14 CO 66/2023-731 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně vypořádal zaniklé společné jmění účastníků, jejichž manželství zaniklo rozvodem [datum] podle zásad uvedených v § 149 a § 150 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Do výlučného vlastnictví žalobce přikázal nemovitosti v katastrálním území [obec] (list vlastnictví [číslo]), a to zemědělskou stavbu bez č. p./č. e. stojící na parcele č. stavební [anonymizováno], parcelu č. stavební [anonymizováno] o výměře 545 m2, parcelu č. [anonymizováno] o výměře 35 m2 a parcelu [číslo] o výměře 2581 m2, tedy nemovitosti v hodnotě 5 520 000 Kč, práva a povinnosti ze smlouvy o vedení účtu u [právnická osoba] [bankovní účet] v hodnotě 32 260,27 Kč a částku 100 000 Kč, tedy aktiva v celkové hodnotě 5 652 260,27 Kč (výrok I). Do výlučného vlastnictví žalované přikázal bytovou jednotku [číslo] se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa] a na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (list vlastnictví [číslo]) v hodnotě 3 540 000 Kč (výrok II). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na vyrovnání jejího podílu částku 1 056 130,14 Kč ve splátkách po 88 011 Kč splatných vždy do konce kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou jejich výhody (výrok III). Návrhy žalované na vypořádání vozidla [anonymizována tři slova] [příjmení] [číslo], [anonymizována tři slova] [příjmení] [anonymizováno] a částky 131 944 vybrané žalobcem dne 13. 5. 2010 z bankovního účtu č. [bankovní účet] [právnická osoba], a. s. zamítl (výroky IV, V, VI, VII). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII). Rozhodl dále, že z nevyčerpané zálohy žalobce (výrok IX) a žalované (výrok X) vrátí každému z účastníků 3 650 Kč a částka 3 525 Kč ze zálohy každého účastníka bude převedena na účet soudu prvního stupně. 2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tím, že zemědělská stavba bez č. p./č. byla historicky stavbou jedinou. Nyní se z funkčního hlediska dělí na tři části, a to (A) dvojgaráž, nad níž je obytná nástavba, (B) bývalou hospodářskou budovu (nyní fakticky obytný dům – prostřední část stavby) a (C) garáže (zadní část stavby). Stavebníkem dvojgaráže byli oba manželé, neboť k instalaci nové střechy v daném místě došlo v rozmezí let 2006 až 2008 a soud považuje za vyloučené, aby dvojgaráž byla vybudována až po výměně střechy. Tedy dvojgaráž vznikla za trvání manželství a byla financována ze společných prostředků. Důkazní břemeno k prokázání, že dvojgaráž je samostatnou stavbou tížilo žalovanou. Soud uzavřel, že jde o součást celé stavby (nejedná se o samostatnou věc), když k tomuto závěru dospěl posouzením hlediska statického, funkčního a estetického, přičemž proti samostatnosti výrazně hovoří i skutečnost, že sám žalobce zpočátku uváděl, že předmětem SJM je celá nemovitost a skutková tvrzení změnil až následně. Ke stavebnímu stavu objektu nynější dvojgaráže v den rozvodu manželství uvedl soud prvního stupně, že důkazní břemeno nese ten účastník, který tvrdí hodnotu společné věci, kterou žádá vypořádat. Protože to byla žalovaná, která tvrdila hodnotu vyšší, byla soudem prvního stupně vyzvána, aby své tvrzení prokázala. Tím došlo k prolomení koncentrace řízení a oba účastníci mohli k této otázce navrhovat další důkazy. Letecké snímky lokality [obec] neprokazovaly tvrzení žádného z účastníků, neboť dotazem na [právnická osoba] soud prvního stupně zjistil, že starší mapy mají dataci určenou rozmezím několika let. Skutková verze žádného z účastníků nebyla prokázána ani smlouvou o dodávkách plynu, fotografií interiéru dvojgaráže zachycující vodovodní potrubí s datací 2013, rozhodnutím stavebního úřadu [obec], ani znaleckým posudkem znalkyně [příjmení]. Ta sice označila skutková tvrzení žalobce o provedených pracích za znalecky přijatelné, avšak následně při svém výslechu před soudem po seznámení se s leteckými snímky uvedla, že pokud by letecká mapa z roku 2008 byla pravá, pak by naopak skutková verze žalobce byla nepřijatelná. Z výrobního čísla rámu okna soud prvního stupně zjistil, že zřejmě jde spíše o datum 9. 7. 2012; což by svědčilo spíš pro verzi žalobce. Ze záručního listu dlažebních bloků ze dne 20. 10. 