18 CO 101/2023-53 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem prvoinstanční soud určil, že žalobce je vlastníkem budovy, stavby technického vybavení, na pozemku – parcelní [číslo] v [katastrální uzemí] (výrok I). Žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci prostřednictvím jeho zástupkyně náklady řízení 22 813,47 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Dále rozhodl, že žalobci bude po právní moci rozsudku ze soudního účtu vrácena jistota 10 000 Kč (výrok III). V odůvodnění uvedl, že vlastnictví žalovaného k předmětné budově prokázáno nebylo, naopak v kolaudačním rozhodnutí byl jako vlastník uveden žalobce. Pokud žalovaný namítal, že po dobu 24 let se žalobce vlastnictví nedomáhal, soud k tomu uvedl, že vlastnické právo se dle § 614 o. z. nepromlčuje. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, které směřovalo do výroků I a II. Žalovaný vyslovil nesouhlas s tím, jakým způsobem soud prvého stupně hodnotil provedené důkazy, k jakým skutkovým a tím pádem i právním závěrům došel. Žalovaný posuzuje soudem provedené listiny podobně jako katastrální úřad, který vlastnické právo na základě předložených listin, které byly provedeny v tomto řízení k důkazu, zapsal ve prospěch žalovaného již v roce 1995. Lze souhlasit s tím, že explicitní označení, kdo je stavebníkem a kdo je jeho zástupcem, z uvedených listin nelze stanovit přesně a obsah listin poskytuje dvojí výklad. To připouští i nalézací soud. Žalobce byl od roku 1995 až do roku 2019 po celou tuto dobu 24 let ohledně svého tvrzeného vlastnického práva k předmětné nemovitosti zcela neaktivní a tento postoj lze vysvětlit i tak, že žalobce vykládal obsah listin sloužících pro zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí stejně jako katastrální úřad, ale až v momentě, kdy mělo dojít k prodeji nemovitosti na matku žalobce, svůj názor změnil. Jeho dnešní postoj je jen účelový díky rodinným rozporům se žalovaným a jeho manželkou, matkou žalobce. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne v plném rozsahu a žalovanému přizná nárok na náhradu nákladů řízení. 3. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že žalovaný obdobně jako v průběhu předchozího řízení argumentuje tím, že nelze jednoznačně stanovit, kdo z účastníků byl stavebníkem a kdo jeho zástupcem a dále z doby užívání předmětné nemovitosti žalovaným vyvozuje pro sebe příznivé následky. Žalobce považuje námitky žalovaného za zcela nedůvodné. Vlastnictví žalobce ke stavbě a jeho postavení stavebníka potvrzuje i uzavřená nájemní smlouva ze dne 7. 3. 1993 podepsaná účastníky a manželkou žalovaného. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný zneužil svého stejného jména, příjmení a bydliště a byl proto zapsán do katastru nemovitostí, navíc následně, když žalobce začal otázku vlastnického práva řešit, činil právní kroky k tomu, aby žalobci ztížil postup při ochraně svého vlastnického práva a snažil se převést nemovitost na svoji manželku. Navíc žalovaný po celou dobu získával z provozu malé vodní elektrárny mnohamilionové zisky, aniž by žalobci poskytl jakoukoli úplatu. Po celou dobu se žalovaný před úřady za žalobce vydával, využívaje stejné jméno a příjmení. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně v napadené části včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k odvolání žalovaného i k písemnému vyjádření žalobce k tomuto odvolání a dospěl poté k závěru, že odvolání žalovaného nelze považovat za důvodné. 5. Podle ustanovení § 985 o. z., není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právo působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala. 6. Toto ustanovení upravuje uvedení stavu zapsaného do veřejného seznamu v souladu se skutečným právním stavem v případě, že jedna ze stran neposkytne k tomu nezbytnou součinnost. Domáhat se odstranění nesouladu mezi zapsaným a skutečným právním stavem lze žalobou na určení existence nebo neexistence práva. Teprve na základě kladného rozhodnutí o žalobě provede orgán, který veřejný seznam vede, zápis (NSS 7As 90/2012, 7As 131/2012). Jinak by ostatně postrádal smysl požadavek prokázat, že osoba domáhající se odstranění nesouladu své právo uplatnila. Není třeba prokazovat naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř., neboť právní zájem na požadovaném určení plyne přímo ze zákona (obdobně NS 29 Odo 11/2022). Žalobce však musí prokázat aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby. 7. V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podal u Okresního soudu v Sokolově dne 6. 