61 CO 27/2022-257 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že právní úkon žalovaného [jméno] [příjmení], [IČO] adresovaný žalobci [jméno] [příjmení], narozenému [datum] a označený jako„ okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem pro zvlášť hrubé porušení pracovní kázně“ je neplatný (výrok I) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 50 448 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Rozhodnutí zdůvodnil tím, že právní jednání nazvané„ okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatele pro zvlášť hrubé porušení pracovní kázně“ podepsané účetní žalovaného paní [jméno] [příjmení] bylo dodatečně schváleno ze strany žalovaného (když jím nebylo podepsáno). Následně se pak zabýval splněním podmínek pro okamžité zrušení pracovního poměru dle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Na základě zjištěného skutkového stavu soudem prvního stupně žalobce pro žalovaného pracoval ve dnech 21. 4. 2017, kdy vykonal jízdu s vozidlem reg. zn. [anonymizována tři slova] [číslo] v délce 758 km a dne 22. 4. 2017 v délce 110 km, přičemž jízda byla tohoto dne ukončena v 6.48 hodin (viz výpisy z tachografu). Jako důvod okamžitého zrušení pracovního poměru však žalovaný označil neomluvenou absenci v době od 21. 4. 2017 a důvody okamžitého zrušení pracovního poměru nelze dodatečně měnit. Pokud tedy žalovaný jednou označil jako důvod neomluvenou absenci od 21. 4. 2017, nelze se následně dovolávat písařské chyby v tomto datu. Navíc žalovaný uváděl, že správně mělo být uvedeno datum 22. 4. 2017, kdy ovšem žalobce práci ještě prokazatelně vykonával a v jejím pokračování mu bylo zamezeno samotným žalovaným, který vozidlo odvezl. Pokud by opravdu mělo ze strany žalobce dojít k neomluvené absenci, bylo by tomu nejdříve od pondělí 24. 4. 2017, neomluvená absence v rozsahu tří dnů však dle názoru soudu nedosahuje takové intenzity, aby se mohlo jednat o zvlášť hrubé porušení zaměstnance podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, v němž namítá, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo učiněno platně a také že došlo k žalovaným dodatečnému schválení okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalovaný má dále za to, že byly splněny podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru, když bylo prokázáno, že žalobce porušil své povinnosti způsobem, jak jej označil žalovaný a není zřejmé, proč za tímto účelem soud nevyslechl navrhovaného svědka [jméno] [příjmení] a ostatní zaměstnance a spolupracující osoby. Neomluvená absence v rozsahu tří dnů dosahuje zcela jistě takové intenzity, aby se mohlo jednat o zvlášť hrubé porušení povinností zaměstnance dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Navrhl proto, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že odvolání žalovaného považuje za účelové s cílem prodlužovat stávající řízení, když byla prokázána důvodnost podané žaloby a žalobce se s napadeným rozsudkem zcela ztotožňuje. Navrhl proto potvrzení napadeného rozsudku. 4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 5. Dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jim vykonané práce zvlášť hrubým způsobem. 6. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným důvodem, a použitý důvod již nelze dodatečně měnit. V projednávané věci žalovaný skutek, pro který žalobci okamžitě zrušil pracovní poměr, vymezil tak, že„ ode dne 21. 4. 2017 do současnosti se bez jakékoliv relevantní domluvy nedostavujete do zaměstnání, čímž se dopouštíte série neomluvených absencí.“ Ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, s nímž odvolací soud zcela souhlasí a pro stručnost na něj odkazuje, bylo zjištěno, že žalobce vykonával práci pro žalovaného ještě dne 21. 4. 2017 a 22. 4. 2017, kdy prokazatelně došlo k předání veškerých dokladů a platební karty žalovanému, a to na jeho vlastní žádost. Za této situace soud prvního stupně zcela správně dovodil, že nejsou dány podmínky pro to, aby okamžité zrušení pracovního poměru mohlo být považováno za platné, když bylo prokázáno, že v období, ve kterém se žalobce dle tvrzení a údajů uváděných v okamžitém zrušení pracovního poměru neměl dostavovat do zaměstnání a nevykonávat pro žalovaného práci (tj. ve dnech 21. 4. 2017 a 22. 4. 2017), prokazatelně práci pro žalovaného vykonával. Odvolací soud se tak ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že právní úkon (okamžité zrušení pracovního poměru) je z tohoto důvodu neplatný, když bylo prokázáno, že skutek v něm popsaný se nestal. Jedná se tak o zásadní důvod, pro který bylo žalobě správně vyhověno. 7. Nad rámec výše uvedeného odvolací soud dodává, že se ztotožňuje i se závěry soudu prvního stupně v tom směru, že v průběhu řízení nebylo ani prokázáno, že by žalobce práci pro žalovaného vykonával svévolně, když o tom, zda bude žalobce vykonávat nějakou pracovní cestu, ho informoval právě zaměstnavatel. Nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by v rozhodné době byl žalobce ze strany žalovaného jakýmkoliv prokazatelným způsobem pověřen výkonem pracovní cesty, nebylo tvrzeno ani prokázáno, zda a jakým způsobem byl ohrožen provoz žalovaného a že by takové chování žalobce (pokud by bylo možno uvažovat o tom, že se tohoto jednání žalobce dopustil), dosahovalo takové intenzity, aby se jednalo o zvlášť hrubé porušení povinností zaměstnance dle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce 8. S ohledem na výše uvedené bylo proto rozhodnutí soudu prvého stupně jako věcně správné a zákonu odpovídající dle § 219 o. s. ř. potvrzeno. 9. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 221 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, který měl v odvolacím řízení plný úspěch, byla přiznána i plná náhrada nákladů řízení spočívající ve dvou úkonech právní služby po 2 500 Kč (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) dle § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2 x náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrada za promeškaný čas ve výši 400 Kč (4 x půl hodina po 100 Kč) dle § 14 odst. 1 a 3 téže vyhlášky, cestovné na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši 523 Kč Náklady odvolacího řízení tedy celkem činí 6 523 Kč.