končí nájemní smlouva, nesmí být v dluhu. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluží za nájem a služby spojené s nájmem bytu celkem 11 405 Kč, bylo mu oznámeno, že nájemní smlouva nebude prodloužena a byl vyzván k vyklizení bytu do 25. 8. 2021. Protože žalovaný předmětný byt nevyklidil a po skončení doby nájmu jej užívá i nadále, neoprávněně zasahuje do vlastnického práva žalobce, který podal důvodnou žalobu na vyklizení bytu. Tu soud prvního stupně shledal důvodnou se závěrem, že žalovaný užívá předmět nájmu, předmětný byt, bez právního důvodu. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěchem žalobce v řízení s tím, že přiznaná částka na nákladech řízení představuje zaplacený soudní poplatek z žaloby. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Uvedl v něm, že na nájemném a za služby spojené s nájmem bytu žalobci ničeho nedlužil a nedluží, neboť na základě vyúčtování služeb za rok 2017, za rok 2018, za rok 2019 a za rok 2020 vznikl přeplatek v celkové výši 19 265 Kč, který převyšuje žalobcem tvrzený dluh na uvedených platbách. Žalobce v minulosti tvrdil, že uvedený přeplatek započítal na dluhy žalovaného, o způsobu použití těchto přeplatků žalobcem nebyl žalovaný vyrozuměn. S ohledem na uvedené neuhradil nájemné a očekával sdělení, jak byly přeplatky použity, namísto toho jej žalobce začal upomínat o nájemné s následnou žalobou. Žalobce jako pronajímatel porušil ust. čl. 5 odst. 11 nájemní smlouvy, neboť řádně žalovanému neprovedl vyúčtování služeb spojených s nájmem bytu. Jednání před soudem prvního stupně (při němž byl vyhlášen rozsudek) se nezúčastnil z toho důvodu, že si spletl datum konání jednání. K odvolání žalovaný připojil kopii vyúčtování služeb z uvedených let a doklad SIPO, který mu slouží k provedení plateb. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Při jednání odvolacího soudu konaném dne 18. 1. 2022 žalovaný rozšířil svou argumentaci ve vztahu k žalobnímu tvrzení a k jeho procesní obraně, argumentoval tím, že mu není známa skutečnost, že žalobce proti němu vede exekuční řízení k vymožení povinnosti stanovené žalovanému platebním rozkazem soudu prvního stupně vydaném v řízení sp. zn. 8 C 136/2021. Popřel rovněž, že mu žalovaný doručil listiny, na které v žalobě poukazoval a ze kterých vycházel při svém rozhodování soud prvního stupně. Závěrem žalovaný navrhl, aby odvolací soud případně změnil napadený rozsudek a žalobu zamítl. 3. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil tak, že je považuje za nedůvodné. Uvedl, že žalovaného před skončením doby nájmu vyzval k zaplacení dlužných částek na nájemném a na zálohách za jednotlivé služby, žalovaný výzvě nevyhověl, svůj dluh vůči žalobci nesplnil a dokonce po uvedené výzvě ze dne 8. 6. 2021 nezaplatil i nájemné a zálohu za jednotlivé služby za měsíc červen 2021. Proto byl dopisem ze dne 12. 7. 2021 informován o neobnovení nájemní smlouvy, tedy o zániku nájmu bytu. Žalovanému tak byl ještě před podáním žaloby doručen aktuální přehled o stavu jeho dluhu, v řízení před soudem prvního stupně se žalovaný nikterak nebránil žalobním tvrzením. Žalovaný ostatně užívá předmětný byt i nadále, přičemž nezaplatil ani nájemné a zálohy za poskytnuté služby za měsíc prosinec 2021 v částce 3 700 Kč. Nájem bytu užívaného žalovaným tak skončil v souladu se smlouvou o nájmu bytu dne 25. 7. 2021 a pokud žalovaný tento byt užívá i po tomto datu, užívá jej bez právního důvodu. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. 4. Odvolací soud podle ust. § 212, ust. § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání žalovaného i k vyjádření žalobce k němu a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 5. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a z něho správně zjistil, že žalobce je vlastníkem domu, ve kterém se předmětný byt nachází, dále správně zjistil, že žalobce jako vlastník a pronajímatel a žalovaný jako nájemce uzavřeli dne 25. 7. 2018 nájemní smlouvu na dobu určitou, na dobu 1 roku s možností jejího prodloužení vždy o 1 rok. Doba nájmu byla po uzavření nájemní smlouvy opakovaně prodlužována, naposledy se tak stalo v roce 2020 a doba nájmu tak dle tohoto ujednání skončila dne 25. 7. 2021. Žalobce v řízení prokazoval a prokázal, že žalovaný řádně a včas neplnil svou povinnost, k níž se v nájemní smlouvě zavázal, platit řádně a včas sjednané měsíční nájemné za nájem bytu a dále zálohy na služby poskytované žalovanému v souvislosti s nájmem bytu. Pokud se žalovaný až v odvolacím řízení brání, že mu na nájemném a na službách žádný dluh nevznikl (viz jeho argumentace uvedená v odvolání a uvedená shora), je tato jeho obrana neúspěšná a odvolací soud k ní nemohl přihlížet. Je tomu tak proto, že předmětné řízení není svým charakterem řízením o finančním plnění, o dluzích a žalovaného vzniklých ve vztahu k žalobci a souvisejících s nájmem bytu. Tyto sporné skutečnosti měly a musely být řešeny před podáním žaloby na vyklizení bytu, žalovaný měl dostatek prostoru k tomu, aby poté, kdy byl na existující dluhy upozorněn, kdy byl k jejich uhrazení vyzván a kdy byl upozorněn na nebezpečí toho, že mu nebude nájemní smlouva znovu prodloužena, s žalobcem jednat a sporné skutečnosti vyřešit. Vzhledem k tomu, že shora uvedené sporné skutečnosti žalovaný s žalobcem nevyřešil před podáním žaloby (3. 8. 2021), soud prvního stupně správně řešil pouze otázku, zda nájemní poměr žalovaného k předmětnému bytu od 26. 7. 2021 trvá a zda žalovaný po uvedeném datu užívá byt jako nájemce na základě právního důvodu. Soud prvního stupně správně přisvědčil tvrzení žalobce o tom, že nájemní poměr žalovaného k předmětnému bytu ke dni 25. 7. 2021 zanikl a že žalovaný byt po uvedeném datu užívá bez právního důvodu. 6. Jestliže za tohoto stavu věci soud prvního stupně žalobě žalobce na vyklizení bytu vyhověl, postupoval správně. Z ust. § 2292 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) vyplývá, že nájemce byt pronajímateli odevzdá v den, kdy nájem končí. Pokud žalovaný tuto povinnost nesplnil, dopadá na řešenou věc právní úprava vyplývající z ust. § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., podle něhož kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 7. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný a zákonu odpovídající podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení, který soud prvního stupně správně odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěchem žalobce v řízení a skutečností, že žalobce s podáním žaloby zaplatil na soudním poplatku částku 5 000 Kč. 8. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení úspěšný žalobce se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení účinně vzdal.