6. 2022 návrh na vydání předběžného opatření, jímž by bylo žalovanému zakázáno zcizit nebo zatížit nemovitost: budovu bez č. p./č. e., nacházející se na pozemku p. [číslo] budova je zapsaná u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro k. ú. [ulice], [územní celek]. Návrh odůvodnil tím, že v katastru nemovitostí je jako vlastník předmětné nemovitosti veden žalovaný. Okresní soud v Sokolově usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] nařídil předběžné opatření, jímž žalovanému zakázal zcizit nebo zatížit předmětnou nemovitost a žalobci uložil, aby ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto usnesení podal žalobu na určení vlastnictví k předmětné nemovitosti. K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] usnesení soudu prvého stupně potvrdil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 27. 7. 2022. Žalobce ve stanovené lhůtě podal dne 13. 6. 2022 žalobu na určení vlastnického práva k předmětné nemovitosti. 8. Vlastnictví žalovaného bylo do katastru nemovitostí zapsáno v roce 1995 záznamem, kdy podkladem k záznamu bylo kolaudační rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [anonymizováno], ze kterého nebyla skutečnost, kdo měl být jako vlastník budovy zapsán do katastru nemovitostí, zcela zřejmá. Pro provedení zápisu tak bylo podstatné, kdo byl v rámci stavebního řízení veden jako stavebník. V žádosti o stavební povolení ze dne 2. 9. 1991 byl jako žadatel a stavebník uveden žalobce. Z podnětu žalobce byl rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, [stát. instituce], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] zapsán jako vlastník stavby žalobce. Toto rozhodnutí bylo následně potvrzeno rozhodnutím [anonymizováno 5 slov] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalovaný žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, který rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozhodnutí [anonymizováno 5 slov] [obec] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí soud uvedl, že v projednávané věci je sporná otázka, zda správní orgány po právu shledaly existenci chyby v katastru, jež vznikla zřejmým omylem při vedení katastru. Na podporu svého tvrzení žalobce doložil dohodu ze dne 15. 4. 1991, uzavřenou mezi účastníky, jejímž předmětem byla výstavba malé vodní elektrárny na [anonymizována dvě slova] podle územního rozhodnutí [anonymizováno] [obec], č. j. [spisová značka] [číslo]. Obě strany se dohodly, že [jméno] [příjmení] starší bude zastupovat [jméno] [příjmení] mladšího při veřejnoprávních jednáních v předmětné věci. Žalobce 4. 9. 1991 požádal o stavební povolení, v němž byl společným zmocněncem pro doručování zvolen žalovaný, který měl provádět odborný dozor. Kolaudačním rozhodnutím [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] bylo vydáno povolení k užívání stavby – malé vodní elektrárny. Jako navrhovatel byl označen žalovaný v zastoupení žalobce, oba bytem [obec a číslo]. Žalobce jako vlastník malé vodní elektrárny (MVE) na základě nájemní smlouvy ze dne 17. 3. 1993 pronajal žalovanému a jeho manželce tuto elektrárnu a náhrada za užívání byla dohodnuta ve výši 100 Kč za rok. 9. Soud prvního stupně ve věci provedl dostatek důkazů, z nichž řádně zjistil skutkový stav, který správně právně posoudil a na jeho závěry lze odvolacím soudem zcela odkázat. Odvolací soud ve shodě se soudem prvého stupně rovněž považuje žalobce za vlastníka předmětné nemovitosti, neboť jeho vlastnictví vyplývá z výše uvedených listinných důkazů. Rovněž poukazuje na správné užití § 614 o. z. prvostupňovým soudem. Soud tak rozhodl správně, pokud žalobě po řádném zhodnocení provedených důkazů zcela vyhověl a odvolací soud proto rozsudek v napadené části potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně navazujícího výroku o nákladech řízení přiznaných zcela úspěšnému žalobci. Všechny zástupcem žalobce účtované úkony byly provedeny účelně a jejich výše odpovídá příslušným ustanovením vyhlášky