11 CO 135/2022-85 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 9 600 Kč (výrok I), zamítl žalobu na zaplacení částky 3 210,06 Kč a částky 100 Kč s příslušenstvím (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 2 358 Kč (výrok III). 2. V odůvodnění rozsudku dospěl k závěru, že mezi stranami byla smlouvou sjednána povinnost žalované zaplatit smluvní pokuty (výrok I napadeného rozsudku), avšak nebylo zjištěno, zda došlo k poskytnutí služeb, jejichž vyúčtovanou cenu měla žalovaná podle smlouvy platit. Z tohoto důvodu nevyhověl soud žalobě na zaplacení částky 3 210 Kč pro neunesení důkazního břemen. Rovněž nebylo zjištěno porušení smluvní povinnosti platit účtovanou cenu služeb, proto nemohla vzniknout ani povinnost platit smluvní pokutu 100 Kč a tudíž ani úrok z prodlení z ceny služeb, neboť ten je další sankcí za porušení stejné platební povinnosti (výrok II). 3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání a ohradila se proti závěru soudu prvého stupně, že neprokázala množství dodané elektřiny. Tvrdila, jaké množství elektřiny bylo žalované dodáno, a předložila ucelený řetězec důkazů, které její tvrzení podporovaly. Žalovaná tvrzení žalobkyně žádným způsobem nerozporovala a po celé řízení zůstala pasivní. Soud prvého stupně nepřiměřeně nahradil procesní aktivitu žalované, když sám přistupoval k tvrzením žalobkyně jako sporným, navíc značně formalistickým způsobem. Předmětem smlouvy byla dodávka elektřiny a souvisejících služeb, jakožto ovladatelné přírodní síly, přiměřeně se použijí ustanovení o věcech hmotných, které, i když nemají pevné skupenství, jsou distribuovány (obchodovány) prostřednictvím hmotných technických zařízení (např. rozvody vysokého napětí) a při obchodování jsou kvantifikovány do měrných jednotek. Kvantifikace je přibližuje hmotným movitým věcem, které jsou druhově určeny. Uvedené závěry byly reflektovány i v dosavadní ustálené judikatuře krajských soudů, a je nutné při posouzení dodávky elektřiny zohlednit, že elektřina stejně jako plyn je zbožím se specifickým režimem, nelze na něj proto přepjatě formalisticky aplikovat požadavky běžného zboží, jehož předání se prokazuje dodacím listem. Názor soudu o neprokázání dodávky elektřiny by v konečném důsledku znamenal, že by nebylo možné vymáhat cenu za odebranou elektřinu. S ohledem na povahu dotčené komodity se vedle ustanovení občanského zákoníku aplikuje i zákon č. 458/2000 Sb. (energetický zákon), který má postavení lex specialis k občanskému zákoníku. Podpisem smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny žalovaná stvrdila, že byla seznámena se svým právy a povinnostmi vyplývajícími z obchodních podmínek, tedy i právem reklamovat vyúčtování, s nímž by nesouhlasila. Žalovaná předmětnou fakturu u žalobce nereklamovala. Pravidla provozování distribuční soustavy a pravidla trhu s elektřinou jsou přenesena do obchodních podmínek žalobkyně, jež jsou nedílnou součástí uzavřených smluv o sdružených službách dodávky elektřiny. Správnost dodavatelem vyúčtovaného odběru se tedy předpokládá, a je povinností zákazníka případné námitky uplatnit ve sjednané lhůtě písemnou reklamací. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny je svým charakterem nejen smlouvou kupní, ale i smlouvou příkazní. Obchodník s elektřinou v daném případě obstarává jako příkazník záležitost (distribuci elektřiny) zákazníka pro příkazce. Žalobkyně za distribuci elektřiny uhradila provozovateli distribuční soustavy regulovanou cenu za distribuci a související služby, kterou následně žalobou uplatněným vyúčtováním požaduje po žalované. Žalobkyně má za to, že před soudem prvého stupně dostatečně tvrdila a prokazovala, jaké množství elektřiny bylo žalované dodáno. Navrhla proto, aby odvolací soud výrok II napadeného rozsudku změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl, rovněž požadovala náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Při jednání odvolacího soudu pak nad rámec své již uvedené argumentace odkázala na ust. § 49 energetického zákona, který podrobně upravuje proces měření dodané elektrické energie. 4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání i obsahu spisu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 5. V posuzované věci bylo zjištěno, že žalobkyně dodávala žalované elektřinu na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 18. 3. 2019 do odběrného místa na adrese v [obec], [ulice a číslo] pro potřeby domácnosti, a žalovaná na tomto odběrném místě elektřinu odebírala. Žalobkyně vystavila fakturu za období 25. 