14 CO 135/2023-86 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem žalobu o zaplacení částky 26 520 Kč s příslušenstvím a částky 1 200 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I) a žádnému účastníku nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 2. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce požadoval příspěvek za vozidlo [registrační značka] provozované v období od 21. 7. 2019 do 31. 8. 2020 bez uzavření pojištění odpovědnosti z provozu. Podle sdělení [stát. instituce] byl jako vlastník a provozovatel tohoto vozidla v předmětné době evidován nikoliv žalovaný, ale [příjmení] [příjmení]. Byť z předloženého výpisu poskytnutého žalobcem se zdá vyplývat, že v uvedeném období byl evidován jako vlastník i provozovatel vozidla žalovaný, nejde ve skutečnosti o výpis z registru vozidel. Žalovaný tedy není ve věci pasivně legitimován. 3. Žalobkyně se proti rozsudku včas odvolala a uvedla, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, případně jej zrušil a vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Žalobkyně na základě rozsudku požádala Odbor registru vozidel a řidičů [stát. instituce] o sdělení informací ohledně vozidla [registrační značka] a z tohoto sdělení vyplývá, že jako vlastník a provozovatel byl v období od 24. 11. 2015 do 5. 5. 2021 evidován žalovaný. Nadto žalobkyně prokazovala vlastnictví vozidla výpisem z registru silničních vozidel. 4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 5. Odvolací soud doplnil dokazování a zjistil následující: 6. Ze sdělení [stát. instituce], Odbor registru vozidel a řidičů z 12. 4. 2023, předloženého žalovanou vyplývá, že jako vlastník a provozovatel silničního vozidla [registrační značka], [příjmení] [jméno] [číslo], [příjmení] [příjmení], byl od 24. 11. 2015 do 5. 5. 2021 evidován [jméno] [příjmení], od 5. 5. 2021 dosud je evidován [příjmení] [příjmení]. 7. Ze zprávy [stát. instituce], Odbor registru vozidel a řidičů z 12. 6. 2023, vyžádané odvolacím soudem, vyplývá, že jako vlastník a provozovatel silničního vozidla [registrační značka], [příjmení] [jméno] [číslo], [příjmení] [příjmení], byl od 24. 11. 2015 do 5. 5. 2021 evidován [jméno] [příjmení], od 5. 5. 2021 dosud je evidován [příjmení] [příjmení]. Spisovou dokumentaci místní správní orgán neeviduje, neboť převod na pana [příjmení] byl proveden na registračním místě [obec] a převod na pana [příjmení] na registračním místě [obec]. 8. [stát. instituce], Odbor dopravy – registr vozidel, sdělil odvolacímu soudu na základě jeho dotazu, že kopie listin, které byly podkladem pro zápis žalovaného tímto úřadem do registru silničních vozidel dne 24. 11. 2015, již nejsou k dispozici, neboť byly předány ke skartaci. 9. Ze sdělení [stát. instituce], Odbor správní a dopravní, bylo zjištěno, že dne 5. 5. 2021 podal [příjmení] [příjmení], jako nový vlastník silničního vozidla, Žádost o změnu vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla, a to vozidla [registrační značka], [příjmení] [jméno] [číslo] z dosavadního vlastníka [jméno] [příjmení]. Z připojeného osvědčení o registraci vozidla [anonymizováno] [číslo] vyplývá, že žalovaný byl evidován jako vlastník a provozovatel tohoto vozidla, přičemž zápis o evidenci byl proveden 24. 11. 2015 v [obec] [příjmení] [příjmení] je evidován jako vlastník a provozovatel tohoto vozidla na základě zápisu provedeného 5. 5. 2021 v [obec]. 10. Odvolací soud má na základě toho za prokázaný skutkový stav uvedený v žalobě. Tedy bylo prokázáno, že žalovaný byl v době od 24. 11. 2015 do 5. 5. 2021 evidován jako vlastník a provozovatel motorového vozidla [registrační značka], aniž by od 21. 7. 2019 až do 31. 8. 2020 bylo k vozidlu zaplaceno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 11. Podle § 1 odst. 2 písmeno a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon“) platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 12. Podle § 4 odst. 1 zákona, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 13. Podle § 4 odst. 2 zákona při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel, je provozovatelem vozidla. 14. Požadovala-li žalobkyně zaplacení příspěvku za každý den porušení této povinnosti za čtyři období (1) 21. 7.2019 – 14. 10. 2019, 2) 15. 10. 2019 – 31. 1. 2020, 3) 1. 2. 2020, 4) 1. 6. 2020 – 31. 8.2020) je její návrh důvodný, neboť po celé toto období byl žalovaný vlastníkem i provozovatelem předmětného vozidla. Bylo prokázáno, že žalobkyně splnila svoji povinnost stanovenou v § 4 odst. 7 zákona a řádně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku, a to samostatně za každé žalované období. 15. Výše požadovaného příspěvku byla žalobkyní pro všechna období správně vyčíslena, a to vynásobením výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem. Výši denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel stanoví vyhláška č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. 16. Žaloba je důvodná i v části požadovaných úroků z prodlení Žalobkyni náleží právo na jejich zaplacení podle § 1970 o. z., neboť žalovaný byl s plněním vůči žalobkyni v prodlení. Výše úroků vychází z § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Příspěvky se staly splatnými uplynutím 30 dnů od doručení výzev. 17. Žalobkyně má dále právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (zaslání výzev k zaplacení příspěvku do garančního fondu). Výše náhrady činí 300 Kč (§ 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999, o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla za každou z nich); celkem tedy 1 200 Kč. 18. Soud prvního stupně žalobu zamítl, když uzavřel, že nebyla prokázána pasivní legitimace žalovaného. Přitom vycházel z chybné zprávy [stát. instituce], odboru registru vozidel a řidičů. Protože doplněním dokazování odvolacím soudem byl zjištěn jiný skutkový stav, než z jakého vycházel soud prvního stupně, odvolací soud jeho rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl. 19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 2 o. s. ř. 20. Žalobkyni, která byla v řízení jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů. Náklady žalobkyně se skládají ze zaplaceného soudního poplatku (ve výši 1 061 Kč) a nákladů za zastoupení žalobkyně advokátem. O nákladech za právní zastoupení bylo rozhodnuto podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). 21. Výše nákladů za právní zastoupení byla stanovena podle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. advokátního tarifu, a to za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis žaloby, sepis odvolání) po 300 Kč včetně tří náhrad hotových výdajů advokáta po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písmeno a) advokátního tarifu). Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. byla odměna advokáta a náhrada hotových výdajů zvýšena o daň z přidané hodnoty ve výši 21%, tedy z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pokud žalobkyně požadovala přiznání odměny i za úkon právní služby spočívající v zaslání předžalobní výzvy prostřednictvím její zástupkyně, tento úkon nepovažuje odvolací soud za účelný, a proto za něj odměnu, ani náhradu hotových výdajů nepřiznal. Uvedené výzvě předcházely upomínky žalobkyně, které splňovaly náležitosti předžalobní výzvy podle § 142a odst. o. s. ř. Proto lze tento úkon hodnotit jako nadbytečný, tedy neúčelný.