10 CO 241/2023-333 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně nahradil projev vůle žalované, souhlas s uzavřením smlouvy s žalobcem, o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] v obci a k. ú. [obec], dále pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo], parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], [územní celek], parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] a parc. [číslo] v k. ú. [obec] pod [příjmení], [územní celek], vše v okrese [obec], zapsáno u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], a to ve znění uvedeném ve výroku I., body 1. až 4. části A. a v části B. pod body 1. a 2. Ve výroku II. žalované uložil povinnost uhradit žalobci na nákladech řízení částku 145 914 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti oběma výrokům napadeného rozsudku se včas odvolala žalovaná, namítaje neúplně zjištěný skutkový stav věci, nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. d) až g) o. s. ř.). Žalovaná se vymezila proti závěru soudu prvního stupně týkajícího se aktivní legitimace žalobce, ocenění nevydaných pozemků, liknavosti a svévoli žalované a s tím spojeného hodnocení přístupu žalobce. Ve vztahu k náhradním pozemkům parc. [číslo] v obci a k. ú. [obec], parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], [územní celek], parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] a parc. [číslo] v k. ú. [obec] pod [příjmení], [územní celek], vše v okrese [obec], vytkla, že se soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vůbec nezabýval jejich převoditelností a v důsledku jej tak v této části hodnotí jako nepřezkoumatelné ve smyslu ust. § 219 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Oprávněná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a žalobci uloží povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku. 3. K odvolání žalované se podrobně vyjádřil žalobce, a to k následujícím námitkám takto. Pokud žalovaná tvrdí, že restituční nárok žalobce je již přečerpán, vycházeje z úvahy, že jeho právní předchůdkyně [jméno] [příjmení] postoupila celé své restituční nároky z celkem 11 rozhodnutí postupní smlouvou na třetí osobu, pak zcela ignoruje fakt, že Krajský soud v Plzni v rozhodnutí, č. j. 10 Co 131/2021-523, ze dne 24. 6. 2021, dospěl ke stejnému skutkovému a právnímu závěru jako soud prvního stupně v projednávané věci, a sice, že předmětnou postupní smlouvou došlo k postoupení pouze části předmětných restitučních nároků z předmětných 11 restitučních rozhodnutí, a to v konkrétní výši vyčíslené v postupní smlouvě. Žalobce se proto stal právním nástupem [jméno] [příjmení] co do zbylé části předmětných restitučních nároků v rozsahu, v němž k postoupení nedošlo. Úvaha žalované o přečerpání restitučního nároku žalobce vychází právě z nerespektování dříve vydaných pravomocných rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího, kdy právě na jejich základě byl nárok žalobce vyčerpán v částce 4 192 026 Kč z celkového nároku ve výši 5 030 627 Kč. Žalobce odkázal na závěry odvolacího soudu v shora citovaném rozhodnutí, sp. zn. 10 Co 131/2021 a na judikaturu vyšších soudů, z níž vyplývá, že restituční nárok je svou povahou pohledávkou oprávněné osoby vůči státu, která se právní mocí restitučního rozhodnutí stala vykonatelnou a její uplatnění představuje již fázi vykonávací. Jak z doktrinálního výkladu, tak ustálené rozhodovací praxe soudů současně vyplývá, že pohledávka nemusí být nutně postupována v celé výši, ale že lze platně postoupit i její část. Zcela nepřiléhavá je naopak judikatura odkazovaná žalovanou v odvolání (28 Cdo 2844/2017, ze dne 28. 11. 2017) vydaná ve skutkově zcela odlišné situaci, kdy soudy dospěly k závěru, že postoupen byl celý restituční nárok, nikoliv jen jeho část. Žalobce vyjádřil údiv nad argumentací žalované, která se dovolává judikatury vydané v jiné právní věci za jiných skutkových okolností, namísto judikatury vydané dříve v téže právní věci týchž účastníků. K námitce o ocenění nevydaných pozemků se žalobce podrobně vyjádřil pod bodem IV. podání a shrnul, že odvolací soud se ve věci vedené pod sp. zn. 10 co 131/2021, přiklonil k závěru, který byl zaujat znalkyní [titul] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], tedy že i pozemky, které byly určeny a nakonec využity jako plochy sportovišť, je třeba ocenit jako pozemky stavební, jelikož dle přesvědčení soudu tvoří nedílnou součást občanské vybavenosti zastavěných ploch, k zemědělských účelům po přechodu na stát určeny nebyly a nemohou tak být užívány ani v