4. 2019 – 16. 10. 2019 ([variabilní symbol]) za celkové množství odebrané elektřiny 1,815 MWh na částku 1 916,07 Kč se splatností 18. 11. 2019. Tento nedoplatek nebyl žalovanou uhrazen. Následně byla vystavena opravená faktura s variabilním symbolem [číslo] dne 26. 11. 2019 na částku 3 210,06 Kč za celkový objem odebrané elektřiny 2,104 MWh za období od 25. 4. 2019 do 16. 10. 2019 se splatností dne 16. 12. 2019. Tento opravný daňový doklad v sobě zahrnoval i původní fakturu, kterou nahradil. Žalobkyně přihlédla k zaplaceným zálohám ve výši 7 503,43 Kč a tento opravný daňový doklad byl doručen na sjednanou korespondenční adresu. Na tuto fakturu nebyla ze strany žalované provedena žádná úhrada, proto žalobkyně požadovala uhradit zbývající částku 3 210,06 Kč. Pokud jde o úhradu smluvní pokuty 100 Kč, bylo zjištěno, že smluvní strany ve smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 18. 3. 2019 v odstavci„ ostatní ujednání“ ujednaly smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou dle uzavřené smlouvy přesahující 10 dní. Tuto smluvní pokutu vyúčtovala žalobkyně samostatnou fakturou ([variabilní symbol]) se splatností 7. 1. 2020. Rovněž tato smluvní pokuta zůstala neuhrazena. 6. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s argumentací žalobkyně, a to i s odkazem na zcela ustálenou judikaturu Krajského soudu v Plzni, ale i jiných odvolacích soudů, z nichž lze dovodit závěr, že při posuzování dodávek elektřiny je nutno zohlednit, že elektřina (stejně jako plyn) je zbožím se specifickým režimem a nelze na něj přepjatě formalisticky aplikovat požadavky běžného zboží, jehož předání se prokazuje dodacím listem. Jedná se o specifickou komoditu, jejíž dodávka se realizuje a měří určitým technickým zařízením. V okamžiku, kdy je na odběrném místě namontováno měřidlo, není možné zabránit odběru, pokud sám odběratel – konečný zákazník neumožní provést demontáž měřidla a zaslepení přípojky. Názor soudu o neprokázání dodávky elektřiny by v konečném důsledku znamenal, že by nebylo možné vymáhat cenu za odebranou elektřinu. Pokud jde o další argumentaci, lze odkázat na odvolání žalobkyně (uvedena výše). Žalovaná částka byla žalobkyní řádně vyúčtována, vyúčtování se dostalo do dispoziční sféry žalované a nastala jeho splatnost. Ke stejnému závěru pak lze dospět nejen ohledně odebrané elektřiny, ale rovněž i ohledně smluvní pokuty ve výši 100 Kč, jejíž podklad lze nalézt v článku 5 odst. 1 obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí uzavřené smlouvy. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud považuje nárok žalobkyně za prokázaný. Napadený výrok pod bodem II rozsudku proto podle ust. § 220 o. s. ř. změnil a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 210,06 Kč a částku 100 Kč, včetně příslušenství, v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 7. Odvolací soud rovněž změnil napadený rozsudek ve výroku pod bodem III tak, že žalované podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudem prvého stupně v částce 6 414,40 Kč v téže lhůtě k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Tyto náklady jsou tvořeny 2 úkony právní služby podle § 14b ve spojení s § 11 advokátního tarifu v částce celkem 600 Kč, 2 režijními paušály dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu v celkové částce 200 Kč, dále 2 úkony právní služby po 1 620 Kč dle § 7 ve spojení s § 11 advokátního tarifu v celkové částce 3 240 Kč a 2 režijními paušály po 300 Kč, v celkové částce 600 Kč, tj. celkem 4 640 Kč. Dále byla přiznána náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 974,40 Kč, což celkem činí 5 614,40 Kč, a včetně soudního poplatku 800 Kč pak náklady před soudem prvého stupně činí 6 414,40 Kč. 8. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto s použitím ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. rovněž podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy dle kritéria úspěchu ve věci. Žalobkyni odvolací soud přiznal odměnu za zastoupení advokátem, a to za 2 úkony právní služby (odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po 1 000 Kč (tarifní hodnota 3 310,06 Kč), 2 režijní paušály po 300 Kč, soudní poplatek z odvolání 1 000 Kč a náklady cestovného za cestu z [obec] do [obec] a zpět za 214 km při sazbě náhrady vozidla 4,7 Kč za km a ceně paliva 44,50 Kč za 1 l (průměrná spotřeba dle technického průkazu 7,4 l na 100 km) v částce 1 711 Kč. Rovněž pak byla přiznána náhrada za promeškaný čas 600 Kč Náklady