2014 nebylo zjištěno nic průkazného, a to ani z předloženého reklamačního řádu. K otázce fotografií soud prvního stupně uvedl, že dle zprávy [anonymizována dvě slova] (kterou vyžádal po zrušení věci odvolacím soudem) zjistil, že„ z hlediska datace nelze předloženou fotografii posoudit nijak“. Soud prvního stupně tedy po zhodnocení těchto důkazů a zhodnocení výslechů svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] uzavřel tuto otázku (s přihlédnutím ke snížení věrohodnosti tvrzení žalobce) tak, že byla prokázána skutková verze o tom, že objekt se nacházel v lepším (více dokončeném) stavu. [jméno] [příjmení] soud jako svědkyni nevyslechl, neboť tento důkaz jej žádný z účastníků nenavrhl a její kontaktní údaje neznali. Pro zjištění hodnoty nemovitostí byl zpracován znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], přičemž pro časový odstup od jeho zpracování soud prvního stupně se souhlasem účastníků vzal za zjištěnou cenu o 20% vyšší, než byla znalcem stanovená cena podle skutkové verze žalované. Soud ocenil nemovitosti ve stavu v den rozvodu a v současných cenách s ohledem na výjimečnost případu, kdy účastníci přesně do okamžiku rozvodu vynakládali finanční prostředky na zvelebení nemovitosti ze společného majetku, následně pak je vynakládal pouze žalobce, nikoliv už žalovaná. Nemovitosti v k. ú. [obec] byly se souhlasem obou účastníků přikázány žalobci. Bytová jednotka byla se souhlasem obou účastníků přikázána do vlastnictví žalované, která jí užívá. Výše zůstatku na bankovním účtu byla zjištěna přesně ke dni rozvodu manželství. Vozidla [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [příjmení] [číslo] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno] nebyly podle soudu prvního stupně ke dni rozvodu manželství součástí zaniklého společného jmění, neboť automobil byl darován synovi účastníků [jméno] (darovací smlouva z 11. 4. 2009) a [anonymizována dvě slova] byly darovány synovi účastníků [jméno] (darovací smlouvy z 5. 9. 2009). Soud prvního stupně v případě vozidla a [anonymizována dvě slova] postupoval podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3457/2018 a uzavřel, že darovací smlouvy byly uzavřeny za trvání manželství, předpokládá se, že jde o jednání učiněné se souhlasem obou manželů, přičemž žalovaná se platně nedovolala relativní neplatnosti smluv. Částku 100 000 Kč vybral žalobce z účtu 6. 9. 2010. Nebylo zjištěno, jakým způsobem s ní naložil, respektive že by ji využil ve prospěch rodiny. Nebylo ani prokázáno, že by tato částka byla předána synovi účastníků [jméno], a proto ji soud prvního stupně vypořádal. Soud prvního stupně uzavřel, že není žádný důvod pro odchýlení se od zásady rovnosti podílů, byť účastníci navzájem tvrdili, že se o získání a udržení majetku druhá strana přičiňovala méně. Tvrzení žalobce, že se na rekonstrukci podílel fyzicky více než žalovaná by mohlo být věrohodné, tato otázka však již judikaturou byla vyřešena. Žalobce navíc netvrdil, že by snad žalovaná například neměla zájem o péči o společnou domácnost. Zjištěním rozdílu mezi aktivy a pasivy náležející do zaniklého společného jmění manželů dospěl soud prvního stupně k částce, kterou uložil žalobci zaplatit žalované ve splátkách. Návrh žalované, aby byla vypořádána částka 131 944 Kč vybraná žalobce dne 13. 5. 2010 z bankovního účtu, zamítl, neboť návrh na její vypořádání uplatnila žalovaná pozdě. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. 3. Žalobce se proti rozsudku soudu prvního stupně včas odvolal a navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II, III a VIII, a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že soud prvního stupně porušil zásadu koncentrace řízení, neboť bral v potaz i důkazy označené a předložené po uplynutí koncentrační lhůty. Je to žalovaná, která nese důkazní břemeno, avšak její tvrzení - minimálně rozhodně ne všechna - ohledně stavu nemovitostí v [obec] nebyla prokázána. Fotografie neprokazují všechna tvrzení žalované, maximálně, že dvougaráž stála a měla krov a střechu. To, jak uvnitř vypadal rodinný dům, jaké vnitřní práce a jaké instalace byly provedeny, fotografie beze zbytku neprokazují. I pokud by ke dni rozvodu dvougaráž stála, měla střechu a fasádu, když sama žalovaná tvrdí, že půdní vestavba – synův byt nad dvougaráží - ke dni zániku SJM ještě neexistovala, nemůže to vést k tomu, že rozdíl v cenách je 2 900 000 Kč. Znalecký posudek přitom vychází ze stavu nemovitostí v [obec] podle všech tvrzení žalované. Znalecký posudek také nezohledňuje zjevné právní vady nemovitostí – nemovitosti nejsou zkolaudovány a jejich funkční využití je v rozporu s uvedenými v katastru nemovitos