současné době. Dle přesvědčení odvolacího soudu je třeba vycházet z výše správně oceněného restitučního nároku z namítaných osmnácti rozhodnutí v částce 5 883 235,46 Kč a nikoliv žalovanou evidovaného nároku ve výši 854 307 031 Kč, který byl dle evidence žalované v rozsahu částky 852 609,31 Kč již uspokojen. Ve stanovisku týkající se tvrzené liknavosti a svévole žalované a oproti tomuto aktivního přístupu žalobce uvedl, že žalovaná opětovně ignoruje fakt, že totožná právní otázka již byla dříve řešena soudy všech instancí, kdy všechny soudy včetně soudu dovolacího dospěly zcela k jednoznačnému závěru, že žalovaná vůči žalobci postupuje svévolně a liknavě. Žalobce zdůraznil, že žalovaná na svém nesprávně provedeném ocenění restitučního nároku žalobce trvala i po zahájení soudního řízení, což jen dokládá, že po žalobci nebylo možné spravedlivě požadovat další účast v nabídkových řízeních. Žalovaná má povinnost evidovat restituční nároky oprávněných osob ve správné výši, neboť výše náhrady musí odpovídat ceně původních odňatých a nevydaných pozemků. Žalobce přitom postupoval ve snaze uspokojit svůj restituční nárok v souladu se zákonem o půdě, neboť si nechal zpracovat znalecký posudek o ocenění pozemků odňatých právní předchůdkyni žalobce, jenž předložil žalované a vyzval ji k přecenění pozemků odňatých a nevydaných jeho právní předchůdkyni. Žalovaná ani po vydání soudního rozhodnutí nepřistoupila k řádnému přecenění restitučního nároku žalobce, ale naopak i nadále lpí na svém zjevně nesprávném ocenění tohoto nároku, a proto jedná vůči žalobci liknavě a svévolně. 4. K námitce žalované o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku v části týkající se převoditelnosti náhradních pozemků, žalobce uvedl, že žalovaná účelově opomíjí fakt, že převoduschopnost požadovaných náhradních pozemků vůbec nerozporovala a nesporným mezi žalobcem a žalovanou bylo i ocenění požadovaných náhradních pozemků. Pokud aktuálně žalovaná ve zcela obecné rovině tvrdí, že požadované náhradní pozemky nebyly k převodu vhodné, jedná se o zcela nové tvrzení, které je v odvolání nepřípustné, a navíc zcela v rozporu s jeho skutkovými tvrzeními uvedenými v řízení před soudem prvního stupně (viz podání žalované ze dne 21. 4. 2022 a ze dne 18. 10. 2022). Mezi účastníky byla spornou pouze převoditelnost pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec], stejně jako jeho ocenění, nicméně ve vztahu k tomuto pozemku vzal žalobce žalobu částečně zpět a řízení bylo zastaveno. Ani této odvolací námitce žalované proto žalobce nerozumí a považuje ji za zcela nedůvodnou. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu potvrdil a žalobci přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. 5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení dle ust. § 212 a 212a o. s. ř., ve věci nařídil jednání, při kterém strany sporu potvrdily neměnná procesní stanoviska ve věci a poté, co doplnil dokazování o listiny týkající se převoditelnosti náhradních pozemků a s tím související vyjádření žalované, dospěl k závěru, že odvolání žalované je nedůvodné. 6. Soud prvního stupně napadené rozhodnutí odůvodnil tím, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce je právním nástupcem po původní oprávněné osobě [jméno] [příjmení] dle ust. § 4 odst. 2 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., a to na základě usnesení [název soudu], č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], s právní mocí téhož dne, a tudíž je žalobce aktivně legitimován ve věci. Daný restituční nárok ze správních rozhodnutí (citovaných v žalobě a následně v napadeném rozsudku) nabyl po původní oprávněné osobě [jméno] [příjmení], která dne 9. 12. 2002 smluvně postoupila část svého restitučního nároku ve výši 181 630,53 Kč [jméno] [příjmení] s tím, že zůstatek tohoto jejího restitučního nároku je do současné doby po částečném plnění ze strany žalované nevypořádán. Povinnou osobou je dle ust. § 5 odst. 1 zákona o půdě žalovaná, která je pasivně legitimována ve věci a která plnila na restituční nárok oprávněné v roce 2002 částku 852 608 Kč, což žalobce potvrdil. V řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka] byl vypořádán rozsudkem ze dne 4. 2. 2021, který nabyl právní moci dne 17. 8. 2021, restituční nárok žalobce ve výši 4 192 026 Kč. Znalkyně [titul] [jméno] [příjmení] [jméno] vypracovala znalecký posudek ohledně ocenění odňatých a nevydaných pozemků, kdy stanovila celkovou cenu spoluvlastnického podílu restitučního nároku oprávněné osoby ve výši 5 881 537 Kč. K této částce byla připočtena část