18 CO 254/2023-28 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem prvoinstanční soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 44 177 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 44 177 Kč od 23. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 946 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). Žalobu posoudil dle § 2910 o. z. a dle § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podle něhož má pojistitel právo na náhradu toho, co vyplatil za pojištěného, jestliže pojištěný újmu způsobil úmyslně. S ohledem na to, že žalovaná vběhla do vozovky na červený signál„ stůj“, jednalo se přinejmenším o úmysl nepřímý. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Při vyčíslení odměny advokáta vycházel soud z § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobkyni přiznal za každý ze tří úkonů právní služby 500 Kč a náhradu za tři režijní paušály po 100 Kč + daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. K součtu uvedených částek připočetl zaplacený soudní poplatek 1 768 Kč a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 946 Kč. 2. Proti tomuto rozsudku, a to pouze do výroku II o nákladech řízení, podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla nesprávný postup soudu prvého stupně, pokud na daný případ aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu. Dle názoru žalobkyně uvedené ustanovení nemělo být aplikováno, neboť pro to nebyly splněny zákonné podmínky. Návrh nebyl podán na ustáleném vzoru, jenž je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech. Nejedná se v tomto případě ani o pohledávku z titulu dlužného pojistného. Jde o situaci, kdy žalovaná, ačkoliv měla u žalobkyně platně uzavřenou a zaplacenou pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, způsobila dopravní nehodu a následně nesplnila své zákonem stanovené povinnosti. Na základě pojistné smlouvy žalobkyně poškozeným poskytla pojistná plnění za škodu způsobenou provozem vozidla. Dle ust. § 10 zákona č. 168/1999 Sb. pak má žalobkyně jakožto pojistitel právo požadovat po žalované náhradu toho, co za ni plnila, tj. regresní náhradu, přičemž tato má povahu tzv. originárního nároku. V daném případě se tedy jedná o pohledávku, která žalobkyni proti žalované vznikla přímo ze zákona a je následkem protiprávního jednání žalované. Nejedná se tedy o skutkově podobné případy, neboť každý případ musí být posuzován individuálně a s určitou pečlivostí, aby nedocházelo k neoprávněným žalobám, a taktéž s odborností, což vyplývá nejenom z rozdílné povahy skutkových okolností každého konkrétního případu, ale i rozdílného právního posouzení, které se váže na míru skutkových zjištění, které má žalobkyně k dispozici. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený výrok tak, že uloží žalované povinnost k náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně ve výši 13 384 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2 117,50 Kč. 3. K odvolání žalobkyně odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně v napadené části, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Přihlédl k obsahu odvolání a dospěl k závěru, že odvolání je třeba považovat za důvodné. 4. V dané věci se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 44 177 Kč s příslušenstvím, kterou za žalovanou z titulu povinného ručení uhradila poškozenému. Žalovaná způsobila dne 31. 3. 2022 v [obec] dopravní nehodu tak, že nerespektovala semaforové značení„ stůj“ a vešla do silnice, kde v daný moment projíždělo vozidlo tov. zn. Citröen Jumper [registrační značka] ve vlastnictví pana [jméno] [příjmení] („ poškozený“), což vedlo ke střetu a následnému poškození vozidla. Na žalobkyni se následně poškozený obrátil se svým nárokem na výplatu pojistného plnění. Žalobkyně poškozenému po odečtení spoluúčasti ve výši 5 000 Kč vyplatila částku 44 177 Kč, představující náklady spojené s poškozením vozidla. Žalovaná škodní událost zavinila, a poškozenému vzniklo vůči žalované dle § 2910 o. z. právo na náhradu způsobené škody. Toto právo na náhradu škody následně přešlo v důsledku výplaty pojistného plnění dle § 2820 o. z. na žalobkyni. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k uhrazení dluhu výzvou ze dne 22. 4. 2022 a následně dne 9. 9. 2022 předžalobní upomínkou. Žalovaná však ničeho neuhradila. 5. Soud prvního stupně žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, správně v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování či bránění práva proti žalované, když náklady žalobkyně, kromě zaplaceného soudního poplatku, tvoří i náklady na zastoupení žalobkyně zástupcem, který provedl tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání návrhu ve věci samé). 6. Pokud jde o výši nákladů za zastoupení, soud prvého stupně postupoval dle ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., které vymezuje nižší výši nákladů na zastoupení advokátem v případech, kdy řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Přestože v daném případě je předmětem řízení peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč, odvolací soud se ztotožňuje s námitkou žalobkyně, že v tomto případě nejsou dány podmínky pro aplikaci § 14b advokátního tarifu. Citované ustanovení advokátního tarifu bylo do předpisu vloženo za účelem stanovení nižší odměny advokáta při zastupování v řízeních opakovaně zahájených týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, tedy ve věcech, které nevycházejí z rozdílné právní kvalifikace, a které jsou po skutkové stránce jednoduché a typově shodné. Je třeba přisvědčit názoru žalobkyně, že za takové věci nelze považovat věci o náhradu škody. V tomto případě totiž žalobkyně uplatnila regresní nárok po žalované z titulu plnění žalobkyní za žalovanou poškozenému ve smyslu ustanovení zákona č. 168/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Nelze tedy uzavřít, že by se jednalo o jednoduchou a opakující se obsahově shodnou žalobu, kde by vylíčení skutkového děje bylo neměnné a měnilo se pouze označení účastníků a výše částky, jako je tomu např. při vymáhání nedoplatků pojistného dle pojistné smlouvy nebo nedoplatků ze smlouvy o dodávce tepla nebo energií. 7. Odvolací soud dospěl k závěru, že zástupci žalobkyně náleží odměna za jeden úkon právní služby ve výši 2 900 Kč dle § 7 bod 5 advokátního tarifu. Za tři úkony právní služby provedené v řízení před soudem prvého stupně tak zástupci žalobkyně náleží celkem odměna 8 700 Kč a náhrada za tři režijní paušály po 300 Kč. K této částce je nutno připočítat 21% DPH ze součtu uvedených částek ve výši 2 016 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 768 Kč. Celkové náklady před soudem prvého stupně tak činí 13 384 Kč Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek soudu prvého stupně ve výroku II změnil. 8. Úspěšná žalobkyně má dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které představuje odměna za zastoupení advokátem dle § 11 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby (podání odvolání proti nepřiznané části nákladů řízení ve výši 9 438 Kč) v částce 750 Kč. Zástupkyni žalobkyně dále náleží jeden režijní paušál 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky) a DPH ve výši 220,50 Kč, celkem 1 270,50 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit tyto náklady v běžné pariční lhůtě zástupkyni žalobkyně (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).